Když se řekne Sebastian Hádl, možná budete přemýšlet, kde už jste to jméno slyšeli. A není divu – tento šestadvacetiletý hudební producent a skladatel pochází z rodiny, kterou hudba provází už po generace. Sebastianův děda Vítězslav Hádl je autorem mnoha hitů Karla Gotta, Heleny Vondráčkové či Václava Neckáře a tatínek Daniel Hádl stojí za celou řadou aktuálních koncertů, například show Leoše Mareše v O2 Aréně. Sebastianův bratr Dominik zase září v technologickém světě a patří mezi mladé naděje v prestižním žebříčku 30 pod 30.
Sebastian však jde svou vlastní cestou. Aktuálně působí jako studiový nahrávací inženýr v renomovaných newyorských studiích, kde se podílí na projektech světového formátu. Podílel se na hudbě reklamních kampaní značek jako Apple, Nike nebo Bosch a ve studiu spolupracoval s hvězdami, mezi které patří Ariana Grande, Coldplay nebo "naše" Dara Rolins. Nechybí ani práce na broadwayských muzikálech, jako je Wicked nebo The Great Gatsby. Svůj talent rozvíjel na prestižní Berklee College of Music, kde měl možnost spolupracovat s držitelem Grammy, producentem Larry Kleinem, nebo skladatelem Mikem Postem.
Sebastian před svou newyorskou alma mater.
Sebastianova kariéra je plná inspirativních projektů, které jen potvrzují jeho ambice a výjimečné schopnosti. Jeho práce zahrnuje produkci, nahrávání a mixování hudby napříč různými žánry s důrazem na kvalitu a inovaci v hudební tvorbě.
Jaký vliv na vaši kariéru měla hudební tradice vaší rodiny? Měl jste už od dětství pocit, že budete následovat rodinnou cestu v hudbě?
Hudba mě provázela odjakživa a troufám si říct, že se stala jedním z nejvýznamnějších vlivů jak na můj profesní, tak i osobní život. Vyrůstat v hudební rodině mi umožnilo začít objevovat tento umělecký směr už v raném dětství. První myšlenky o tom, že bych mohl hudbu spojit se svými kariérními ambicemi, se začaly formovat velmi brzy – v době, kdy mě můj dědeček začal učit hrát na klavír.
Přestože hudba byla nedílnou součástí života každého člena naší rodiny, nikdy jsem nebyl nucen ani přesvědčován, abych se jí věnoval. Díky tomu jsem měl možnost přistupovat k hudbě zcela přirozeně, na základě vlastní zvědavosti a touhy tento svět objevovat.
Spolupracoval jste s otcem na některých projektech, nebo plánujete do budoucna nějakou spolupráci?
Ano, spolupracoval. Jsem velmi vděčný za příležitost nejen se od svého otce učit a získávat cenné zkušenosti v nahrávacím studiu, ale také s ním pracovat na projektech jako rovnocenný partner. Během svých začátků jako producent a skladatel jsem měl to štěstí, že mě otec přizval k několika projektům, kde jsem mohl přispět svými vizemi a hudebními nápady – ať už šlo o psaní písní, textů nebo produkování nových zvuků a hudebních barev.
Muzikálová tvorba pro mě představuje jedinečné spojení všech prvků, které mě inspirují. Kombinace různých žánrů a schopnost předávat emoce a vyprávět příběhy skrze hudbu mě nepřestává fascinovat.
Jedním z projektů, který se stal naší společnou partnerskou záležitostí, bylo debutové album zpěvačky Diany Kalashové Bez pravidel, na kterém jsme pracovali společně – od psaní písní až po produkci. Spolupráce s otcem pro mě byla nejen obrovskou tvůrčí zkušeností, ale také osobní výzvou a příležitostí dokázat své schopnosti na profesionální úrovni.
Co vás přivedlo ke klávesám a jaký je váš oblíbený hudební styl? Existuje nějaký specifický žánr, který vás inspiruje?
Ke klávesám, které jsou mým primárním hudebním nástrojem, jsem se dostal přes klasickou hru na klavír, která pro mě byla branou do světa hudby. Vše začalo, když mi bylo šest let a můj dědeček Vítězslav Hádl se mnou poprvé usedl ke klavíru. Učil mě základy hudební teorie, stupnice a první etudy. Po následujících deset let jsme se společně věnovali cvičení a studiu hudby téměř denně.
Během dospívání jsem postupně objevoval nové žánry, styly a hudební směry, což mě přivedlo k lásce k širokému spektru muziky – od popu, R&B a hip-hopu až po jazz a operu. Přesto musím přiznat, že jedním z mých nejoblíbenějších hudebních stylů je muzikál. Muzikálová tvorba pro mě představuje jedinečné spojení všech prvků, které mě inspirují. Kombinace různých žánrů a schopnost předávat emoce a vyprávět příběhy skrze hudbu mě nepřestává fascinovat.
Právě muzikál je jedním z důvodů, proč jsem se rozhodl zaměřit svou kariéru na práci v New Yorku, v těsné blízkosti Broadwaye. Tvorba muzikálů pro mě představuje nenahraditelný zdroj inspirace a motivace k dalšímu hudebnímu rozvoji.
Jaký byl váš zážitek z vystoupení na koncertech Leoše Mareše v O2 Aréně? Bylo pro vás hraní před tak velkým publikem stresující, nebo spíše vzrušující?
Poté, co jsem dostal nabídku zahrát na koncertech Leoše Mareše v O2 Aréně, mi chvíli trvalo, než jsem si uvědomil, do čeho se vlastně pouštím. Do té doby jsem ještě nikdy nehrál v hale ani z poloviny tak velké. Představa, že budu stát na pódiu před téměř 20 000 lidmi, působila tak abstraktně, že jsem si ani nedokázal představit, co mě čeká.
Tréma se dostavila až v den koncertu...
Hmatatelnější tréma se dostavila až v den koncertu. K mému vlastnímu překvapení ale ve chvíli, kdy jsme s kapelou vstoupili na pódium, všechny obavy a stres zmizely. V tu chvíli jsem se soustředil jen na to, že si to chceme užít a vytvořit pro diváky tu nejlepší možnou show. Byl to nezapomenutelný zážitek.
Je nějaký rozdíl mezi tím, jak k hudbě přistupujete vy a jak ji vnímá váš otec?
Řekl bych, že ano, určitě. Generační rozdíly v přístupu a filozofii jsou v uměleckých sférách obecně patrné. Co se však nemění, je naše společná vize finálního výstupu – snaha vytvořit něco, co rezonuje s lidmi, zanechává v nich pozitivní stopu a vyvolává emoce.
Zásadní rozdíl spočívá ve tvůrčích procesech, které se postupem času mění, zejména díky přístupu k novým technologiím. Producenti a hudební inženýři mé generace měli od dětství přístup k počítačovým hudebním softwarům a digitálním nástrojům, které nám umožňují tvořit hudbu s daleko větší mírou kreativní svobody. Současná hudba je díky tomu mnohem experimentálnější a klade větší důraz na jedinečné zvuky a barvy.
Tento posun je také ovlivněn dnešní globální dostupností hudby – posluchači mají obrovské množství možností, což zvyšuje nároky na kvalitu a originalitu. Zatímco můj otec tvořil v prostředí, kde se spoléhalo především na analogové postupy, my dnes máme neuvěřitelné možnosti díky digitálním technologiím. Ty nám umožňují posouvat hranice toho, co je v hudbě možné.
Jak se vyrovnáváte s vysokými očekáváními, která jsou často kladena na potomky slavných osobností?
Je pravda, že se občas dostaví životní momenty, kdy může být celkem náročné neporovnávat se s rodiči, prarodiči nebo bratrem a jejich úspěchy v době, kdy byli ve stejném věku jako já. Někdy se může jednat o nepříjemnou spirálu myšlenek a obav. Avšak zpravidla věřím, že každý má svou vlastní cestu a vše má svůj čas.
Každý den je po celém světě vydáno přibližně 120 000 písní a každý bojuje o to, aby vystoupil z davu.
Celý život jsem byl veden k tomu, abych zůstal soustředěný, vytrvalý a hlavně trpělivý. Člověk by měl porovnávat pouze sám sebe se svým minulým já a oceňovat vlastní pokroky, které v průběhu dosáhl.
Váš bratr Dominik je úspěšný v technologickém sektoru – přemýšleli jste někdy o spolupráci v oblasti hudebních technologií nebo o propojení hudby a technologií?
Na 100 %. Myslím si, že v dnešní době neuvěřitelných technologických pokroků, které se posouvají rychleji než kdy dříve, je klíčové zkoumat, jak takové nástroje mohou umělcům a producentům pomoci realizovat jejich hudební vize rychleji a kreativněji, než kdy bylo možné. Především obory zabývající se generativní a analytickou umělou inteligencí představují naprostou revoluci nejen v hudebním průmyslu, ale v umělecké sféře obecně.
Ačkoliv tato témata mezi umělci často vyvolávají obavy z ohrožení lidské jedinečnosti a originality, nové technologie tu s námi zůstanou a budou se neustále zdokonalovat. Je teď na nás, abychom našli způsob, jak svět technologií s hudbou propojit a vytvořit rovnováhu, ze které budou benefitovat obě strany.
Máte nějaké hudební vzory, které vás inspirují kromě vaší rodiny?
Jako někdo, kdo hudbu píše, produkuje, nahrává i míchá, bych řekl, že vzory nacházím v každém zaměření odlišné. Co se týče hudby z umělecké a tvůrčí stránky, největší stopu a inspiraci ve mně zanechávají tvůrci muzikálových projektů. Mezi ně patří například broadwayské legendy jako Stephen Sondheim nebo Lin-Manuel Miranda, jejichž tvorba mě motivovala vydat se na cestu a budovat kariéru v New Yorku.
Snahou o preciznost vlastní práce vyjadřuji úctu svým hudebním vzorům.
Z hudebně inženýrské stránky mé práce je pro mě velkým vzorem proslulá inženýrka hudebních mixů Rachel Alina, která spolupracovala s umělci jako Katy Perry, Pink nebo Stephen Marley a se kterou v současné době aktivně spolupracuji.
Jaké jsou vaše plány do budoucna? Chcete se zaměřit spíše na sólovou dráhu, nebo se cítíte lépe jako součást větších projektů?
Momentálně se nacházím v situaci, kdy mě na mé práci nejvíce baví propojování se a poznávání nových inspirujících umělců a hudebníků. Současně také pracuji jako inženýr v nahrávacím studiu Power Station at BerkleeNYC na Manhattanu, kde mám příležitost být součástí mnoha projektů – ať už jde o broadwayské muzikály nebo hudbu pro filmy a seriály.
Ta energie (a adrenalin), kterou práce na projektech takového rozsahu přináší, je zkrátka nenahraditelná. Věřím ale, že v budoucnu bych se rád více soustředil i na vlastní, osobnější projekty. Myslím si, že ten správný čas na ně určitě přijde.
Vnímáte v hudební branži nějaké výzvy, se kterými se musí dnešní mladí hudebníci vypořádat více než v minulosti?
V dnešní době čelí mladí hudebníci několikanásobně větší konkurenci, od které se snaží odlišit. Dříve nebylo možné vydat svou hudbu bez smlouvy s velkým hudebním vydavatelstvím. Díky dnešním internetovým distribučním a streamovacím platformám je ale možné vydat píseň pro globální trh během jednoho dne, a to z pohodlí vlastního pokoje.
Ačkoliv tento zásadní posun umožnil mladým umělcům zviditelnit svou tvorbu na mnohem větší škále než kdy dříve, současně způsobil přehlcení hudebních knihoven. Každý den je po celém světě vydáno přibližně 120 000 písní a každý bojuje o to, aby vystoupil z davu.
Mnoho lidí si myslí, že být součástí slavné rodiny přináší výhody. Cítíte, že jsou s tím spojeny i nějaké nevýhody nebo specifické výzvy, se kterými se musíte vyrovnávat?
Určitě. Myslím, že není neobvyklé, aby mladší členové rodin působících ve stejném průmyslu jako jejich příbuzní byli vnímáni s určitým pocitem nepotismu a zlehčených podmínek. Byl jsem si toho vědom už od malička, když jsem začal cítit, že chci následovat kroky svých rodičů a prarodičů.
Reklama
Pravdou je, že toto uvědomění mě motivovalo a posílilo ve snaze prosadit se ještě více a nastavit si ty nejvyšší možné cíle. Moje touha po vycestování do světa částečně vycházela právě z tohoto faktu. V Americe mohu působit čistě na vlastní pěst, bez jakýchkoliv vnějších dojmů o privilegiích či konexích. Je to férová zkouška.
Když tvoříte hudbu nebo se připravujete na koncerty, jaké mentální nebo emocionální postupy používáte k tomu, abyste se udržel ve formě? Máte nějaké rituály nebo techniky, které vám pomáhají dosáhnout plné koncentrace?
Jsem introvertní člověk a to se odráží i na mém způsobu práce. Když produkuji novou hudbu, ve většině případů jde o velmi samostatnou a izolovanou činnost, která vyžaduje hlubokou koncentraci. Pokud chci, aby má práce byla efektivní, potřebuji být uzavřený sám do sebe a eliminovat jakékoliv externí podněty. Jen tak jsem schopný přicházet na nové nápady a tvořit hudbu, která mě skutečně naplňuje. Tento proces bývá pro mě zároveň formou meditace a očisty.
Znám však mnoho talentovaných hudebníků, kteří pro svou tvorbu potřebují pravý opak – chtějí kolem sebe mít co nejvíce inspirujících lidí a tvořit převážně kolektivně. To je jedna z věcí, kterou na hudbě (a umění) opravdu miluji – každý v sobě má myšlenky a energii, které chce zachytit a předat dál, ale cesta, jak toho dosáhnout, je pro každého jiná.
Kdybyste měl definovat svou hudbu a styl třemi slovy, jaká by to byla a proč? Jakým směrem se chcete jako umělec profilovat?
Třemi slovy bych se pokusil svou tvorbu popsat jako rezonující, reflexivní a přemisťující. Stále více se snažím vytvářet hudbu, která může posluchačům sloužit jako prostředek „úniku“ od jejich vlastních myšlenek. Jsem přesvědčen, že mé zaměření na tvorbu konceptuálnější hudby pravděpodobně vychází z mého muzikálového zázemí.
Do budoucna bych chtěl více zkoumat, jak propojit příběhy s hudbou a tvořit skladby, které budou s posluchači rezonovat na osobní úrovni a umožní jim odnést si z poslechu něco pro sebe.
foto: se svolením Sebastiana Hádla, zdroj: Autorský článek
