Pátek Karla Křivana: Jak Pat a Mat tvoří českou vizi

Slovo vize stihne postupně stejný osud jako příběh nebo pohoda. Hledáme vizi s příběhem nebo vizi pro chvíle pohody. Jak je libo.

Napadá mě k tomu kacířská myšlenka, že je to tak trochu výmluva to sepisování vizí. Možná to také znáte. Nechce se vám do nějaké práce, tak řeknete či napíšete na všechny strany, že je to nutné "ještě promyslet".

Protože nám chybí celkový pohled na danou problematiku, nemáme dost dat, znova bychom si měli projít ten poslední průzkum, udělat si další analýzu, podívat se, jak je na tom konkurence, zadat si rešerši zahraničních zdrojů nebo, ale to až tak po týdnu intenzivního přemýšlení, můžeme vlastně vzít ten nápad z loňského května, jak ho tehdy navrhovala Alena, a my to zamluvili a nechali ležet kvůli jiným úkolům.

Kde vzít ty ruce?

Jednoduše děláte všechno možné, jen ne to, co máte. Včera kolega správně podotkl, že je sice pěkné, jak jsem vymyl pořádně celý kávovar, ale že má takový zvláštní pocit, že jsem to udělal proto, protože se mi nechtělo do té prezentace, kterou už týden slibuju. Měl pravdu.

Problém této země není v tom, že by zde nebylo dost myšlenek, kudy dál, ale že stojíme na místě, debatujeme, místo abychom konečně vyrazili.

Zdá se mi, že máme dost vizí, ale málo rukou, které by je začaly naplňovat. Myslím, že víme, co tahle země potřebuje. Dá se to shrnout do slova modernizace. Ve všech oblastech. Začít můžeme tím, že vrátíme odpovědnost za jejich životy lidem, přestaneme je omezovat dalšími a dalšími nařízeními a restrikcemi, přestaneme jim nařizovat, co mají dělat ráno, v poledne a večer, nebudeme jim určovat, jak mají žít, ale necháme naopak na jejich činorodosti a aktivitě, aby si uspořádali svoje věci tak, jak jim to vyhovuje.

Raději být prodavačem zmrzliny?

Problém této země není v tom, že by zde nebylo dost myšlenek, kudy dál, ale že stojíme na místě, debatujeme, místo abychom konečně vyrazili. S rizikem, že budeme dělat chyby, což zažil každý, kdo se o něco pokoušel. Není přece důvod dál diskutovat, zda mají vlaky jezdit rychleji. To je snad jasné. Je třeba už konečně začít stavět ty vysokorychlostní železnice. S vědomím, že ne každému se to bude líbit, především těm, u jejichž domů a přes jejichž pozemky nové tratě povedou. Ale to je práce politikova. Myslím, že Steve Jobs říkal, že jestli se chcete zalíbit všem, pak nemůžete být vůdce, nýbrž prodavač zmrzliny.

Jsme národ Pata a Mata. Vymýšlíme kolo a jsme mistři výmluv, proč něco nejde. Svět nám utíká. Evropa Česku a část Asie Evropě. O Americe ani nemluvím. Podívejte se na tabulku nejcennějších světových značek. Na prvních pěti místech Amazon, Apple, Google, Microsoft, Walmart.

Je důležité mít představu, kam chceme tuto zem posunout. Zvlášť když problémy, před kterými stojíme, nevyřešíme sami v naší kotlince ani to nezvládne jeden resort. Ty úkoly jsou komplexní. Máme dost expertů na detaily, ale málo myslitelů schopných vidět celek. Přesto si myslím, že to, čeho se nám nedostává, je vůle k pohybu. Nikdo nás do 21. století nedonese. Nikdo na nás nepočká. Není tak třeba vize sdělovat, ale vlastní nápady začít uskutečňovat. Říká se tomu práce.