„Kdyby nebyly neziskové organizace, tak si myslím, že spousta lidí umírá hlady,“ říká na úvod nového dokumentu České televize Žít v nezisku pracovník potravinové banky Vojtěch Pešta. Většina Čechů by s ním ale asi nesouhlasila. Neziskové organizace a lidé, kteří v nich pracují, v Čechách čelí neustálé kritice, nedůvěře či napadání.
Nedůvěra roste
Míra nedůvěry v instituce obecně je v České republice vysoká. Nevěříme státu, nevěříme soudům, nevěříme úředníkům. Nejdůvěryhodnějšími veřejnými institucemi je policie a armáda, třebaže i zde důvěra lidí od minulého roku mírně klesla, uvádí ČTK. „Kdo ví, jak to celé je“, si Češi zkrátka říkají ohledně mnoha věcí.
Největší pokles důvěry v neziskové organizace nastal v době migrační krize, kdy mělo mnoho lidí obavy z přistěhovalců, říká v dokumentu sociolog Daniel Prokop. Tehdy nedůvěry velmi podpořil bývalý prezident Miloš Zeman. Ten se dokonce v roce 2018 sám označil za nepřítele neziskových organizací. „Sám bych změnil jejich financování tak, že za každou korunu státní dotace by si musely vydělat korunu vlastní. A kdyby toho nebyly schopny, tak by samozřejmě zanikly. V případě některých těchto neziskových pijavic by to samozřejmě bylo jenom dobře,“ uvedl dříve Zeman.
Lepší než stát
Ředitel Azylového domu Arcidiecézní charity Praha Stanislav Fiala zase v dokumentu upozorňuje, že kdyby neexistovaly neziskovky, tak by mnoho věcí, které dělají, musel dělat stát. Je přesvědčen, že neziskovky práci dělají lépe a levněji než stát.
Stát dává na neziskovky přibližně dvacet miliard korun, ale už není tolik známé, že většina z peněz jde na sportovní svazy, především Fotbalové asociaci, která v roce 2020 získala od státu téměř půl miliardy korun, či na organizaci CESNET, která obdržela 733,4 milionu korun.
Už samotné slovo „neziskovka“ v lidech vyvolává nějaký negativní pocit. Lidé lépe přijmou například označení spolek nebo nevládní sektor. Češi totiž chápou neziskovost jako dobrovolnictví a nechápou, že i v těchto organizacích lidé za svou práci dostávají mzdu, říká sociolog Prokop a radí, aby neziskovky používaly právě označení nevládní organizace. „U nás v nadaci máme normálně ředitele, management, zaměstnance jako v normální firmě, akorát naším cílem není generovat zisk, ale naším primárním cílem je společenský prospěch. Když zisk vznikne, tak ho musíme vložit zpátky do společenského prostředí,“ vysvětluje ředitel Nadace Via Zdeněk Mihalco.
Žádná jistota
Existuje nicméně nepoměr mezi průměrným platem v neziskovce a ve státním sektoru, pro neziskovky negativní, říká Fiala. Platy v soukromém sektoru už vůbec neporovnává. Běžný plat je v neziskovkách po nedávném navýšení 26 tisíc korun, uvedl. „Lidé, co tu pracují, nemají žádnou jistotu. Všechny neziskovky musejí každý rok žádat o dotace. Kdyby nám něco zbylo, tak to musíme na konci roku vrátit. My požádáme v lednu o dotace a pak čekáme, jestli tu dotaci dostaneme, anebo budeme muset všechno rozpustit a hledat si novou práci. Žádná neziskovka nemá zajištěné peníze na provoz na několik let,“ říká v dokumentu ředitelka Potravinové banky v Praze Věra Doušková, která práci dlouhou dobu dělala dobrovolnicky. Lidé si dle ní stále myslí, že všechny neziskovky dostávají miliony.
Kdyby neexistovaly neziskovky, tak by mnoho věcí, které dělají, musel dělat stát.
Za špatnou pověst neziskovek dle ní mohou velké firmy, které neziskové organizace zakládaly proto, aby ukryly své zisky.
Většina na sport
Všeobecně se ví, že stát dává na neziskovky přibližně dvacet miliard korun, ale už není tolik známé, že většina z peněz jde na sportovní svazy, především Fotbalové asociaci, která v roce 2020 získala od státu téměř půl miliardy korun, či na organizaci CESNET, která obdržela 733,4 milionu korun, uvádí Hlídací pes. CESNET je sdružení, které zajišťuje uživatelům z vědecko-výzkumného prostředí a univerzit provoz počítačových sítí, výpočetní infrastruktury či datových úložišť. Arcibiskupství pražské například dostalo v roce 2020 117,4 milionu korun.
Takový Člověk v tísni za rok 2020 získal na své projekty podporu téměř 191 milionů korun. „Zdroje z českého státního rozpočtu tvoří kolem 10 % celkového rozpočtu Člověka v tísni,“ uvedl tehdy mluvčí Člověka v tísni Tomáš Urban. Veřejné peníze podle něj pocházejí hlavně z prostředků krajů a Ministerstva práce a sociálních věcí a jdou na sociální a dluhovou pomoc a podporu vzdělávání dětí.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Autorský článek
