Díky neúnavné práci aktivistů a aktivistek udělala práva žen v západním světě za posledních 100 let obrovský skok kupředu: za tu dobu jsme získaly právo na otevření vlastního bankovního účtu, právo na potrat (ve většině zemí) a volební právo. Přesto je před námi ještě dlouhá cesta k dosažení skutečné rovnosti. Ženy v Česku musely v roce 2022 pracovat o 60 dní déle, aby dosáhly na stejnou výplatu jako muži v roce 2021. Ženy u nás také v průměru vydělávají o 16,4 % méně než muži, přičemž průměrný rozdíl v EU činí 13 %. Ženy vykonávají o 60 % více neplacených domácích a pečovatelských prací než muži. Z britského výzkumu zveřejněného v loňském roce také vyplynulo, že 99 % případů znásilnění nahlášených na policii nekončí odsouzením.
Navzdory tomu však nový průzkum zjistil, že většina mladých lidí se domnívá, že práva žen již zašla dostatečně daleko. Průzkum, který provedla agentura Ipsos UK a Global Institute for Women's Leadership, oslovil více než 22 000 lidí ve věku od 16 do 74 let z 32 různých zemí. Zjistili, že ze všech respondentů si 52 % příslušníků generace Z a 53 % mileniálů myslí, že jsme v prosazování rovnosti žen a mužů již zašli tak daleko, že diskriminujeme muže. Přitom necelá polovina respondentů z generace Z v průzkumu uvedla, že se definuje jako feministka.
Nedostatek zkušeností?
Alison Phippsová, vědkyně a profesorka sociologie na Newcastle University, zdůrazňuje, že bychom kvůli těmto číslům neměli propadat panice. Podle ní mohou tyto názory mladých jednoduše znamenat, že se ve svém životě zatím s genderovou nerovností příliš nesetkali. „Je to možné, zejména vzhledem k tomu, že dívky dnes ve škole spíše převyšují chlapce, mladé ženy si obvykle vedou velmi dobře na univerzitě a některé formy diskriminace žen – například nerovnost na pracovišti nebo problémy spojené s mateřstvím – se často projeví až později,“ říká.
Věci se zdaleka neposunuly tak daleko. Ve skutečnosti se v některých ohledech vracíme zpět – například dopad krize životních nákladů na ženy, pokusy o zrušení reprodukčních práv, obtěžování a násilí na internetu a příval předsudků namířených zejména proti trans ženám.
Uznává však také, že tato čísla mohou naznačovat, že mladí lidé se feminismu vyhýbají záměrně. „Mohlo by jít také o prvek zpětné reakce – studie o „chlapské kultuře“ na univerzitách zjistily, že pro mladé muže je to spíše způsob, jak si znovu vydobýt území a práva tváří v tvář relativnímu úspěchu mladých žen,“ říká. „Je pravděpodobné, že jde o obojí – jsme svědky větší rovnosti pohlaví, ale také odporu vůči ní.“
Je tedy zřejmé, že i přes některé pozitivní kroky kupředu nemůžeme být s vývojem zcela spokojeni. „Věci se zdaleka neposunuly tak daleko [...] ve skutečnosti se v některých ohledech vracíme zpět – například dopad krize životních nákladů na ženy, pokusy o zrušení reprodukčních práv, obtěžování a násilí na internetu a příval předsudků namířených zejména proti trans ženám,“ říká Phippsová.
Nástup tradwifes
A má asi celkem pravdu – všude se objevují známky toho, že feministické postoje jsou na ústupu, zejména na sociálních sítích. TikTok je plný takzvaných tradwifes (tradičních žen) oděných do odporných šatů s květinovým potiskem, které říkají věci jako, „věříme, že naším smyslem je být v domácnosti“. Všudypřítomní jsou také misogynní influenceři a podcasteři, přičemž u dospívajících chlapců je pravděpodobnější, že slyšeli o Andrew Tateovi (influencer prosluslý misogynními názory) než o Rishi Sunakovi (premiér Velké Británie). „Vše, co konzumujeme, utváří náš pohled na svět a mladí lidé se stále častěji vzdělávají na internetu,“ dodává Phippsová.
Vzhledem k tomu, že mladí lidé se nyní potýkají s obzvláště nepříznivými socioekonomickými podmínkami, mnozí hledají jednoduchou odpověď na to, proč se jim žije tak těžce: a je snadné pochopit, proč někteří ukazují prstem na feminismus. Mnohé tradwifes tvrdí, že ve skutečnosti feminismus situaci ženám zhoršil, protože je vůbec podněcoval ke vstupu do zaměstnání, a stát se tradwife je vlastně chytrý způsob, jak „podvést“ kapitalistický systém a vzdát se nevděčné a špatně placené práce. „Je mnohem snazší obviňovat feminismus, než uznat skutečnost, že žijeme v ekonomickém systému, který vyžaduje, aby na některých z nás záleželo méně než na jiných.“ Mnohé dámy také tvrdí, že problém neplacené práce v domácnosti vyřešily tím, že od svého partnera dostávají „kapesné“ za to, že vaří a uklízí.
Mnohé tradwifes tvrdí, že ve skutečnosti feminismus situaci ženám zhoršil, protože je vůbec podněcoval ke vstupu do zaměstnání, a stát se tradwife je vlastně chytrý způsob, jak „podvést“ kapitalistický systém a vzdát se nevděčné a špatně placené práce.
Nicméně přestože neplacená práce v domácnosti je relevantní problém – stejně jako otázka práce v širším slova smyslu vstup do situace, kdy jste finančně závislí na svém partnerovi, není řešením, a naopak dostává ženy do nebezpečně závislé pozice, kde mohou být náchylné například ke zneužívání.
Radikalizovaní muži
Co se týče antifeministických mladých mužů, mužnost je v krizi. Od hnutí #MeToo v roce 2018 na muže (právem) zapůsobilo, že ženy trpí tak často sexuálním obtěžováním a násilím. Nicméně stále neexistuje žádný skutečný „plán“, jak být mladým mužem v dnešním světě. Zatímco mladá žena může souznít s některou z postav Sally Rooneyové, mladých mužských spisovatelů, kteří by zachytili, jaké to je být mladým mužem v roce 2023, je zoufale málo. Roste také počet svobodných a osamělých heterosexuálních mužů a v tomto kontextu je snadné pochopit, jak se v tomto vakuu může objevit někdo s tak extrémními názory jako Andrew Tate a zradikalizovat velké množství chlapců a mužů, kteří si začnou myslet, že zdrojem všech jejich neduhů je právě feminismus.
V konečném důsledku je pro mladé lidi stále obtížnější orientovat se v moderním světě. „Ženy jsou celosvětově nadměrně zastoupeny v zaměstnáních na částečný úvazek a v nejistých zaměstnáních, což znamená, že v době recese jsou jejich pracovní místa často ohrožena jako první,“ říká Phippsová, a muži mezitím zažívají pocit odcizení. Obě pohlaví se mýlí, když svalují vinu na feminismus, ale jejich pocity rozčarování jsou nepochybně velmi reálné. Skutečným úkolem pro nás všechny je tedy zpochybnit všechny dezinformace, které tvrdě kritizují práva žen, poukázat na problémy, které jsou základními příčinami těchto nepříznivých socioekonomických podmínek a pracovat na tom, abychom pochopili, že skutečný feminismus nám může skutečně nabídnout řešení našeho zneuznání, píše Serena Smithová pro Dazed.
V každém případě Phippsová dává naději. „Moje zkušenost s mileniály a generací Z je taková, že jejich přístup je obecně progresivní, což je vzhledem ke všemu tomu reakcionářskému obsahu, který se objevuje, obdivuhodné,“ říká. „Je pak na nás, abychom je jako starší generace podpořili, když se orientují ve všech informacích a dezinformacích a když si představují, jaký svět chtějí budovat,“ uzavírá.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Dazeddigital.com
