Vztahové déjà vu: Proč si vybíráme partnery, kteří se podobají těm bývalým?

Ať už jste to zažili sami, nebo jste si toho všimli u některých svých známých, často se stává, že lidé stále dokola začínají a končí vztahy se stejným, nebo velice podobným typem partnerů. Ačkoliv se v takových vztazích opakují stále ty stejné problémy, jako jsou časté hádky, nevěra a v horších případech fyzické nebo citové zneužívání, někteří lidé si zdánlivě nedokážou pomoct a znovu a znovu se pouští do něčeho, co už jednou nebo vícekrát zažili a negativně je to ovlivnilo. O tom, proč to tak je a co s tím můžeme případně dělat, píše server Psychology Today.

Staré známé

Tendence nechat se přitahovat k lidem, kteří nám připomínají dřívější partnery, nebo dokonce i naše rodiče, se v psychologii nazývá přenos. Jedná se o vrozenou snahu vyhledávat to, co je nám povědomé a blízké. V již známých situacích, i když nám nejsou ku prospěchu, se totiž obvykle cítíme daleko pohodlněji a nepředstavují pro nás takovou psychologickou výzvu jako něco nového a neznámého.

V případě, že vaši rodiče měli problémové manželství a vy jste jako jejich dítě přihlíželi neustálým rozporům a hádkám, může se stát, že vás budou přitahovat lidé, kteří se vyznačují právě tímto chováním. A to samé platí pro vaše první vztahy. Jestliže jste se potýkali s častou kritikou, žárlivostí, lhaním, podváděním, násilím a dalším závadným chováním, pak je pravděpodobné, že váš příští partner ho bude do určité míry vykazovat taktéž.

Teorie citové vazby

Další vysvětlení toho, proč vás může přitahovat určitý typ člověka, ačkoliv pro vás skoro jistě není ten pravý (nebo pravá), nabízí tzv. teorie citové vazby. Vzorce citových vazeb a chování k druhým v rámci vztahů se vyvíjí již od raného věku v závislosti na tom, jak byly uspokojovány naše primární potřeby. Tyto vzorce lze rozdělit na bezpečné, vyhýbavé, úzkostné a odmítavé.

Některé typy vzorců se pak vzájemně přitahují více než jiné. Úzkostný je v mnoha případech přitahován tím vyhýbavým a naopak. V takovém případě jeden z partnerů toho druhého od sebe neustále odstrkuje, jeho protějšek je k němu ale naopak nadmíru přitahován.

Vzorce zůstávají během života poměrně stabilní a často se nemění. Obvykle to znamená, že v době dosažení dospělosti si s sebou bez našeho vědomí neseme ty vzorce citových vazeb, které se nám v mládí vryly do duše. Jedinec s bezpečným typem vzorce nepostrádá sebeúctu a nemá problém s komunikací, protože vyrůstal v klidném prostředí, které ho ničím nepoznamenalo. Naopak někdo s úzkostným nebo vyhýbavým typem vzorce vazeb má povětšinou problém navazovat dlouhodobé vztahy a může se u něj projevovat žárlivost či velice intenzivní strach z odmítnutí.

Některé typy vzorců se pak vzájemně přitahují více než jiné. Úzkostný je v mnoha případech přitahován tím vyhýbavým a naopak. V takovém případě jeden z partnerů toho druhého od sebe neustále odstrkuje, jeho protějšek je k němu ale naopak nadmíru přitahován. To pak skoro vždy vede k častým konfliktům a problémům ve vztahu.

Jedno velké zrcadlo

Zkuste si představit celý svět a všechno, co je v něm, jako jedno velké zrcadlo. To, co vidíme v ostatních, je to, co máme sami v sobě. Zahrnuje to i části, za které se stydíme a neumíme přijmout, případně si je ani přiznat. Pokud prožíváme nějaký strach nebo se cítíme nejistě, budeme často přitahovat partnery, kteří tyto pocity vyvolávají a posilují. Podobně to může být s problémy z minulého vztahu. Přitahovat nás budou takoví lidé, kteří nám tyto potíže z minulosti připomínají a vynášejí je zpět na povrch.

Ačkoliv prolomení pomyslného bludného kruhu a vymanění se ze škodlivých vzorců je obrovský úspěch, vzestupy a pády jsou přirozenou součástí našeho bytí a nemůžeme počítat s tím, že po našem pokroku navždy zmizí a my budeme žít v nikdy nekončící stabilitě a jistotě.

Tento mentální rámec zrcadla naznačuje, že je potřeba se poučit z lekcí, které nám tito lidé a situace, do kterých se díky nim dostáváme, přinášejí. Jinak budeme po zbytek života neustále dokola přitahovat ten samý typ partnerů. Po rozpoznání a vyléčení zranění utrpěných v minulosti se konečně můžeme posunout dál v celkovém psychologickém a emocionálním vývoji a přetrhat pouta, která nás svazovala a nutila k opakování stejných chyb.

Pochopitelně ani poučení se z dřívějších přešlapů a zbavení se traumatu nemusí nutně znamenat, že v budoucích vztazích už nás nečekají žádné útrapy ani konflikty a že vše bude až do konce života zalité sluncem. Ačkoliv prolomení pomyslného bludného kruhu a vymanění se ze škodlivých vzorců je obrovský úspěch, vzestupy a pády jsou přirozenou součástí našeho bytí a nemůžeme počítat s tím, že po našem pokroku navždy zmizí a my budeme žít v nikdy nekončící stabilitě a jistotě.

To ale zajisté není důvod k tomu věšet hlavu. Každý pád představuje příležitost k tomu se z něj poučit a osobnostně vyrůst. I když se situace někdy zdá být beznadějná, můžete si být jistí, že řešení určitě existuje. A pokud ho objevíte, vyjdete z celé situace ještě daleko silnější, než jste se do ní na začátku dostali.