Kapitalismus nás dovedl do krize. Evropa musí opustit teorii trvalého růstu, hlásají akademici i občanské organizace

Schválně zkuste porovnat své dětství se současnou životní úrovní. Osobně jsem vnímala jako „technologický milník“, když si naši našetřili na barevnou televizi a po koupelně po mnoha letech a opravách přestala poskakovat ikonická pračka Tatramat. Oblečení se mi tehdy vešlo do jedné menší skříně a nosila jsem ho do roztrhání.

Jak to vypadá dnes? Máme k dispozici neuvěřitelně pokročilé technologie, které nám každodenně usnadňují život. Mnoho lidí mění své věci mnohem dřív než poté, co doslouží. Vše je tak dostupné a levné, jen na pár kliků. Přesto, nebo právě proto, žijeme v neustálém pocitu, že potřebujeme víc. iPhone 14, další jeansy, patery černé lodičky.

Evropská iniciativa

Z tohoto podhoubí vyrostlo společenské hnutí ne-růst, alternativně nazývané také post-růst. Nerůst není o stagnaci, ale spíš o hledání a formování společnosti, která za svůj základ nebude považovat neustálý (a neudržitelný) růst.

Místo toho post-růstová společnost staví své hodnoty na kvalitě a vyšší spokojenosti v mezilidských vztazích, zdravotní péči nebo třeba větším zapojení jednotlivce do demokratického chodu společnosti. Nerůstová ekonomika také řeší různé druhy „chudoby“, kterými dnes trpí i bohatí lidé – například nedostatek volného času, duševní a citová prázdnota.

K ne-růstu se dnes otevřeně hlásí více než 400 evropských občanských organizací a mnoha expertů, podle nichž je dokonce přechod na tento typ ekonomiky zásadní pro budoucí přežití a prosperitu lidstva. V Bruselu na půdě Evropského parlamentu proběhla v květnu roku 2023 již druhá mezinárodní konference „Beyond Growth“, sdružující příznivce a odborníky tohoto směru.

Jejich požadavky se dají shrnout do několika hlavních bloků:

Vytvoření post-růstových institucí a stálých struktur v Evropském parlamentu i členských státech
Zelená dohoda bez růstu (vytváření ekonomiky budoucnosti v planetárních mezích)
Politika překonání růstu postavená na pilířích biokapacity ekosystémů (postupné vyřazení fosilních paliv, limity těžby,…), spravedlnosti (rovnostářského uspořádání společnosti) a blahobytu (sociální stát)
Aktivní demokracie s větším zapojení jednotlivců do širších rozhodnutí a vytváření odborů

Dobrý život všem

„Současná ekonomika vyžaduje růst bez ohledu na to, jestli přispívá k naplnění našich potřeb. My však potřebujeme ekonomiku, která naplní naše potřeby bez ohledu na to, jestli bude růst, nebo ne,“ říká anglická ekonomka Kate Raworthová.

K nerůstu se dnes otevřeně hlásí více než 400 evropských občanských organizací a mnoha expertů, podle nichž je dokonce přechod na tento typ ekonomiky zásadní pro budoucí přežití a prosperitu lidstva.

V ne-růstové společnosti se méně vyrábí, ale také méně spotřebuje. Přesto je kvalita života vyšší, protože mají lidé více volného času, smysluplnější práci a mohou se více soustředit na péči o lidi a přírodu okolo sebe. Ve zkratce jde o ekonomickou a společenskou vizi, která umožňuje žít dobrý život všem s přihlédnutím na limity naší planety.

Neudržitelný růst

Za termínem ne-růstu stojí francouzský filozof českého původu André Gorz (1923–2007), jeden z představitelů nové levice a politické ekologie. Gorz se ostře vymezuje proti kapitalismu a přeměny veškerých hodnot na peníze. Ekologickou krizi chápe jako politický problém, nikoliv jako nevyhnutelnou apokalypsu, která pramení z naší samotné lidské podstaty.

Někdo tyto problémy způsobuje, na někoho jiného zase dopadají. Někdo má zájem na tom, aby se záměrně neřešily, jiný na nich vydělává. Právě otázky moci a spravedlnosti by nás v rámci politické ekologie měly zajímat.

„Pokud vláda definuje jako svůj hlavní cíl vytváření pracovních míst, jak je tomu dnes, kde nakonec skončí tato přeměna všech činností na placené činnosti? Jak dlouho vydrží nesmírně křehké bariéry, které dosud brání profesionalizaci mateřství a otcovství? Nepřeměňujeme už sami sebe ve zboží a nepovažujeme život za jeden z prostředků mezi ostatními a nikoli za nejvyšší cíl, jemuž musí všechny prostředky sloužit?“ ptá se Gorz.

„Myšlenka společnosti založené na ne-růstu je jedním ze způsobů, jak vyprovokovat přemýšlení o alternativách. Obviňovat její zastánce z toho, že chtějí zabránit zaostalému světu v řešení jeho problémů, odráží v lepším případě neznalost, v horším případě zlou víru,“ doplňuje profesor ekonomie na univerzitě Paris-Sud Serge Latouch

Nepodmíněný příjem?

Ostře diskutovaná je v oblasti ne-růstu otázka blahobytu pro všechny, který je jedním ze tří hlavních pilířů politiky překonání růstu. Do jaké míry jde o socialistickou utopii? A jak by mohl takový nerůstový blahobyt vypadat v našem každodenním životě?

Myšlenka tohoto blahobytu je postavená na ekologicky citlivém a sociálním státu, v němž by měl každý garantovaný přístup k základním službám, jako je vzdělání, kvalitní zdravotní péče, bydlení a sociální zabezpečení. Součástí tohoto uspořádání by mohla být garantovaná pracovní místa, nebo také nepodmíněný příjem pro každého. Lidé by si mohli dovolit potřebné služby a zboží díky regulovaným cenám.

Gorz se ostře vymezuje proti kapitalismu a přeměně veškerých hodnot na peníze. Ekologickou krizi chápe jako politický problém, nikoliv jako nevyhnutelnou apokalypsu, která pramení z naší samotné lidské podstaty.

Nepodmíněný příjem není úplnou novinkou, v praxi ho na skupině 2000 nezaměstnaných vyzkoušelo Finsko v letech 2017 až 2018. Náhodně vybraní lidé bez práce ve věku 25 až 58 let během této doby dostávali měsíčně 560 eur. Výsledky tohoto experimentu? Lidé díky němu byli šťastnější, finančně se ale tento pokus ukázal jako fiasko. Zavedení základního příjmu pro všechny by bylo velmi drahé a dlouhodobě neudržitelné.

„Zdá se, že základní příjem zvýšil aktivitu různého druhu u těch, kteří byli aktivní již dříve. Na druhou stranu u těch, kteří se před experimentem nacházeli v náročné životní situaci, se nezdá, že by základní příjem jejich problémy vyřešil,“ dodává Helena Blomberg-Kroll, profesorka na Helsinské univerzitě.

Ne-růstové hnutí nejspíš čeká ještě náročná cesta. Zkoušení různých alternativ a snižování tlaku na růst a konzum však může být do budoucna opravdu možnou, a kdoví jestli ne jedinou, cestou pro nové uspořádání společnosti.