fbpx

Drogy, elektrošoky a chemická kastrace. Projekt Averze měl léčit homosexualitu v jihoafrické armádě 2 fotografie
Léčba závislosti na drogách a násilí, film Mechanický pomeranč. zdroj: ČSFD

V 70. – 80. letech 20. století byl v Jihoafrické republice uskutečněn jeden z nejděsivějších pokusů, jehož cílem měla být eliminace homosexuální menšiny z armády.

Zveřejněno: 31. 3. 2024

V době, kdy projekt Averze probíhal, byla homosexualita zahrnována do duševních nemocí. Bylo proto zapotřebí lidi s „touto nemocí“ léčit. Bohužel, tato léčba nebyla ani etická, ani efektivní a už vůbec ne dobrovolná.

Testovanými „subjekty“ byli mladí muži, pro které byla služba v armádě povinná. Při nástupu do služby je nejprve čekalo vyšetření lékařem a kaplanem – jak vyšetření probíhalo, není dosud známo, pokud však u vojáka existovalo podezření na homosexualitu, byl poslán na tajné 22. oddělení vojenské nemocnice poblíž Pretorie (nyní známá jako Thaba Tshwane), kterou do roku 1969 vedl doktor Aubrey Levin. Ten tvrdil, že zná lék na homosexualitu. Když vojáci dorazili na místo, ocitli se ve společnosti osob s vážným duševním onemocněním a těžce drogově závislými jedinci. To nejhorší mělo ovšem teprve přijít.

Léčba na míru

Vojáci byli svlečeni donaha a bylo jim přiděleno speciální hnědé oblečení, podle kterého měli být lehce identifikovatelní v případě útěku. Každému pak bylo podáno valium – vysoce návyková látka, která se používá především jako sedativum a anxilotykum. Vojáci tak byli utlumeni a „léčba“ mohla začít.

Pacient byl připoután k židli a k horní části paže mu byly pomocí drátů připevněny léčebné elektrody. Následně mu byl promítán černobílý pornografický materiál s homosexuální tématikou, čímž mělo dojít k povzbuzení vojákovy fantazie. Pokud byla u vojáka zjištěna jakákoliv sexuální reakce na promítané fotografie, dostalo tělo silné elektrošoky. Samotné elektrošoky byly tak intenzivní a silné, že jednomu ze subjektů údajně během jednoho z nich odletěly boty. Totéž bylo následně prováděno s barevnými fotografiemi žen. Myšlenka doktora Levina spočívala v tom, že si subjekty začnou spojovat své homosexuální myšlenky s bolestí způsobenou elektrošoky, a tím dojde k jejich vyléčení.

Zpověď účastníka a člena zdravotnického personálu

Elektrošoky však nebyly jediným způsobem léčby, který museli vojáci nedobrovolně podstupovat. Dostávali také vysoké dávky drog nebo „lék pravdy“ – injekci barbiturátu před každým výslechem. Téměř všichni vojáci museli podstoupit také chemickou kastraci. Podle dostupných informací se téměř všichni, kteří kruté zacházení přežili a 22. oddělení opustili, pokusili o sebevraždu.

Doktor Levin však zašel ještě dál a začal nařizovat nucenou změnu pohlaví u těch vojáků, u kterých se léčba nesetkávala s úspěchem. Předpokládal totiž, že když vojáka přitahují muži a dojde ke změně jeho pohlaví na ženské, už se nebude jednat o homosexualitu. Operace však probíhaly velmi amatérský a bez jakékoliv následné péče. Ihned po operaci byly vojákům vydány falešné průkazy a byl jim zakázán styk s kýmkoliv z jeho minulosti. Vojáci v důsledku změny pohlaví často upadali do depresí, neobvyklé nebyly ani pokusy o sebevraždu. Podle odhadů bylo provedeno až 900 nedobrovolných chirurgických změn pohlaví, většinou u mužů mezi 16 až 24 lety.  

Ti vojáci, kteří všechny tyto hrůzy přežili a stále nebyli uzdraveni, byli posláni na farmu, kterou doktor Levin sám založil. Přestože pojem farma může znít líbivě, opak byl pravdou. Jednalo se totiž o tábor nucených prací, kde vojáci stavěli domy, lovili divokou zvěř a byli zbaveni jídla i spánku.

Život v Greefswaldu podrobně popsal jeden z jeho bývalých pacientů Gordon Torr ve svém románu z roku 2014 Zabij se a počítej do deseti: „Jsou to psychopati, násilní delikventi, drogově závislí, sexuální devianti a společenští vyvrhelové. A to jsou ti dobří. V nechvalně známém vojenském táboře jsou považováni za nezpůsobilé nosit uniformu jihoafrických obranných sil a v rámci brutálního rehabilitačního programu se stanou experimentálními hračkami zlotřilého psychiatra.“

Důsledky projektu Averze

Důsledky projektu Averze jsou více než smutné. V roce 1994 byl v Jihoafrické republice ukončen apartheid a byla vytvořena komise pravdy a usmíření, která doktora Levina varovala, že bude vyšetřován v souvislosti s porušováním lidských práv. Následně doktor Levin a jeho rodina uprchli do Kanady, údajně pouze z důvodu vysoké kriminality v Jihoafrické republice.

profimedia 0724701800

Aubrey Levin v roce 2012. (zdroj: Profimedia)


V Kanadě se doktor Levin se svou rodinou usadil, získal licenci k výkonu lékařské praxe a stal se profesorem klinické psychiatrie na univerzitě v Calgary. Existenci obvinění proti sobě popřel: „Nikomu jsem nedával elektrické šoky. To, co jsme praktikovali, byla terapie averze. Způsobili jsme mírnou, velmi mírnou bolest v paži, způsobenou kontrakcí svalů pomocí elektronického zařízení,“ řekl. „Nikdo u nás nebyl držen proti své vůli. Nechovali jsme lidské pokusné králíky, jako ruští komunisté. Měli jsme jen pacienty, kteří se chtěli vyléčit a byli tam dobrovolně.“

Za své zločiny proti lidskosti nebyl nikdy souzen, ale v roce 2010 byl obviněn ze sexuálního napadení své pacientky, která měla video důkazy. Dalších 30 mužů následně tvrdilo, že je doktor Levin během poradenství sexuálně napadl. Porota ani kanadská veřejnost bohužel neznali Levinovu minulost jako šéfa psychiatrie v Jihoafrických obranných silách.

V roce 2015 byl doktor Levin obviněn ze tří případů sexuálního napadení a odsouzen k pouhým 5 letům vězení. Také mu byla pozastavena lékařská licence. Po osmnácti měsících byl však podmínečně propuštěn a nyní žije jako svobodný člověk.

Související…

Když nechceš, ale prostě musíš. Jak nejlépe odolat pokušení
Klára Kutilová

foto: Profimedia, ČSFD, zdroj: Autorský článek

Tipy redakce

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...