fbpx

Tajemství mysli miminek odhaleno: Cítí se jako na psychedelickém tripu, tvrdí vědci 1 fotografie
Zdroj: Shutterstock

Vědci díky výzkumu mozku odhalili, co se děje v hlavičkách nejmenších dětí

Zveřejněno: 9. 9. 2023

„Stručně řečeno, miminka a děti v podstatě neustále tripují,“ odvážně tvrdí Alison Gopnik v knize How to change your mind. Možná ale není tak daleko od pravdy…

Malé děti vyjadřují čirou radost, když se na obzoru objeví milovaná osoba. Upřímně žasnou nad zvukem, který nikdy neslyšely. Jsou extrémně zvědavé na všechno, co nikdy neviděly. Fascinují je barvy a tvary a dokážou na ně zírat celé hodiny. Naopak chvil, kdy my dospělí prožíváme intenzivní emoce, zejména ty pozitivní, je na druhou stranu poměrně málo. Zdá se, že ve srovnání s našimi nejmenšími žijeme velmi nudný život.

Logicky se může zdát jasné, proč to tak je. Malé děti mají zkrátka méně zkušeností, ze kterých mohou čerpat. Každá věc, se kterou se setkají, má tedy naleštěnou novost čerstvě zakoupeného mobilu, který jste právě vytáhli z krabice.

Je to ale opravdu správné přirovnání? Pravděpodobně ne. Možná jste cítili vzrušení, když jste telefon poprvé otočili v rukou, ale můžete opravdu říct, že jste cítili nefalšovanou radost, úctu nebo zvědavost?

Co se tedy v mysli miminek opravdu děje? Na to se snaží odpovědět Jeff Valdivia ve svém článku pro Medium.

Pozorovat květiny se nevyplácí 

Vědci objevili docela zajímavé vysvětlení. Spočívá v něčem, co se nazývá síť výchozího režimu (Default mode network - DMN). DMN je struktura v mozku, kterou čirou náhodou objevil Marcus Raichle v roce 2001.

Ve vynikající knize Michaela Pollana How to change your mind je DMN popsána jako dirigent mysli. Funguje jako centrum pro většinu komunikace, která probíhá mezi různými částmi mozku, a zdá se, že právě díky ní se vytváří pojem „já“ nebo „ego“.

DMN je oddělena od smyslového vnímání a aktivuje se při činnostech, jako je sebereflexe, morální uvažování a přemítání o minulosti nebo budoucnosti.

Tímto způsobem DMN svými sofistikovanými strategiemi přežití omezuje množství informací, které se dostávají do vědomí dospělého člověka. Na druhou stranu, malé děti bez funkční DMN mají přístup k informacím, které jsou do jisté míry neomezené.

Předpokládá se, že DMN funguje jako vysoce sofistikovaný filtr a interpret informací vytvořených různými částmi mozku dospělého člověka. Tyto filtrované a interpretované informace jsou tím, co vědomě prožíváme.

V době, kdy dosáhneme dospělosti, si už DMN osvojila strategie, které blokují informace považované za nepotřebné pro přesné předpovědi o světě. Koneckonců, abychom přežili, nemůžeme mít pozornost upřenou na krásu květiny, zatímco nás pronásleduje medvěd!

Učení nebo přežití 

U malých dětí však DMN ještě není funkční. V této rané fázi života ještě nejsou vyvinuty strategie, jak efektivně pracovat se všemi informacemi, které jsou v mozku k dispozici. To by mohlo vysvětlovat, proč mají děti celou řadu podivných zážitků, například imaginární kamarády.

Proč by ale měl dětský mozek fungovat právě tímto způsobem? Protože dětský mozek je nastaven na učení, zatímco mozek dospělého je nastaven na přežití.

Studie totiž ukázaly, že malé děti jsou při učení více otevřené novým informacím než dospělí a mohou být také schopny plnit některé úkoly lépe než dospělí. 

DMN se zklidňuje při působení psilocybinu v mozku. Pokud je dávka dostatečně vysoká, účastníci hlásí rozpad pocitu vlastního já, který je často doprovázen pocity transcendence a jednoty s přírodou, lidstvem nebo vesmírem obecně. 

Pro dítě je důležité zjistit, kterým informacím má věnovat pozornost a kterým ne. I když se tedy dětský mozek může ztratit v kráse květiny, DMN nakonec dojde k závěru, že přílišná pozornost věnovaná květině není účinnou strategií k přežití. S přibývajícími daty se vyvíjí více strategií pro efektivní přežití ve světě, což nakonec znamená, že mnoho dat začne naše vědomí ignorovat.

Tímto způsobem DMN svými sofistikovanými strategiemi přežití omezuje množství informací, které se dostávají do vědomí dospělého člověka. Na druhou stranu, malé děti bez funkční DMN mají přístup k informacím, které jsou do jisté míry neomezené.

Mohlo by to vysvětlit, proč je jejich prožívání světa tak živé? Přistupují vědomě k většímu množství dat, která mají v mozku k dispozici? A existuje způsob, jak bychom my dospělí mohli někdy znovu zažít ty dětské duševní stavy radosti, úžasu a zvědavosti?

Jako na tripu

Vědci zjistili, že DMN se zklidňuje při působení psilocybinu v mozku. Pokud je dávka dostatečně vysoká, účastníci hlásí rozpad pocitu vlastního já, který je často doprovázen pocity transcendence a jednoty s přírodou, lidstvem nebo vesmírem obecně. Zajímavé je, že ztráta pocitu sebe sama koreluje s nejvýraznějším poklesem aktivity v DMN, což podporuje hypotézu, že DMN pocit sebe sama vytváří. V tomto stavu je běžné, že účastníci prožívají hluboké duchovní, mystické nebo náboženské zážitky.

Pod vlivem těchto látek dochází k radikální změně fungování mozku. Protože informace již nejsou vedeny přes DMN, různé oblasti mozku spolu přímo komunikují a vytvářejí se nová nervová spojení mezi částmi mozku, které spolu obvykle nekomunikují.

Běžně se také objevuje synestezie, tedy stav, kdy je jeden smysl vnímán i jiným smyslem (například sluch je vnímán i vizuálně). Časté jsou také pocity propojení s blízkými lidmi a přírodou, které jsou hluboké a transformující a které mohou přetrvávat ještě několik let po skončení zážitku.

Zní vám to povědomě? S DMN dočasně vyřazenou z provozu díky psilocybinu může být vědomý prožitek dospělého člověka spíše dětský než dospělý!

Ztrátu pocitu vlastního já nicméně zažívají i zkušení meditující, takže pro dosažení tohoto pocitu nemusíte rovnou sahat po psychedelikách. 

Související…

Drogy jako studijní obor? V Česku vznikla první Psychedelická akademie
Tereza Hermochová

 

foto: Shutterstock, zdroj: Medium.com

Tipy redakce

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...