Sněžná děla: pohodlí za brutálně přepálenou cenu

Ač jsme si na počátku adventu mysleli (a doufali), že budou konečně Vánoce na sněhu, moc to neplatí. Samozřejmě na horách jsou závěje a silničáři jsou stejně jako každý rok překvapeni povětrnostními podmínkami, letošní svátky jsou ale vysoce nad nulou (mluvíme o Štědrém dni). Což znamená, že sníh velmi rychle roztaje. A to je pro majitele skiresortů průšvih, který musí řešit. Mají tři možnosti: smířit se s nižšími tržbami, zavřít krám, nebo začít zasněžovat.

Nadpoloviční pravděpodobnost průšvihu

A to jsme na tom v Česku ještě relativně dobře. Na londýnském letišti Heathrow naměřili průměrnou teplotu 15,3 °C, což je nejvíc od roku 1997. Chtělo to ještě kousek a mohl být překonán absolutní britský rekord z roku 1931, kdy ve skotském Aberdeenu naměřili 15,5 °C. V Evropě je situace lepší jen o maličký kousek: země EU mají v prosinci 60 % – 70 % šanci překonat historické průměrné teploty.

Celá pětina spotřebované vody v lyžařském regionu Davos ve Švýcarsku padne na umělý sníh.

Jsou to znepokojující zprávy, zvláště malé děti si nyní můžou stavět sněhuláky maximálně tak v zimních resortech. Ale ani tam to nemusí do budoucna platit stoprocentně: pokud se globální teploty zvýší o více než 2 °C, v evropských lyžařských střediscích prostě asi nebude sníh. Například Alpy jsou dlouhodobě považovány za centrum evropského lyžování, přitom právě tam se teplota zvyšuje dvakrát rychleji, než je celosvětový průměr. V Oslu, hlavním městě Norska, je lyžařská sezóna o měsíc kratší, než tomu bylo v roce 1990.

Sněžná děla: Pyrrhovo vítězství

To, že sněžná děla jsou proti přírodě, je dáno již z jejich definice – někde něco není, a my to tam musíme uměle dodat. Uvažování je jednoduché: chceme lyžovat, není sníh, je nám jedno kolik to bude stát a co to způsobí, a podle pravidla „každé zboží má svého kupce“ nám to někdo prostě zařídí. Uměle zasněžovat se začalo někdy na počátku padesátých let minulého století a systémy umělého zasněžování se samozřejmě vyvinuly a jsou účinnější než dříve. Jenomže to nestačí. Sněžná děla spotřebovávají gigantické množství energie a vody – například celá pětina spotřebované vody v lyžařském regionu Davos ve Švýcarsku padne na umělý sníh.

Jak se vyrábí umělý sníh?

Systém je poměrně sofistikovaný a složitý, ale pro zjednodušení: vytvoří se umělý mrak, ve kterém se při obrovské rychlosti zmrazí jemné kapičky vody na 0 stupňů Celsia. Pak se rychlost zpomalí a částečky se začnou spojovat a vzniká sníh, který se pak pomocí obřích rotorů rozfoukává nad lyžařskými svahy. Dalším problémem je voda. Na výrobu umělého sněhu je jí zapotřebí obrovské množství, například abyste zasněžili louku o rozměrech 60x60 metrů patnácticentimetrovou vrstvou sněhu, budete potřebovat přes čtvrt milionu litrů vody, což je stejně, jako spotřebuje průměrné české třítisícové město za jeden den. Celková plocha zasněžovaných sjezdovek v Česku je 1470 hektarů, pokud bychom použili předchozí výpočet jako základ, vyjde nám, že abychom na všechny sjezdovky v Česku nastříkali patnáct centimetrů umělého sněhu, budeme potřebovat miliardu litrů vody, což je přibližně stejně jako osobní spotřeba celého Česka za jeden rok. Takhle absolutně to samozřejmě nemůže platit, ne všechny mají sněhová děla a ne vždy je nutno zasněžovat. Pro představu možného rozsahu problému je to ale zajímavé.

Abychom na všechny sjezdovky v Česku nastříkali patnáct centimetrů sněhu, budeme potřebovat miliardu litrů vody, což je přibližně stejně jako osobní spotřeba celého Česka za jeden rok.

Největší hrozbou je ale samozřejmě energie. Zatímco umělý sníh jednou roztaje a při dobrém nastavení steče zpátky do vodních rezervoárů, energii na jeho výrobu spotřebujete a prostě není. Sněhová děla jsou často poháněná naftou. A tady začíná začarovaný kruh: naftové motory způsobují emise CO², emise CO² způsobují klimatickou změnu, klimatická změna způsobuje nedostatek sněhu, nedostatek sněhu kompenzujeme sněžnými děly, takže se spálí více nafty, vznikne více CO²… atd. Cena, kterou platíme, sice vyčíslit penězi jde, stačí se podívat na ceny skipassů. Ta neviditelná poškození jsou ale děsivá.

Udržitelné technologie, udržitelné lyžování

Samozřejmě, existuje zde obrovský prostor pro nové technologie. Některé z resortů mají své zásobníky na vodu, kde recyklují roztátý sníh, jiné pracují se solárními panely nebo s větrnými turbínami. Zákaz používání sněžných děl by zřejmě vyvolal malou revoluci, tlak na vyšší efektivitu je ovšem základní věc, na kterou budeme v budoucnu muset klást důraz. Protože pokud ne, může se nám také stát, že nebudeme mít kde lyžovat, protože zasněžit všechno nejde. Pokud to takhle půjde dál, tak do konce století se klimatické podmínky změní tak, že na 20 z 21 míst, kde se v minulosti pořádaly zimní olympijské hry, to už nebude vůbec možné.

A jen pro pobavení, aby byl Štědrý den považován v Británii oficiálně za „Vánoce na sněhu“, musí být během 24 hodin zaznamenána aspoň jedna sněhová vločka. Pokud bychom stejné pravidlo vztáhli i na Česko, tak jednu vločku jsme určitě viděli. Takže je vlastně všechno v pořádku – a Flowee vám přeje hezký zbytek roku.