Sinčchondži je nové náboženské hnutí, které vzniklo v Jižní Koreji a inspirovalo se křesťanstvím. I když poněkud volně. Členové sice studují a vykládají Bibli, ale zároveň v ní nacházejí věci, které základnímu křesťanskému vyznání odporují. Snaží se o dialog s ostatními křesťanskými církvemi, zároveň ale lpí na své nadřazenosti. Vnímají Ježíše jako důležitou osobu, nicméně nemají jasno v tom, za koho jej vlastně pokládají. „Členové se považují za křesťany, ale zároveň si nynější dobu vysvětlují jako konec křesťanství,“ vysvětluje web Shincheonji bez příkras, který spravují křesťané, již mají s hnutím osobní zkušenosti.
K hnutí se hlásí až 300 tisíc členů, z toho v Česku je to dle propagační brožury z března tohoto roku 271 lidí, a bývá považováno za sektu. Členové hnutí věří, že nastává dějinný zlom, kdy se všechny církve světa přidají k Sinčchondži a vznikne „Nové nebe a nová země“ (jejich oficiální přezdívka). Také vyznávají přesvědčení, že je nutné lhát, protože cílem je poznat pravé boží slovo a dojít ke spáse.
Hnutí si pečlivě střeží svou image a nechce, aby se na světlo světa dostala pravda o reálném dění v jeho útrobách. Redakce Flowee má k dispozici dokumenty a sdílení bývalých členů, které dokazují, jaké praktiky hnutí skutečně používá.
Prolhat se až k bibli
Podle mnoha výpovědí bývalých členů Sinčchondži často láká nové lidi tím, že se snaží navázat přátelský kontakt a získat důvěru. Zpočátku lidi oslovovali výhradně venku na ulici či v nákupních centrech pod záminkou například průzkumu nebo nabídky kurzů. Během pandemie covidu ale přešli také k online náboru, který se ukázal jako ještě efektivnější. Vytvářejí si falešné účty na Instagramu, kde pod záminkou povídání si nebo přátelství oslovují náhodné uživatele. Seznam těchto účtů odhalili a zveřejnili tvůrci z @pozor_sekta.
Témata jako seberozvoj, nalezení vlastní hodnoty a objevení potenciálu jsou u nich častá. Používají je především ze začátku spolu s rádoby psychologickými testy, aby vás nalákali a zjistili o vás co nejvíce informací.
Po oslovení malými krůčky člověka seznamují s vícero členy, kteří již organizaci propadli. Řeknou mu sice, že jde o další nováčky, ve skutečnosti to jsou již otrlí stoupenci, kteří jen na naivního nováčka hrají divadlo. Skrze různorodé aktivity, a do jisté míry smyšlené informace a příběhy, postupně nenásilným skupinovým tlakem člověka přivedou až k biblickým studiím ve speciálním centru, kam člověk následně dochází zhruba půl roku. Jeho vyvrcholením jsou zkoušky a přijetí do církve.
„Zastírali a zatajovali veškeré informace o tom, kdo jsou a jakým jménem a s jakými úmysly se mnou navazovali kontakt. O Sinčchondži jsem nikdy předtím neslyšela, neměla jsem o nich vůbec žádné informace, nikdy jsem neslyšela název. To mi hodně zkomplikovalo život, organizace zastírala svou pravou podstatu a chovala se silně manipulativně. Základem pro jejich evangelizaci bylo navázání velmi blízkých, přátelských vztahů a zjištění důvěrných informací. To je pak pilíř pro velmi osobně laděnou manipulaci. Témata jako seberozvoj, nalezení vlastní hodnoty a objevení potenciálu jsou u nich častá. Používají je především ze začátku spolu s rádoby psychologickými testy, aby vás nalákali a zjistili o vás co nejvíce informací,“ popsala pro server HateFree, kterou se hnutí pokoušelo náborovat a která po ukončení úvodních schůzek vykazovala známky posttraumatické stresové poruchy. Dnes už nábor takové tajnůstkaření nedoprovází, členové mají od roku 2021 dovoleno o Sinčchondži mluvit a poskytovat (vybrané) informace. Veřejnost zvou i na různé online semináře.
Sklízení ovoce
Každý člen církve má tři základní povinnosti: účastnit se bohoslužeb, provádět misii (evangelizovat) a odevzdávat desátky (desetinu svého finančního příjmu).
Potenciálním novým členům se v hnutí říká „ovoce“ a to musí splňovat přísné podmínky. Při náboru vždy musí misionář (neboli „strom“) zjistit, zda je „ovoce“ takzvaně „hapčcha“ (to ve zkratce znamená vhodné k evangelizaci). Hapčcha má jasné charakteristiky. Lidé musejí být mladí, obvykle z křesťanského prostředí, často vysokoškoláci, nesmějí mít hendikep, nesmí být jiné než heterosexuální orientace, nesmí mít psychické problémy ani zkušenosti s drogami.
O „ovoci“ se píšou reporty, které popsal religionista zabývající se především studiem kultů, sekt a nových náboženských hnutí Zdeněk Vojtíšek v sérii čtyř článků na webu Náboženský infoservis religionistického časopisu Dingir. V reportech se shromažďují osobní informace o „ovoci“ a hnutí pak vymýšlí různé psychologické taktiky a metody, jak „ovoce“ oddělit od jeho rodiny, přátel, jak ho postupně dostat do hnutí a tak dále. Jeden takový report má Flowee k dispozici.
Zdroj: se svolením bývalého člena sekty, který si přeje zůstat v utajení
Evangelizace je velice pečlivě připravována: misionář si stanoví závazek, kolik lidí osloví a kolik získá („sklidí“), radí se s vedoucím, modlí se a opakuje si „kvas“. Před společnou evangelizací se misionáři vzájemně povzbuzují skandováním motivačních výroků, popisuje v článku Vojtíšek.
Ve studijním centru studenta doprovází „lístek“, který podává o „ovoci“ další reporty. „Ovoce“ nesmí být v nekontrolovaném kontaktu s jiným „ovocem“ nebo s někým, kdo studuje v jiné třídě. „Lístek“ má za úkol rozptylovat pochybnosti „ovoce“ a učí ho nevynášet v žádném případě informace mimo centrum. Pokud „lístek“ zjistí, že student něco nepochopil, vysvětlí mu to, případně studentovi doporučí konzultaci s lektorem nebo evangelistou, popisuje dále Vojtíšek.
Lidé se stávají nejsilnějšími na prahu smrti. Je to ten nejlepší Boží způsob, jak milovat lidi, když se jejich prostředí stane peklem.
Nový člen postupně získává v hnutí přátele a díky dárkům a pozornosti si buduje ke společenství pozitivní vztah. „Lístek“ sleduje, zda „ovoce“ odpovídá na otázky a zda říká „amen“ spolu s ostatními, pozoruje, jak se ve společenství chová a jak se asi cítí, povzbuzuje ho ke sdílení.
Po několika lekcích je „ovoce“ také vedeno k tomu, aby samo začalo evangelizovat. Pro začátek si sepisuje seznam kamarádů a přemýšlí nad tím, kdo z nich je hapčcha. „Lístek“ vše zpovzdálí pozoruje a povzbuzuje „ovoce“ svým nadšením, například skrze textové zprávy (předpokládá se, že člen církve je pořád dostupný a v kontaktu na Telegramu).
Zdroj: Zdroj: se svolením bývalého člena sekty, který si přeje zůstat v utajení
Spolubydlení a nezaměstnanost
Podle výpovědí bývalého člena (přál si zůstat v anonymitě, ale jeho totožnost redakce zná) musejí žít členové ve společných, přísně kontrolovaných bytech, často v nuzných podmínkách, kde nemají soukromí ani prostor pro vlastní aktivity.
Na ty ostatně není ani čas, protože celý den je k prasknutí nabitý programem hnutí. Vstávají kolem páté ráno a jdou do centra, kde musejí přesně sepsat, co budou celý den v kolik hodin dělat a kde se budou nacházet (to pak posílají vedoucím na kontrolu). Pak mají brigádu nebo školu, protože jsou nuceni změnit práci tak, aby mohli většinu času sloužit jen hnutí. Ideálně tedy mají jen brigády na pár hodin denně. Poté se musejí dostavit do sídla (v Praze je na Palmovce), kde jsou ovlivňování pomocí takzvaných mindsetů a sebereflexí (o tom více níže), kde končí ve dvě ráno. Následně ještě musejí dojet do svých bytů po Praze, takže se do postele dostanou třeba až ve tři hodiny.
Ze strany vedoucích na všech stupních následuje po jakémkoli selhání kritika, napomínání a vzbuzování pocitů nedostatečné obětavosti, malého nasazení či jiné viny. A to se děje opravdu často, protože plány jsou často extrémně náročné.
Členové mají postupem času tak posunuté priority, že preferují kontakt s ostatními členy organizace a ztrácejí chuť o kontakt se svými přáteli a rodinou „z venku“, uvádí zdroj Flowee. V Sinčchondži vše dělají pro Boha, zatímco ti venku se dle nich jen baví na večírcích, hrají si a mrhají časem.
Seniornější členové se pak podílejí na evangelizaci nových členů. Na úkor své vlastní práce jsou nuceni k omezování hodin, vybírání nemocenských, nebo vymýšlení způsobů, jak se nechat vyhodit z práce bez výpovědní lhůty.
Zdroj: Zdroj: se svolením bývalého člena sekty, který si přeje zůstat v utajení
Neztrácet čas spánkem
Členové spí jenom asi čtyři hodiny denně a často tak trpí spánkovou deprivací. Jsou extrémně unavení, ale nemohou si postěžovat, protože se okamžitě spustí proud výčitek ze strany jejich „nadřízených“. Kromě výpovědí členů spánkovou deprivaci dokazuje také uniklý tréninkový materiál, který nám náš zdroj poskytl: „Na začátku jsem trochu pomáhal Special forces v Šinčchondži, protože jsem se vůči nim cítil tak žalostně, že tvrdě pracovali. Ale nebyl nikdo, kdo došel až do konce, jak plynul čas. Proto jsem velmi trénoval další pracovníky. Spali 15 hodin týdně. Přeskakovali překážky, které chutnaly jako smrt, den za dnem. Lidská dobrota přináší zkažené myšlení. Lidé se stávají nejsilnějšími na prahu smrti. Je to ten nejlepší Boží způsob, jak milovat lidi, když se jejich prostředí stane peklem,“ vypráví člen sekty.
Spánkovou deprivaci provází apatie, upadání do spánku během dne a následně slabší schopnost odolávat manipulaci a tlaku, což je přesně to, co jejich vedoucí potřebují.
Členům se absence na programu neodpouští ani v případech, když jsou nemocní. V jedné telegramové konverzaci, kterou nám poskytl zdroj, například slečna tvrdí, že má teplotu 39 stupňů a je jí doporučeno, aby si nasadila roušku a stejně přišla vypomáhat.
Zdroj: Zdroj: se svolením bývalého člena sekty, který si přeje zůstat v utajení
Manipulační techniky
Jednou z manipulačních technik hnutí je takzvaný mindset. Ten vysvětlují jako nějaké ideální „nastavení mysli“, nebo jako „přístup či chování srdce vůči nějaké práci“ a lze ho dosáhnout právě při skupinových cvičeních.
Když mindset klesá, projevuje se to například tím, že člověk potřebuje víc spát, nebo se cítí osaměle. To je ale špatně. Řešením není více spánku nebo kontaktu s rodinou, ale „obléct si žíněný šat a činit pokání“. Dát si oblek hanby a stydět se.
Zdroj: Zdroj: se svolením bývalého člena sekty, který si přeje zůstat v utajení
Ze strany vedoucích na všech stupních následuje dle zdroje Flowee po jakémkoli selhání kritika, napomínání a vzbuzování pocitů nedostatečné obětavosti, malého nasazení či jiné viny. A to se děje opravdu často, protože plány jsou často extrémně náročné. Člen tedy téměř neustále žije s pocitem nedostatečnosti, viny a hanby. Během mindsetů se na členy křičí, říká se jim, že musejí pracovat, i kdyby to mělo být s pláčem a i kdyby neměli spát.
Další technikou je takzvaná sebereflexe. Při ní naopak členové navzájem sdílí traumatické věci a dodávají si odvahu. Když je „ovoce“ takzvaně otráveno, znamená to, že si přečetlo o Sinčchondži něco negativního. Jelikož členové mají normálně přístup k internetu, tak si mohou přečíst cokoliv. Jsou ale důrazně nabádání k tomu, aby to nedělali, aby neotevírali žádné stránky týkající se hnutí.
Další technikou jsou praktické tréninky. Tréninkový manuál pro členy říká různé věci. Zde je úryvek z dalšího uniklého materiálu: „Touto cestou kráčel Pán v nahém těle. Jak se opovažujeme zkoušet kráčet touto cestou jednoduše? Shincheonji je náboženství bolesti, které začalo kopím probodnutým na boku Pána, který byl přibit na kopci v utrpení ... jak se můžeme snažit vyhnout se bolestem? Musíme se podílet na bolesti Pána, pracovníci ve službě v bolestech členů a členové v bolesti pracovníků. Musíme sdílet srdce Kristovo.
Není nic jiného, skrze co bychom rostli do zralosti, než bolest a utrpení. Neexistuje lepší zázračný lék, který nás činí svatými, než utrpení. Utrpení vede k cestě zdokonalování a zdokonalování k cestě celistvosti. Vaše myšlenky se mění, slova se mění, skutky se mění a vy dosáhnete dospělosti. Boží používání bolesti k tomu, abychom měli víru jako přečištěné zlato a aby nás vedl na cestě k dospělosti – to je opravdu úžasná a dojemná věc.“
Tento text si měli členové dle našeho zdroje za úkol přečíst, zároveň si s sebou přinést zapalovač. Aby jim bylo názorně ukázáno, jaké to je skončit v pekle, museli si zapalovačem pálit kůži.
Shincheonji je náboženství bolesti, které začalo kopím probodnutým na boku Pána, který byl přibit na kopci v utrpení ... jak se můžeme snažit vyhnout se bolestem? Musíme se podílet na bolesti Pána, pracovníci ve službě v bolestech členů a členové v bolesti pracovníků. Musíme sdílet srdce Kristovo.
Jako důkaz strašné náročnosti procesu může sloužit nahrávka hlasové zprávy, na které jedna z členek brečí, vyjadřuje strach, že již další den zemře vyčerpáním, že již nemůže dál. Z nedostatku spánku kolabovala a prosila svého vedoucího, ať už to přestane.
Nahrávku zveřejnil jeden z lektorů dívky, který měl za úkol jí manipulovat. Sám již členem není, jeho svěřenkyně ale stále ano. Lektora nyní trápí výčitky svědomí, protože cítí pocit viny za celou situaci.
Strach odejít
Opustit hnutí je pro mnohé velice těžké. Lidé jsou v pokročilé fázi už „zaháčkovaní“, stýkají se v podstatě jen s ostatními členy, přetrhali vztahy s rodinou a se světem a nemají, kam by šli. Také se bojí pomsty, a proto je jen málo bývalých členů, kteří se odhodlají o hnutí vyprávět pravdu.
Odchod z církve podle Vojtíška také znamená pro člena jistotu, že se připravil o nebe a že bude jako odpadlík trpět v pekle.
Související…
Reklama
foto: Zdroj: se svolením bývalého člena sekty, který si přeje zůstat v utajení, Shutterstock, zdroj: Autorský článek
