Když mi bylo čtrnáct, byly jsme s mámou u příležitosti jejího odchodu do důchodu na zájezdu. Bylo to v době blízké pádu komunismu, takže jsme mohly vyjet „jen“ do většiny hlavních měst tenkrát ještě republik Sovětského svazu. Tomu odpovídalo i složení účastníků zájezdu.
Všechno bylo super, jen máma trpěla klaustrofobií a nemohla do výtahu, takže v některých hotelech běhala klidně i 30 pater pěkně po schodech, třeba i dvakrát denně. Vypadala skvěle a byla ve formě. Ale byli tam také starší manželé, pocházející z vesnice, kteří si neodpustili poznámku, již slyším v uších dodnes. Po jedné z večeří se ke mně škodolibí vesničané přitočili a paní (možná jen o pár let starší než moje máma, ale vypadala o generaci starší) mi řekla: „Se pořád divíme, jak si to s babičkou užíváte…“
Její tón byl přinejmenším jízlivý. Já jsem se tehdy ohradila, že to není babička, ale moje máma. Oni se jen pousmáli a držíc se za podpaží, odešli. Tehdy jsem si slíbila, že já tohle svému dítku neudělám.
Nebylo to v plánu
Jenže co čert nechtěl. Já jsem k mateřství nějak nedospěla. Nikdy. Cestovala jsem a byla strašně spokojená, bezstarostná a sobecká. Vzít na sebe zodpovědnost za to být mámou, to jsem fakt nechtěla. Ale člověk míní, život mění.
Porodit jsem stihla pár týdnů před 45. narozeninami, takže jsem mámu ještě o rok „trumfla“. Jasně, tehdy byla jiná doba. Já teď na padesát asi taky nevypadám, ale v občance to je. A často se sama sebe ptám, jestli nevypadám taky jako babička mého syna. I když sakra akční.
Související…
Reklama
A jak to vnímá on? Není nic jednoduššího, než se svého 5,5letého syna zeptat. Odpověď? „Myslím si, že jsi mladá. Nevím, jestli jsou maminky kámošů mladší, protože nevím, kolik jim je. Vím jedině, kolik je tobě. Nemyslím si, že si někdo myslí, že jsi moje babička. A hlavně spolu děláme strašně moc věcí. Někdy ti nestačím…“ Jistě, počítám i s tím, že se to změní, ale zatím to řešit nemusím.
Otec věkový průměr dost snížil
Pokud jsou oba rodiče starší, rizika pro zdraví dítěte mohou být vyšší. V mém případě to věk „stvořitele“ krásně vyvážil – je mu o 13 let míň než mně. Syn je naprosto zdravý a je to enormně šťastné a spokojené dítě. A zlobivé. Navíc mít děti pozdě je do jisté míry i fenomén doby.
Vztah nám ale samozřejmě nevydržel.
„Pokud je jeden z partnerů, zejména muž, výrazně mladší, mohou se ve vztahu objevit jak sociální, tak individuální výzvy. Ze zdravotního hlediska může mladší věk muže poněkud snížit některá rizika, spojená s genetickými poruchami a zdravotními problémy dětí, protože věk otce má vliv na zdraví potomků také. Věkový rozdíl však může přinášet otázky, týkající se různých životních fází, priorit a dynamiky vztahu. Prostě partneři mohou mít časem problémy,“ doplňuje socioložka Renata Korecká.
Partneři totiž nemusí mít stejné názory na výchovu dítěte, na chod domácnosti ani na trávení volného času. Mohou mít i odlišné nároky na dítě. Mladší partner ale zase může do rodiny přinést více energie a odolnosti vůči fyzickým nárokům rodičovství. Zbytek pak skvěle doplní starší partner, v našem případě matka. Ta je už vyzbrojena větší mírou trpělivosti, životní moudrosti a dokáže vytvořit stabilní výchovné prostředí.
Supermatky
I mně se tady stalo, že jsem stála v mých 45 letech, pořád ještě trochu šokovaná, s malým „zázrakem“ v náručí. Jenže ono se postupně ukázalo, že i když se synovi pořád ještě nepodařilo zkrotit mou agresivitu, dodat mi více trpělivosti a trochu usměrnil mou hyperaktivitu, přece jen mám oproti jiným, většinou i mladším matkám několik „supersil“, které mí vrstevníci s dětmi, které jsou už buď samy rodiči, anebo s nimi těžce mlátí pozdní puberta, mohou jen těžko pochopit.
Mámou poprvé v pětačtyřiceti? No a?
Jaké výhody tedy pozdní mateřství má?
- Větší trpělivost a moudrost. Fajn, trpělivost v mém případě moc nefunguje, ale po x letech na tomto světě jsme nasbíraly spoustu životních zkušeností. Navíc na rozdíl od mnoha mladších rodičů umíme lépe zvládat stres a známe pravou hodnotu času, stráveného se svými blízkými, v první řadě s našimi potomky. Chcete jim dát každý svůj moment času, protože si to prostě víc užíváme.
- Stabilita. Ať už jde o finanční, emocionální nebo profesní aspekt, v našem věku jsme většinou dosáhly jisté stability, kterou můžeme nabídnout svému potomkovi.
- Síť podpory. Tady je to trochu horší, zejména pokud jste s dítětem sama. Během let sice máme poměrně silnou základnu přátel, ale rodiče už většinou nemáme, anebo nejsou ve stavu nám s jejich vnoučaty pomáhat. I naši kamarádi už mají děti v pubertě, takže si s pětiletým bobkem asi moc neporozumí. Nadějí jsou kamarádky – mámy dětí „ze školky“, anebo mámy, které jste nasbíraly díky svému dítěti. Není nic lepšího, než si vzájemně vypomoct.
- Životní radost a touha si to pořádně užít. Věděli jste, že děti narozené starším rodičům mají podle některých studií tendenci být šťastnější? Možná je to tím, že si jako starší rodiče víc užíváme radost z jejich malých pokroků a vítězství…
Co na to odborníci?
V tomto případě sice nemluvíme o rodičovství po čtyřicítce, ale například vědci z Německa a Kanady ve svém výzkumu tvrdí, že čekání na dítě do 35 let vás může učinit dlouhodobě šťastnějšími, a to dokonce na delší dobu.
Demograf Mikko Myrskylä z Institutu Maxe Plancka zorganizoval průzkum, kde se u starších rodičů měřil pocit štěstí. Na vzorku 7000 lidí dokázal, že rodiče starší 34 let jsou šťastnější než mladší. Jak to?
Štěstí je stav mysli...
„Zjistili jsme, že mezi těmi, kteří mají děti ve vyšším věku, se úroveň jejich štěstí zvyšuje, když mají děti, mnohem více než mezi těmi, kteří jsou mladými rodiči. A myslíme si, že to souvisí s tím, jak je člověk připraven mít děti,“ řekl profesor. Podle něj existuje hodně kvalitativních výzkumů, které ukazují, že připravenost je důležitým faktorem, který určuje i to, jak si rodiče dokáží svou nabytou roli užít. Starší rodiče mají obvykle vyšší úroveň vzdělání, vyšší příjem, jejich kariéra je stabilnější a mají stabilnější partnerské vztahy.
„Skutečně se ukazuje, že zejména mladí otcové jsou velmi nešťastní. Míra jejich štěstí – po narození prvního dítěte – poměrně rychle klesá. U mladých matek není tento efekt tak výrazný, ale stále je negativní. Výsledkem by tedy mohla být rada, že mladší lidé by možná měli s pořízením dětí ještě chvíli počkat,“ dodává profesor Myrskylä.
No, já si tedy počkala…
Jde to i v padesáti
Například žena jménem Sandi Savage se stala matkou poprvé v padesáti. Jak říká, některé věci jsou těžší, jiné jsou jednodušší: „Prožila jsem kus života předtím, než jsem se stala matkou, a tak jsem schopná vzít tyto životní zkušenosti, které jsou z mé strany moudrostí, a pochopit, jak ji vychovávat tak, aby byla silná a nezávislá.“
Navíc se pozdní mateřství nevyhýbá ani známým osobnostem. Stát se matkou v pozdějším věku je trend. Slavné a veřejně známé ženy pak často slouží jako inspirace, když ukazují, že rodičovství a kariéra nemusí vždy jít jen proti době. Zároveň jsou i důkazem toho, že na rozhodnutí stát se matkou „ve správný čas“ je mnoho různých pohledů.
Číst si inspirativní citáty pro ženy po padesátce, na to mám ještě času dost!
Které to jsou? Například slavná modelka Naomi Campbell přivítala své první dítě v roce 2021, když jí bylo 50 let. Také herečka Halle Berry porodila své první dítě ve věku 41 let a druhého potomka dokonce ve 47. Zpěvačka a sestra slavného Michaela Jacksona Janet Jackson se stala matkou v padesáti. Americká herečka Laura Linney porodila svého prvního syna ve 49 a Geena Davis se stala matkou dvojčat v osmačtyřiceti.
A i v našich vodách máme příklad – televizní moderátorku a zakladatelku nadace Kapka naděje, Vendulu Pizingerovou, která se stala, také s mladším partnerem, maminkou ve 49 letech.
Je nás prostě více. I když u hvězd to lidé berou trochu jinak.
„Babičky“ v tom umí chodit
Reakce veřejnosti na rodičovství ve vyšším věku se liší. Starší rodiče jsou často zralejší a mají více životních zkušeností, což může vést k zodpovědnějšímu rodičovství a větší toleranci.
Můj syn je šťastné a spokojené dítě.
Studie z roku 2015 například zjistila, že děti starších matek (ve věku 35–39 let) vykazovaly lepší kognitivní schopnosti než děti mladších matek. Tyto děti také prospívaly lépe z emočního a sociálního hlediska.
A jaké jsou ty největší výzvy?
- Energie versus entuziasmus. Jednou z největších výzev může být nalezení rovnováhy mezi naší vlastní, již poněkud limitovanou energií a nekonečnou energií našeho potomka. Poskakující, ječící a bavící se neúnavné dítě občas dotančí do postele v jedenáct večer, aby už v pět ráno stálo v pozoru, zatímco my se ptáme, jak je možné, že v tuto hodinu někteří lidé vstávají dobrovolně, a jsme rádi, že nejsme zdravotní sestry, horníci nebo pekařky. Klíčem je najít způsob, jak energii efektivně rozložit během dne, anebo si dopřát odpolední siestu. Tedy pokud to umíme (já to neumím).
- Zdravotní výzvy a rizika. Toto je asi nejpalčivější problém, protože s vyšším věkem přichází i vyšší riziko zdravotních komplikací. Ty jsou pak stresující nejen pro nás, ale i pro naše dítě. Možná i proto nám jde víc o zdravý životní styl, pravidelné lékařské kontroly a o to, že se upínáme k zázrakům, které třeba dokáže moderní medicína… A my budeme nesmrtelnými matkami, v devadesáti skotačící se svými klidně i pravnuky, pokud naše děti nepůjdou v našich stopách.
- Generační propast. Možná se nám občas stane, že musíme čelit překvapeným pohledům na hřišti, když ostatní rodiče zjistí, že nejsme babička (nebo dědeček) našeho dítěte. Jenomže stejně jako to bylo u mé maminky, ona generační propast může být i výzvou. Třeba se snažíme pochopit nejnovější trend na TikToku anebo to, proč chce naše dcera najednou obílit naše skinny jeans z doby zábav a metalové éry… Prostě jako starší rodič to berme tak, že se pořád máme co učit. A to nás udržuje mladé. Navíc máme ty nejlepší učitele – naše vlastní potomky.
Na motivační citáty mám času dost!
- Finanční plánování. No a tady já osobně propadám! I když cítím tlak na finanční plánování a zajištění budoucnosti mého syna, daleko víc mě zajímá, jak si spolu užíváme čas. My třeba cestujeme. Pořád, kamkoli a kdykoli, pokud to jde. Chápu, že bych měla myslet na dobu, kdy tu pro svého syna nebudu. Ale já chci být Věc Makropulos…
- Sociální očekávání a stereotypy. Čelit sociálním očekáváním a stereotypům může být náročné, ale to jsme si už řekli. Je proto dobré se obrnit proti nevyžádaným radám a komentářům od téměř každého, s kým se setkáme. Ono to, že porodily ve dvaceti, neznamená, že dělají všechno dobře. Nikdo z nás nedělá…
Užívejte si to
Výzvy jsou zkrátka neoddělitelnou součástí každého rodičovství, nejen toho pozdního. Takže, dámy, nechte jízlivé poznámky typu „je to vaše vnučka/vnouček?“ plavat. Místo toho si užívejte ty vytřeštěné oči, když lidem řeknete, že vy jste tím rodičem. A řekněte to s grácií a stylem.
Ozbrojte se trpělivostí, láskou a dobrým plánem na důchod. Klub starých matek je super a buďme rády, že jsme to vůbec poznaly. Naše děti nás milují, ať je nám dvacet, nebo padesát.
A ano, jasně že lituju, že jsem neposlechla máminy rady. Měla bych teď dětí deset. Ale to už asi nestihnu. Zato číst si inspirativní citáty pro ženy po padesátce, na to mám ještě času dost!
foto: se svolením Kristiny Vackové, zdroj: Autorský článek
