fbpx

Soud svěřil syna do péče otce. Podezření na zanedbávání podle matky nikdo neprošetřil 1 fotografie
Ilustrační foto, zdroj: Shutterstock

Smutný případ jedné matky a odebraného batolete ukazuje na alarmující problém v českém systému sociálně-právní ochrany dětí. Funguje systém skutečně tak, aby hájil ty nejlepší zájmy dětí, tedy těch, o koho jde především?

Zveřejněno: 13. 11. 2023

Harfistka Barbora P. a dirigent Marek Š. tvořili pár asi půl roku. Stačilo to na to, aby vznikl příběh, který by vydal na spoustu stran. Barbora velmi rychle s Markem otěhotněla, ten dle ní ale o syna Bertíka nejevil upřímný zájem a od rodiny se odstěhoval, když mu bylo pět týdnů. Když Marek vztah definitivně ukončil, řekl, že syna chce do péče on. Sice zpočátku souhlasil s dohodou, kterou nechala Barbora sepsat, nakonec ji ale nepodepsal, takže šla celá věc před soud.

Barbora tvrdí, že exmanželovi neustále nabízela termíny, kdy se se synem mohl vídat, kam on ale většinou nedorazil. Soud ji dle jejích slov postavil do role bránící matky.

Věc pokračovala tím, že soudkyně v létě 2022 rozhodla, že ročního kojence bude matka muset otci odevzdávat na šest hodin třikrát týdně. Barbora tvrdí, že se zpočátku snažila exmanželovi syna dávat, třebaže byl tak malý. Ten ale s otcem skoro čas netrávil a vždy byl předán rovnou svým prarodičům, od kterých se dle Barbory vracel velmi nešťastný – s horečkou, nevyspalý, osypaný, hladový, dehydrovaný. V noci nemohl spát a začaly se u něj projevovat psychické problémy. Přestal mluvit i chodit.

Matka tedy přestala otci předávat dítě ve smyslu soudního nařízení. Tvrdí, že opakovaně vyzývala otce, aby čas strávili společně, aby si syn zvykl. Soud také žádala o styky asistované, dokud se neprošetří, že syn u otce netrpí. Soud to zamítl, podezření na zanedbávání zůstalo neprošetřeno a v červenci 2023 rozhodl o svěření dítěte do výhradní péče otce.

Takovéto věci se dějí až příliš často a dovolat se něčeho je někdy velmi těžké. Projevení emocí se bere jako hysterie, wtf? Nebyla by náhodou spíš „divná“ matka, která by za své dítě nebojovala?

„… po celou dobu řízení matka prokázala, že není ochotná respektovat otce jako druhého rodiče a vychovatele jejich společného syna. Za této situace soud dospěl k závěru, že lepším vychovatelem pro nezletilého bude otec. Že má lepší výchovné předpoklady a především schopnost a ochotu dohodnout se s druhým rodičem o tom, jak výchova bude probíhat…“ stojí v rozsudku.

Na začátku listopadu bylo tedy dítě matce odebráno.

Srdceryvné scény

„Bertíka mi vyrvali, paní soudní vykonavatelka mi ho dokonce rvala od prsu, když se chtěl nakojit. Řekla, že už kojení bylo dost a že se kojit prostě dál nemůže a že mi ho bere. Já jsem řekla, že ho nedám, držela jsem ho, co jsem mohla, ale prostě mi ho začali vytrhávat tři policisté plus ta vykonavatelka, div mi nezlomili ruku. Bertík ječel, já jsem brečela a řvala, protože je to prostě asi to nejhorší, co máma může zažít kromě toho, když je dítě nemocný,“ rozbrečela se Barbora na videu.

Otec Bertíka den po exekuci napsal na facebook příspěvek, ve kterém exmanželku označil za lhářku, a dušoval se, že v zájmu syna hledal hned po provedení výkonu rozhodnutí smírné řešení, aby mohl syn být v péči obou rodičů. Byl ale nucen jít na to nejdůraznější právní cestou. Slibuje také, že využije všech zákonných prostředků k tomu, aby své jméno očistil.

Jak je možné, že milující otec, toužící po kontaktu s dítětem, kterého má dítě rádo a chce s ním být, a kojeno není, dostane jen pár hodin týdně a matka, k jejímuž manipulativnímu a agresivnímu chování má otec x hodin nahrávek, si v podstatě určuje pravidla?

Barbora nyní více než po týdnu od odebrání tvrdí, že otec opakovaně nařízení soudu porušuje. „Důvody rozsudku soud uvedl takové, že otec má větší schopnosti se dohodnout, dodržovat nařízení soudu a respektovat matku jako rodiče. Dnes je to přesně týden od exekuce Bertíka a otec nic z toho neprokázal. Brání mi ve styku, brání mi kojit a porušuje a omezuje lidská a rodičovská práva. Doufám, že to bude řešit OSPOD, že to bude zajímat soudy,“ popsala v dalším příspěvku.

Ojedinělý případ?

Případ zaujal i Zdeňku Šíp Staňkovou z projektu Děti jsou taky lidi, která s Barborou nahrála hodinový livestream. Staňkové po odvysílání začaly psát desítky matek, které si prošly něčím podobným. V příspěvcích a komentářích sdílí, jak jsou za svoje projevování emocí nazývány hysterkami.

„Takovéto věci se dějí až příliš často a dovolat se něčeho je někdy velmi těžké. Projevení emocí se bere jako hysterie?! Nebyla by náhodou spíš „divná“ matka, která by za své dítě nebojovala? Ten, kdo se projevuje chladnokrevně, je nejspíš „rozumný“. Co jsme to za společnost? Kde je empatie a soucit? Co si asi tak myslíte, že tohle utrpení těm dětem dá do života? Nakonec se často stane, že rodič, kterému jde o blaho dítěte, to prostě vzdá,“ píše na facebooku Staňková.

Dle ní většina soudců, právníků, ale často i psychologů a pracovníků OSPODu netuší nic o vývojovém traumatu, o vývoji dítěte a jeho mozku, o citové vazbě, o důležitosti kojení. Až tisíce bojů o dítě mezi rodiči končí kvůli soudcům totálním zničením dětské psychiky a porušením snad naprosto všeho, k čemu ČR zavazuje Úmluva OSN, napsala dále na facebooku.

„Jak je možné, že je kojené dítě se silnou citovou vazbou na matku exekučně zabaveno jako kus nábytku? Tohle je v nejlepším zájmu dítěte, k jehož hledání zavazuje soudy snad úplně všechno?“ ptá se a zároveň připouští, že soudy často nespravedlivě rozhodují i v neprospěch otce. „Jak je možné, že milující otec, toužící po kontaktu s dítětem, kterého má dítě rádo a chce s ním být, a kojeno není, dostane jen pár hodin týdně a matka, k jejímuž manipulativnímu a agresivnímu chování má otec x hodin nahrávek, si v podstatě určuje pravidla?“

Barbora o syna hodlá dál bojovat s pomocí právníků, na které jí ale již došly finance. Ty nyní vybírá prostřednictvím online sbírky, nad níž převzala záštitu Ester Janečková.

Související…

Na dítě máš ještě čas. Profesionálky odkládají těhotenství až na hranu. A kliniky mají žně
Tereza Hermochová

foto: Shutterstock, zdroj: Autorský článek

Tipy redakce

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...