Duchové patří k nejrozšířenějším paranormálním jevům. Jde o víc než pouhou zábavu při vyprávění strašidelných příběhů a dívání se na horrory. Podle průzkumu agentury Ipsos z roku 2019 je o existenci duchů přesvědčeno 46 % Američanů. Pro srovnání, pouze 7 % Američanů věří, že se mezi námi pohybují také upíři.
A pozor, ve studii Pew Research z roku 2015 asi 18 % respondentů tvrdí, že ducha buď viděli, nebo byli v jeho přítomnosti. Opravdu má tak velké množství lidí přímé důkazy o posmrtném životě? Stephen Hupp, klinický psycholog a profesor na Southern Illinois University, to vidí spíše skepticky:
„Jednou z častých příčin může být pareidolie, což je tendence našeho mozku nacházet vzory (zejména lidské tváře a postavy) mezi nejednoznačnými podněty,“ vysvětluje pro magazín Live Science. „Jedním z běžných příkladů je, když vidíme tváře nebo postavy v mracích, a dalším, když náhodné tvary a stíny v tmavém domě vypadají jako duch,“ dodává Hupp.
Od bible po spiritistické seance
Myšlenka, že s námi duše mrtvých zůstávají a pokouší se nás kontaktovat, je stará snad jako lidstvo samo. Objevuje se v bezpočtu příběhů od bible až po Macbetha. Dokonce se z ní zrodil i vlastní žánr – duchařské příběhy. Víra v duchy je součástí velké sítě souvisejících paranormálních jevů, včetně zážitků blízkých smrti a života po životě.
„Duchařina“ mnoha lidem dodává kromě příjemného mrazení po zádech také útěchu – naši zesnulí předkové neodešli navždy pryč. Dávají na nás stále pozor a doprovodí nás i v okamžiku smrti, ve kterém jsme jinak úplně sami. Tedy pokud nejde o zlomyslného poltergeista, který děsí celou rodinu rozbíjením zrcadel…
Stejně dlouhou dobu se s duchy také pokoušíme spojit. Ve viktoriánské Anglii patřily dobové spiritistické sedánky ke každému lepšímu salónu a následovaly hned po obligátním čaji a koláčcích.
V Česku je například jedním z nejoblíbenějších příkladů tajemný hrad Houska, na kterém prý straší a vede tudy cesta do pekel, nebo také jihlavské podzemí, kde byl prý duch zachycen dokonce na kameru.
Spiritistické kluby ale vznikaly i na prestižních univerzitách včetně Oxfordu a Cambridge. V roce 1882 byla založená nejvýznamnější organizace, Společnost pro psychický výzkum. Jeho předsedkyní se stala Eleanor Sidgwicková, tehdejší známá lovkyně duchů. Kult duchů byl v té době na vrcholu i v Americe. Většina zaručených „médií“ však byla později označena za podvodníky.
V českých zemích byla kolébkou spiritismu oblast Podkrkonoší. Spiritismus byl v tehdejší době vnímán podobně jako dnešní new age: jako pokrokové hnutí soustředěné na zdokonalování sama sebe. Jeho příznivci byli často vegetariáni a abstinenti.
Lovci duchů
S nedávným rozvojem „duchařských aplikací“ pro chytré telefony je snadnější než kdy jindy vytvářet zdánlivě strašidelné obrázky a sdílet je na sociálních sítích, což badatelům ještě více ztěžuje oddělování faktů od pouhé fikce.
Žijeme v mediální době, a tak se na vzrůstající popularitě spiritismu podílí i filmová tvorba. Americký seriál Lovci duchů z kabelovky Syfy dal vzniknout desítkám napodobenin a není těžké pochopit, proč je tak populární: základní myšlenkou všech 230 dílů je, že duchy může hledat (a najít) úplně každý.
Dva hlavní reportéři jsou svou původní profesí instalatéři a k vyšetřování jim stačí dostatek volného času, místo se špatnou pověstí a pár pomůcek z obchodu s elektronikou. Proč zmiňujeme čas na prvním místě? Pokud se budete dívat kamkoliv dostatečně dlouho, nejspíš podle vědců opravdu uvidíte nebo uslyšíte něco neobvyklého.
Existuje spousta nepochopených jevů souvisejících s pozorováním duchů. Například spánková paralýza je vědecky vysvětlený jev, kdy mají lidé pocit, že viděli ducha, démona nebo mimozemšťana.
Když sociologové Dennis a Michele Waskulovi dělali rozhovory s duchy pro svou knihu Ghostly Encounters, zjistili, že „mnoho účastníků si nebylo jistých, že se setkali s duchem, a zůstávali v nejistotě, zda jsou takové jevy vůbec možné. Neviděli totiž nic, co by se blížilo konvenčnímu obrazu ducha coby poloprůsvitné postavy člověka. Místo toho byli spíše přesvědčeni, že zažili něco podivného, nevysvětlitelného, mimořádného a tajemného.“
Přesně to vysvětluje i fakt, proč se tolik lidí přihlásilo k vlastnímu zážitku s duchy. Nejspíš neviděli postavu v bílém plášti, ale měli různou škálu prožitků, jejichž společným faktorem je, že nejdou snadno vysvětlit.
„Existuje také spousta nepochopených jevů, souvisejících s pozorováním duchů. Například spánková paralýza je vědecky vysvětlený jev, kdy mají lidé pocit, že viděli ducha, démona nebo mimozemšťana,“ dodává pro Live Science Hupp.
Byznys jen kvete
Lovci duchů používají k jejich odhalení řadu kreativních metod – od primitivních až po sofistikovaná zařízení. Do jejich profi výzbroje patří i Geigerovy čítače, detektory elektromagnetického pole (EMP), detektory iontů, infračervené kamery a citlivé mikrofony. Výsledek? Žádné z těchto zařízení dosud nedalo přesvědčivý důkaz o skutečné existenci duchů.
„Pokud vám někdo prodá elektronické zařízení, které má vycítit ducha, pak to pravděpodobně dělá jen proto, aby z vás vyrazil peníze,“ krčí rameny Hupp.
V českých zemích byla kolébkou spiritismu oblast Podkrkonoší. Spiritismus byl v tehdejší době vnímán podobně jako dnešní new age: jako pokrokové hnutí soustředěné na zdokonalování sama sebe. Jeho příznivci byli často vegetariáni a abstinenti.
Po dlouhá staletí lidé věřili, že plameny v přítomnosti duchů modrají. Dnes už tyto pověsti uznává jen málokdo. Je však pravděpodobné, že mnohá znamení a „nezvratné důkazy“ budou za několik století považovány za stejně zastaralé.
České záhady
I když se amatérští lovci duchů rádi prezentují, že jsou na vědecké špičce výzkumu duchů, ve skutečnosti se věnují tomu, čemu folkloristé říkají ostenze – vytváření legend. Často však s nejlepšími úmysly.
Ve své knize Mimozemšťané, duchové a kulty folklorista Bill Ellis poukazuje na to, že sami lovci duchů berou své hledání vážně. „Vydávají se na výzvu nadpřirozených bytostí, konfrontují se s nimi a pak se vrací zpátky do bezpečí. Cílem těchto aktivit je upřímná snaha otestovat a vymezit hranice našeho skutečného světa.“ A lidé jejich příběhy milují!
V Česku je například jedním z nejoblíbenějších příkladů tajemný hrad Houska, na kterém prý straší a vede tudy cesta do pekel, nebo také jihlavské podzemí, kde byl prý duch zachycen dokonce na kameru. I přes hory mnohoznačných fotek, audionahrávek a videí však dnes nejsou důkazy o existenci duchů o nic lepší než před sto lety.
Jak jste na tom s vírou v duchy vy? Zažili jste něco, z čeho vás dodnes mrazí po zádech? Víte, proč se ani ve věku AI a nanorobotů nikdy nevzdáme svých oblíbených paranormálních jevů?
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Livescience.com
