fbpx

Byla to nejlepší doba mého života, říká student, který se na pět měsíců vzdal sociálních sítí 1 fotografie
Zdroj: Se svolením Šimona Kareše

Vydrželi byste jeden jediný den bez chytrého telefonu a sociálních sítí? Osmnáctiletý Šimon Kareš to dokázal celých pět měsíců. A inspiroval i své přátele. Pak na toto téma natočil dokument, který získal ocenění Gratias tibi.

Zveřejněno: 23. 1. 2025

Je mu osmnáct, studuje gymnázium a má spoustu koníčků. Kromě hry na elektrickou a basovou kytaru hodně čte, fotí a točí filmy. Po maturitě by rád vystudoval kvantovou mechaniku a režii. Má k tomu dobře našlápnuto. V rámci ročníkové práce na soukromém gymnáziu v Hořicích natočil dokument o digitálním detoxu. On sám v něm hraje hlavní roli. K tomu, aby se do projektu pustil, ho prý inspirovala vlastní potřeba, ale i nápad kamaráda.

„Spolužák ze školy používá tlačítkový telefon, aby předešel zbytečnému stresu. Díky němu mi došlo, že bez neustálých notifikací a nekonečného scrollování na sociálních sítích opravdu fungovat jde a že to chci zkusit,“ říká Šimon.

Na pět měsíců digitálního detoxu se teď prý dívá jako na jednu z nejlepších etap svého života. „Vnímám to jako dobu naprostého klidu, kdy jsem s čistou hlavou běhal po lesích a točil si svůj dokument.“

Jak sociální sítě ovlivňovaly váš život před pokusem? Byl jste „závislák“? 

Na sítích jsem nikdy nějak extra činný nebyl. Občas jsem něco postnul, někde něco lajknul, ale ne v nadměrné míře. Hodně jsem ale sledoval YouTube – v řádech hodin denně. Dále bylo obrovskou součástí mého života Spotify (aplikace na poslech hudby, pozn. red.). 

Měl jsem tolik času sám na sebe, až to bylo děsivé.

Vím, že sociální sítě na mě měly velký vliv. Býval jsem unavený, přehlcený informacemi. Navíc je daleko jednodušší otevřít instagram než knížku nebo hrát na kytaru. Bralo mi to hodně času.

Pak jste se tedy rozhodl si na pět měsíců dopřát digitální detox. Co přesně to obnášelo?

Nešlo o úplné odpojení od internetu. Upřímně řečeno, to je ještě vyšší level a dle mého názoru až zbytečný extrém. Šlo o to vzdát se všech aplikací a stránek, které jsou specifikovány jako „sociální síť“. Také jsem vyměnil svůj mobil za tlačítkový, který nedisponuje přístupem k internetu. Stále jsem však mohl používat počítač a internet – pořád jsem student a potřebuji dělat věci do školy. Pokud bych vysadil i počítač a internet, nemohl bych svůj dokumentární film ani sestříhat. 

Jak těch pět měsíců probíhalo?

První pocity byly zvláštní, hlavně kvůli množství volného času. Nevěděl jsem, jak s ním naložit. Tak jsem jen seděl a koukal do zdi. Postupně jsem však nacházel nové koníčky a získaný čas se mi začal plnit. Víc jsem se věnoval škole, víc jsem hrál na hudební nástroje a četl jsem více knih.

Po prvním měsíci jsem se plně přizpůsobil, ale také se začaly objevovat první negativní pocity – FOMO a osamění. Celou tu dobu jsem žil v domnění, že mi něco uniká, něco se děje mimo mě. O to zvláštnější byl návrat na sítě. Když jsem poprvé po pěti měsících otevřel instagram, zjistil jsem, že jsem vlastně vůbec o nic nepřišel... 

Kdy jste měl během těch pěti měsíců největší krizi?

Ve třetím měsíci, což byl prosinec. Skončila škola a já se ocitl v jakési prázdnotě. Najednou totiž skončily veškeré mé osobní interakce s kamarády. A kvůli experimentu jsem se s nimi neměl moc jak spojit. Byl to zvláštní pocit. Měl jsem tolik času sám na sebe, až to bylo děsivé. Avšak prázdniny netrvaly dlouho a jedna z výhod, kterou mi tento experiment dal – tedy kvalitnější interakce s běžnými lidmi, tuhle krizi rychle zažehnala.

Jak se změnil váš denní režim? Máte spočítané, kolik času jste ušetřil?

Přesně jsem to nepočítal, ale podle měření různých aplikací, které jsem předtím používal, jsem mohl získat tak čtyři až osm hodin denně navíc. Tenhle čas jsem trávil primárně v přírodě, kde jsem natáčel záběry pro svůj dokument, nebo jsem se věnoval právě hudbě.

Nyní jsem se po roce opět vrátil k tlačítkovému telefonu. Podle mého názoru je totiž daleko lepší než ten digitální. Už také vůbec nepoužívám TikTok ani jeho alternativy a na sítích se snažím sledovat pouze smysluplné profily.

Co nejdůležitějšího vám tahle zkušenost přinesla?

Uvědomění, že v dnešní době lze žít bez sítí. Získal jsem hodně času a začal dělat spoustu nových věcí. A hlavně, podařilo se mi se na chvíli zastavit a v dnešním rychlém světě si trochu odpočinout. Taky mi to ukázalo sílu vztahů. Přišel jsem o hodně přátelských vztahů s lidmi, se kterými není možné se denně vídat. Ovšem vykompenzovalo to razantní prohloubení jiných vztahů, založených na osobních interakcích.

Co se dělo, když jste se poprvé připojil?

Poprvé se mi ani pořádně připojit nepodařilo. Můj mozek to prostě odmítal, takže ze začátku jsem na telefonu trávil jen minuty.

Nyní jsem se po roce opět vrátil k tlačítkovému mobilu. Podle mého názoru je totiž daleko lepší než ten digitální. Už také vůbec nepoužívám TikTok ani jeho alternativy a na sítích se snažím sledovat pouze smysluplné profily.

Digitální detox jako takový vám sám o sobě život nezmění, ale věci, které místo scrollování budete dělat, ano.

Doporučil byste podobný detox každému?

Ano. S přáteli jsme se kolektivně shodli, že je důležité, aby si to každý vyzkoušel. Mnozí z nás si totiž ani neuvědomují, jak zbytečně moc času na sítích tráví. Digitální detox jako takový vám sám o sobě život nezmění, ale věci, které místo scrollování budete dělat, ano. Jeho pozitivní dopady extrémně převyšují těch pár negativních věcí, se kterými se budete muset potýkat.

O experimentu jste také natočil film...

Ano, je to dokument Život bez sociálních sítí, který popisuje celou moji cestu. Je doplněný o výpovědi mých kamarádů, kteří se v kratších úsecích také odpojili. Celý film pak provázejí výpovědi psycholožky, takže to nejsou jen výlevy puberťáků, ale celý projekt tím získává větší relevantnost.

Film má okolo pětadvaceti minut, byl promítán v hořickém kině, na festivalu Pražský filmový kufr a je k dispozici na YouTube. 

Za svou práci jste získal několik ocenění. Co pro vás znamená, a plánujete nějaký další počin?

Ta ocenění jsou pro mě obrovskou motivací pokračovat. Vidím, že má práce není zbytečná a že i tak mladý a nezkušený člověk, jako já, může zvládnout větší věci.

Co se týká filmování, filmařem jsem byl tak trochu vždycky. Naprosto mě tato tvorba naplňuje, i proto zase omezuji sítě. Odmítám, aby mi stály v cestě. A díky tomu se můžu opět naplno věnovat své vášni.

Související…

Lidé budou mít stále větší tendenci ubavit se k smrti, říká odborník na digitální detox
Jana Velíšková

Tipy redakce

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...