Psát znovu o tom, jak moc je „normální“, když má muž, a zejména dobře situovaný muž, mladou milenku, a jak moc není „okay“, když má byť zachovalá, ale starší žena mladého partnera, je klišé. Jenže ono se to prostě stává.
Hodinový manžel nebo úlet na jednu noc
Když se mých –cet pomalu měnilo v –sát, rozhodně jsem si nemyslela, že by se mi to ještě stalo. Ne snad proto, že bych trpěla nezájmem mužů. Spíš proto, že jsem prostě z principu nikoho nechtěla, nepotřebovala, nesháněla a bylo mi dobře úplně přesně tak, jak to bylo. Chlap by se mi vlastně hodil jen na to, aby odnesl něco těžkého, co sama neodnesu, anebo aby doma občas udělal nějakou práci elektrikáře. Všechnu další práci jsem si buď dokázala udělat sama, anebo – pokud narážíme na „tamto“, byla jsem poměrně vybouřená a postelová cvičení jsem moc nepotřebovala. A kdyby náhodou, řešení by se jistě našlo a nemuselo by jít o vztah.
A psychická opora? Ta by se hodila, ale skvěle slouží kamarádky. V neposlední řadě bych na vztah ani neměla čas.
Flegmatik nebo vědecký šílenec
Poučena z předchozích nezdarů jsem se strašně uklidnila, když jsem se před lety, ještě před narozením syna, rozhodla, že už nebudu trápit ani sebe, ani nikoho jiného. Vztahy mě nebavily, svazovaly, unavovaly a byla jsem v nich špatná. Jako fakt špatná. Vydržet se mnou by mohl buď jen totální flegmatik, anebo zapřisáhlý vědec, který má svůj svět a moc by mě neotravoval a nenechal by ani mě otravovat jeho.
Reklama
Spokojená a šťastná jsem si jezdila – a stále jezdím – po světě, teď už se synem. Odjedeme, kdy chceme, kam chceme, a nemusíme se nikomu přizpůsobovat. Nějak jsem si myslela, že to takhle bude napořád. Nebo aspoň tak dlouho, dokud mi to bude vyhovovat. Takže napořád. Jenže pak se to zcela nečekaně změnilo.
Je věk skutečně „jen“ číslo?
Potkali jsme se úplně náhodou. Já normálně na mužské nabídky nereaguju, a i pohledy odrážím s výrazem masové vražedkyně. Snažím se být už od pohledu tak nepřístupná, že se mě fakt odváží oslovit jen ti nejotrlejší jedinci. Ono totiž vlastně jen ti by měli šanci, kdyby nějaká byla.
Tenhle mě oslovil. Začal na mě mluvit francouzsky, protože si myslel, že jsem Francouzka nebo Italka. Francouzsky jsem řekla, že francouzsky nemluvím. Jeho překvapení se ještě víc znásobilo, když zjistil, že jsem Češka a že mluvím anglicky. Začali jsme si povídat. Pak přišlo pozvání na kávu. Další den další. Pak pozvání na večeři.
Rozuměli jsme si. Ale bylo tam jedno velké ALE. Já na svých, tehdy ještě „skoro –sát“ nevypadala. Zato on vypadal tak maximálně na třicet. Neumím věk odhadovat, ale tyhle kluky mám v merku. Bylo mu 28, což bylo ne přímo „no-go“, ale připadala jsem si divně.
Vždycky jsem inklinovala k mladším partnerům, a to ať už to bylo na týden, na měsíc, nebo na pár let. Mladší byli skoro všichni. Ale ne o 22 let.
Povedlo se mu to, co se předtím nepovedlo ani psycholožce. Po všech stránkách si to užívám a sedneme si opravdu výborně.
Věk je sice možná jen číslo, ale to číslo je napsané v pase. I v občance. Nešlo ani tak o to, jak by to bral on, protože jemu to bylo jedno. Musel vědět, že jsem starší, ale myslel si, že je mi pětatřicet. Což by nebyl rozhodně problém ani pro mě. Jenže já už s ním v duchu oslavovala moje padesátiny. A cítila jsem se divně.
Takže se objevil problém: říct, nebo neříct?
S pravdou ven. Ne hned
Několikátý večer jsem se snažila konverzaci nenápadně stočit k tomuhle tématu, abych tu otázku od něj konečně dostala. Ale když přišla, nějak jsem to nedokázala říct! Jenže lhát neumím, takže jsem z toho elegantně vybruslila tak, že dítě jsem měla později, než je obvyklé. Víc se neptal. (Až po několika měsících z něj vylezlo, že si myslel, že jsem měla syna ve třiceti a že si opravdu myslel, že bychom třeba jednou spolu měli dalšího potomka).
Pravdu jsem mu nakonec řekla asi po třech měsících, a i tak jsem to musela být já, kdo tohle téma znovu otevřel. Možná se bál zeptat, nebo mu to bylo vážně jedno, nejsem si jistá.
Teď už ví, že potomka se ode mě asi nedočká, ale zatím to funguje. Panna Marie nejsem a schopnost nechat se oplodnit jsem ztratila před pár měsíci. I když i tak, plodná jsem byla poměrně dlouho.
Změnil víc než psycholog
Přesto jsme pořád spolu, skoro rok. Povedlo se mu to, co se předtím nepovedlo ani psycholožce, protože jsem ji nenechala. Po všech stránkách si to užívám a sedneme si opravdu výborně:
- V posteli je to pecka. Většina mých vrstevníků už má vnoučata, a pokud je nemají, něco je špatně. Přitahuje mě, a dokud se mu nehnusím, což jistě přijde, hodlám v tom pokračovat.
- Odstranil spoustu mých bloků a mindráků, včetně těch, které jsem v sobě nosila už dlouho.
- Nechápu, jak je to možné, ale fakt mě má za princeznu a podle toho se ke mně chová.
- Vrátil mi víru v to, že někomu (mně teda už asi ne) můžou vztahy fakt fungovat a vyhovovat.
- Už si nemyslím, že jednou, až tohle skončí, budu říkat, že „nikdy“. A to je náhodou super pocit. Jako vetchá stařenka bych se ráda vodila za ruku s vetchým staříkem, pokud tedy někdy opustím vody zajíčků. Myslím, že v osmdesáti už by to ale bylo snad trestné. Jen v duchu doufám, že nepůjdu do kluků pod zákonem (to je samozřejmě vtip).
Pořád je tu možnost filtru na fotkách
Je to poprvé, kdy mám dost silné choutky používat na fotkách filtr, ale co. Evidentně náš 22letý věkový rozdíl vadí víc mně než jemu. Je až s podivem, jak moc tenhle kluk dokáže psychicky podržet, naslouchat, jak se věnuje mému synovi. Má nás rád a my jeho. Ale oba víme, že je to jen dočasně. Přemýšlením o tom, jak moc dočasně, si to zatím nechceme kazit. Problém mám tedy opět víc já než on. Ale tak to prostě je.
Doba se mění
Náš dnešní svět často působí, jako by se točil pozpátku. Trend starších žen randících anebo žijících s mladšími muži je osvěžujícím a stále častějším příběhem. Stejně jako se mění módní trendy, evidentně nám přibývá pohlaví, mění se i vztahové skutečnosti, které posouvají hranice tradiční vztahové dynamiky.
Fascinace na první pohled zvláštními anebo „věkově nevyrovnanými“ sice stále existuje, ale už nebudí takové pohoršení. Lidé se více starají sami o sebe.
Jak ukazuje tato nová studie, značná část žen ve věku 40–60 let chodí s mladšími muži, což ukazuje na postupný posun společenských norem a zažitých klišé. Tento vývoj ve způsobech randění odráží rostoucí akceptaci a vlastně i rozmanitost milostných vztahů. Stejná studie tvrdí, že „průměrný věkový rozdíl se obvykle pohybuje kolem 9 let, což naznačuje, že věk sice hraje roli, ale není určujícím faktorem potenciálu vztahu pro úspěch nebo štěstí“.
Starší ženy již většinou mají děti z předchozích vztahů a právě vzájemná tolerance mezi těmito ´dětmi´ a máminým novým, mladým partnerem, nemusí být jednoduchá.
A jaká jsou další čísla (ve Spojeném království, ale podobné statistiky platí i jinde ve světě, například ve Spojených státech)?
- 34 % žen ve věku 40–60 let mělo vztah s mladším mužem.
- 56 % žen by navázání vztahu s mladším mužem zvážilo.
- 81 % žen ve vztahu s mladším mužem uvádí vysokou míru spokojenosti ve vztahu.
- Manželství mladších mužů se staršími ženami se rozvádí méně často.
- 71 % osob se domnívá, že láska je ve vztahu důležitější než věk.
- 48 % starších žen, které chodí s mladšími muži, uvádí, že se cítí sebevědomě a sexy.
- 69 % párů ve vztazích s věkovým rozdílem uvádí, že jejich věkový rozdíl pomáhá udržovat ve vztahu rovnováhu a porozumění.
- 14 % starších žen ve vztazích s mladšími muži uvádí, že pociťují tlak na udržování svého vzhledu.
(GITNUX MARKETDATA REPORT 2024)
Rozvodovost v Česku klesá
Jedna starší statistika, jež mapuje rozvody v ČR do roku 2014, uvádí, že „nejvíce se rozváděly páry, kde byl muž starší než žena, a to o 5–9 roků, a rozváděly se po 1–3 letech manželství. Došel-li soud k vině na straně jednoho z manželů, opět to byl častěji muž, a to asi čtyřikrát častěji než žena.“
Podle nových údajů z konce loňského roku „rozvodovost v Česku klesá již zhruba patnáct let. Do manželství vstupuje především určitá část populace. Víme, že jsou to relativně starší a vzdělanější lidé než dříve,“ komentuje statistiky sociolog z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity Petr Fučík. O tom, v kolika párech je žena starší než muž, se zde nehovoří.
„Přibývá manželství uzavřených mezi mladším mužem a starší ženou. Na druhou stranu rozdílné stárnutí může vést k více konfliktům. Starší ženy již většinou mají děti z předchozích vztahů a právě vzájemná tolerance mezi těmito ´dětmi´ a máminým novým mladým partnerem nemusí být jednoduchá,“ řekl pro Flowee student sociologie, který pracuje na diplomové práci na toto téma, Martin Cákl.
Jádrem těchto vztahů není tikot biologických hodin, ale spíše porozumění, vzájemný respekt a sdílené hodnoty. Starší ženy a mladší muži nacházejí společnou řeč ve svých vášních. Na jedné straně hrají velkou roli mužovy ambice, na straně druhé bohatství životních zkušeností na straně ženy. Tato kompatibilita je pro podobné vztahy klíčová i navzdory osobním výzvám, které se mohou objevit.
Skepse nemusí být na místě
Dvojí měřítka společnosti v minulosti zapříčinila, že se na podobně věkově nesourodé páry pohlíželo s pousmáním, despektem anebo s beznadějí, že by to vůbec mohlo fungovat. Starší ženy byly často nespravedlivě označovány za ženy, které si vydržují zajíčky.
Přesto výzkumy naznačují, že ženy v těchto dynamických vztazích vykazují vysokou míru spokojenosti. A já tomu rozumím. Sama takový vztah mám. Velmi důležité je, jak jsme už řekli, stát nohama na zemi a nemyslet si, že je to navždy. V tuhle chvíli mě ale můj mladší přítel nutí o sebe více pečovat, více se o sebe starat, více přemýšlet.
Zdravý sexuální život koreluje s celkově lepším duševním a fyzickým zdravím a s přibývajícím věkem má kvalita sexuálních prožitků často přednost před kvantitou. Starší dospělí si mohou udržet spokojený sexuální vztah bez ohledu na věkové rozdíly v partnerském vztahu.
Ještě se nám nestalo, že by se nás někdo na ulici zeptal, jestli nejsme maminka se synem. Můj malý syn navíc skutečně vypadá jako jeho syn, nikdo by asi neměl pochybnosti. Často se tomu všichni tři smějeme.
Láska se vymyká věkovým bariérám. Já osobně si nemyslím, že obecně věk je jen číslo. V tuhle chvíli to tak je. A až sama v zrcadle uvidím, že je to děs a hrůza a začínám být tou vyzobanou slunečnicí, pak to budeme muset řešit.
Nebojte se v padesáti si zadovádět
Můj mladší partner skutečně přináší do vztahu nový pohled a vitalitu. A právě to může být prospěšné zejména pro ženy, které prožívají významné životní změny, včetně těch zdravotních. Ze zdravotního hlediska může mít vztah s mladším partnerem různé výhody. Energie a vytrvalost mladšího partnera může být povzbuzující a přispívat k aktivnějšímu a angažovanějšímu životnímu stylu. Tato dynamika může také vést k silnější sexuální chemii, která je důležitým aspektem fyzického a emocionálního zdraví.
Pokud jde o sexuální zdraví a spokojenost žen v menopauze s mladšími partnery, studie ukazují pozitivní výsledky. Zejména starší ženy po menopauze by se mohly těšit z lepšího sexuálního života, sebehodnocení úspěšného stárnutí, kvalita života a sexuální spokojenost zůstávají u žen ve věku 60–89 let stabilní.
„Zdravý sexuální život navíc koreluje s celkově lepším duševním a fyzickým zdravím a s přibývajícím věkem má kvalita sexuálních prožitků často přednost před kvantitou, což naznačuje, že starší dospělí si mohou udržet spokojený sexuální vztah bez ohledu na věkové rozdíly v partnerském vztahu.“
„Jisté je, že sexualita v padesáti letech nekončí, i když mnohdy právě nevzkvétá,“ říká sexuolog Zlatko Pastor. Podle jeho názoru to souvisí mimo jiné s tím, že v sexu se v tomto období stále více věcí stává naposledy a jen málokteré poprvé.
Kromě postelových hrátek však k emoční zralosti, která je důležitá v každém silném vztahu, patří i hluboké sebeuvědomění a empatie. Jedině tak mohou oba partneři regulovat své emoce a empaticky na sebe navzájem reagovat.
Tak uvidíme, jak dlouho nám to bude fungovat. Jistě ne, dokud nás smrt nerozdělí, ale spíš dokud se má kůže nezvrásní…
foto: Shutterstock , zdroj: Autorský článek
