fbpx

Ve spánku souloží a pak si nic nepamatují: Vzácná porucha s názvem sexsomnie 1 fotografie
Zdroj: Shutterstock

„Motor sice běží, ale za volantem není řidič.“ I tak by se dala popsat sexsomnie. Na první zdání úsměvná porucha může těm, kteří jí trpí, způsobovat velké trápení

Zveřejněno: 21. 9. 2023

Ve Velké Británii byl koncem roku 2021 Lawrence Barilli zproštěn obžaloby ze znásilnění své partnerky, protože trpěl sexsomnií. Jeho žena u vrchního soudu v Glasgow řekla, že se budila uprostřed soulože s ním, a nevěděla, co to má být.

„Myslela jsem si, že je to něco, čím se snaží okořenit náš vztah,“ uvedla podle listu Independent. Barilla trval na tom, že si na incidenty, které se podle jejího vyjádření odehrály „několik setkrát“, nepamatuje. Když se ho na to zeptala, řekl jí, že má sexsomnii, kterou mu diagnostikoval lékař. V případě obvinění ze znásilnění soud vynesl verdikt „neprokázáno“.

Sexuální náměsíčnost

„Lidé, kteří trpí sexsomnií, jsou ti, kteří mají dlouhodobou anamnézu náměsíčnosti nebo jiného neobvyklého chování ve spánku,“ řekl docent Gerald Kennedy z Victoria University magazínu Vice. „Dotyčný ve skutečnosti nemá sexuální sny, ale chová se jako automat,“ dodal. „Je to stav, kdy má někdo sex, aniž by si to uvědomoval nebo chtěl, a nic si nepamatuje.“

Sexsomnie je možná termín, který vyvolává pousmání. Pro nemocné a jejich blízké je to však vážný stav, který může ohrozit vztahy, a dokonce dotyčné dostat do vězení. Stále častěji se však používá jako obhajoba v případech znásilnění po celém světě.

Představa, že jsou „sexsomniaci“ náměsíční a jako zombie se snaží i násilím dosáhnout svého, je přitažená za vlasy.

Ve srovnání se stavy, jako je náměsíčnost, je sexsomnie poměrně vzácná. Náměsíčnost postihuje asi jedno z 25 dětí, ale 66 procent z nich z ní vyroste. Sexsomnie, kterou nejčastěji trpí muži, je mnohem méně častá.

Kennedy, který vede spánkové kliniky více než 20 let, zažil asi jen čtyři až pět skutečných případů. Počet trpících však může být větší, jen se o nich neví, protože se buď příliš stydí to oznámit, nebo si to prostě nepamatují.

Dle Kennedyho není pravidlem, že by sexsomnií spíše trpěl člověk, který je v bdělém stavu obzvláště sexuálně náruživý. Sexualita v tom nehraje roli, protože jde o automatické chování. „Stává se, že lidé provozují během spánku i jiné, nesexuální činnosti, jako je například mytí rukou či jedení. Je to jen další typ chování, které se objevuje během cyklu hlubokého spánku.“

O sexomnii není povědomí příliš rozšířené, a to ani mezi lékaři. Do Diagnostického a statistického manuálu duševních poruch byla přidána až v roce 2013.

Prostě se chtějí tulit

Představa, že jsou „sexsomniaci“ náměsíční a jako zombie se snaží i násilím dosáhnout svého, je přitažená za vlasy. Podle všeho jim jde spíše o blízkost. „Není pravděpodobné, že by se dotyčný vyhrabal z postele za účelem sexu,“ uvedl profesor Kennedy. „Pravděpodobnější je, že když s někým leží v posteli, náhle ho zastihne epizoda sexsomnie a chce mít sex ve spánku.“

Někteří lidé chodí ve spánku, někteří mluví, někteří jedí a někteří iniciují sex. Nesouvisí to s psychologickými problémy ani to není ukazatelem duševní nemoci.

A právě to vede k problémům. A mnohým obětem. A soudním případům. „Pokud máte sexsomnii, sdílíte s někým postel a on vás probudí s tím, že jste ho sexuálně napadli, pak to asi bude problém,“ dodává Kennedy. Dle něj mají lidé se sexsomnií povinnost to svým partnerům sdělit. Je to podobné, jako kdyby měl někdo AIDS. Musí lidem říct, že ho má, pokud se s nimi chystá mít sex, aby mohli přijmout příslušná preventivní opatření.

K tomu, aby sexsomnie prošla právně, pomáhá doložená nebo diagnostikovaná anamnéza. Profesor Kennedy ale varuje, že to nemusí znamenat, že pachatelé uniknou obvinění: „Když se opiju a někoho zabiju, pravděpodobně budu stále shledán vinným,“ řekl. „Ale bude to mít vliv na vynášení rozsudků. Kdybych věděl, že mám sexsomnii, a někoho ve spánku sexuálně napadl, soudce by pravděpodobně řekl: věděl jsi o své diagnóze, a nevaroval jsi lidi kolem sebe. Proto byste byl pravděpodobně stále shledán vinným, jen trest by byl mírnější.“

Naděje existuje

Přestože příčina sexsomnie není dosud známa a její epizody jsou považovány za náhodné, vědci se domnívají, že se u lidí spouští tehdy, když dojde k poruše v mozku při přechodu mezi hlubokými spánkovými cykly.

Předpokládá se také, že spánková deprivace, konzumace alkoholu nebo prášky na spaní, jako je Ambien, zvyšují pravděpodobnost, že se u někoho sexsomnie objeví. Léčba tedy může zahrnovat léky na zlepšení spánku, poradenství nebo vyhýbání se spouštěčům, jako jsou alkohol a prášky na spaní.

Třebaže tato porucha může u mnohých vyvolat posměch, není důvod takto trpící shazovat. Dle ředitele Centra pro poruchy spánku v Melbourne Davida Cunningtona nevypovídá sexsomnie nic o skutečných pocitech lidí. „Někteří lidé chodí ve spánku, někteří mluví, někteří jedí a někteří iniciují sex. Nesouvisí to s psychologickými problémy ani to není ukazatelem duševní nemoci,“ dodává s tím, že jde zkrátka o selhání synchronního zapínání a vypínání všech částí mozku na hranici bdění a spánku.

foto: Shutterstock, zdroj: Bodyandsoul

Tipy redakce

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Pohyb severního magnetického pólu se pořád zrychluje. To ohrožuje celou planetu

Pohyb severního magnetického pólu se pořád zrychluje. To ohrožuje celou planetu

Jdu na sever. A už jdu na jih! Tenhle výrok učitele ze hry Dobytí severního pólu...