Pátek Karla Křivana: Média se změnila? Ona spíš přestala existovat

Už to nejsou redakce, které rozhodují o tom, jaká událost bude game-changer a která propadne sítem nezájmu. Vliv komentátorů je menší než mnohých náctiletých influencerů. Jednoduše proto, že ti sebestřední mladí lidé mají větší sledovanost, než je čtenost komentářů, které se týkají událostí, na něž mají lidé již názor hotový. A jen málo ze současných autorů dokáže mít takový vhled do situace, aby tento „hotový názor“ dokázali ovlivnit.

Problém současných konvenčních médií je ten, že dohánějí ujíždějící vlak. I nedávné odporné události v Izraeli ukázaly, že je lidé sledovali především na displejích svých telefonů a prostřednictvím sociálních sítí. Interaktivita je to slovo, které povyšuje moderní média nad ta tradiční. Můžete se k danému tématu vyjádřit, sociální sítě působí na vaše emoce a dávají vám možnost nebo zdání možnosti mít přehled z více zdrojů.

Zprávy už znám odjinud

Opravdovým problémem médií minulosti ale je, že nepřináší většinou nic nového. Rozpad kdysi mocných redakcí na desítky podcastů a jiných platforem způsobil to, že sice můžete poslouchat odborníka na danou problematiku, který vám věc dopodrobna vysvětlí a zasadí do kontextu, ale na rychlé informování tradiční média nepotřebujete.

Říkáme novinář, tisková zpráva, tisková konference. Byť noviny a tisk dávno nejsou média, která bychom jako píáristi oslovovali na prvním místě.

Spoluautor podcastu Insider a marketingový odborník Tomáš Jirsa v podcastu šéfredaktora Médiáře Ondřeje Austa (vidíte, co je těch podcastů...) řekl, že PR agentury se mění v mediální domy a ty zase v eventové agentury. Což podepisuji. Komerční i političtí klienti zjistili, že tvorbou vlastního obsahu a využíváním nabídky přehršle platforem a nástrojů k jeho nasměrování k zákazníkovi či voliči dokážou účinněji ovlivňovat rozhodování cílových skupin než pracným vysvětlováním novinářům, o co jim jde.

Mimochodem, všimněte si, jak nemáme ještě ten správný pojem pro aktuálně změněnou situaci. Stále používáme již nepřesný a zastaralý slovník z minulého století. Říkáme novinář, tisková zpráva, tisková konference. Byť noviny a tisk dávno nejsou média, která bychom jako píáristi oslovovali na prvním místě. Z jednoduchého důvodu. Čtenáři se proměnili v posluchače, diváky a „tvůrce“ na sítích a dávno nečekají, co si přečtou v ranním vydání. Opustili jsme známou mediální krajinu, ocitli se v novém světě a neumíme ho ještě popsat. Což tolik nevadí, pokud se mu alespoň dokážeme přizpůsobit.

Nebraňme zaniklé světy

Další klíčové slovo, které charakterizuje tuto změnu, je komplexnost. Každá informace musí být předzpracována pro více platforem. Protože i onen novinář má svůj profil na sociálních sítích, kde dál pracuje s textem či obsahem, který vyšel v „jeho“ novinách, respektive ho vysílala „jeho“ televize. Rozdrobenost mediálního prostoru nutí jeho účastníky k přizpůsobení se jeho jednotlivým „nosičům“.

Což znamená uzpůsobit zvolené sdělení potřebám a zvykům těch, kteří tyto „nosiče“ sledují. Ten, kdo to nedělá a zůstává u tradičního způsobu komunikace s lidmi, připomíná ony tragické velitele první světové války, kteří hnali vojáky znovu a znovu „na zteč na bodák“ proti kulometům. Ztráty a náklady jsou obrovské, výsledek žalostný. A aby těch novinek nebylo málo, umělá inteligence mění způsoby, jakými jsme byli obsah zvyklí tvořit posledních x stovek let.

Být viděn či slyšen je dnes mnohem těžší než před pár lety. Neznamená to, že některé staré formy nefungují. Jen dostaly nové bratříčky a sestřičky, kteří vyspěli rychleji, než mnozí očekávali. Jedno je jisté: Ani v médiích se starý svět nevrátí. Stejně jako v jiných případech. Bránit jej neznamená být konzervativní, ale hloupý.