fbpx

Incest bez sexu: Když dítě nahrazuje romantického partnera 1 fotografie
zdroj: Shutterstock

Emoční nebo také skrytý incest je „platonické“ sexuální zneužívání dětí, které ale na jejich psychice může napáchat stejně závažné škody jako zneužívání fyzické

Zveřejněno: 22. 4. 2023

Na rozdíl od fyzického incestu nezahrnuje ten emoční znásilnění ani osahávání, nicméně v některých případech se k němu může nebezpečně přibližovat. Lidé, kteří podobným vztahem se svou matkou nebo otcem prošli, obvykle popisují, jak jim začal rodič připadat slizký a jak se před ním styděli.

O emoční incest se jedná tehdy, pokud matka nebo otec dítě sexualizuje a/nebo pasuje do role svého partnera, osobního asistenta a pečovatele nebo terapeuta, kterého denně využívá pro emoční support. Kdyby události, které se v takovém vztahu odehrávají, byly ojedinělé, nic moc by neznamenaly. Dohromady ale tvoří zkušenost, která může člověka poznamenat na celý život. 

Terapie online

Jak vypadá dětství postižené skrytým incestem, popisuje anonymní žena v uzavřené facebookové skupině, která je určená pro lidi s komplexním traumatem. Členové tam sdílí své příběhy a pocity a ostatní se je snaží podpořit.

Ostatní ve skupině obvykle mluvili třeba o pravidelném znásilňování, a tak měla pocit, že jí se vlastně nic hrozného nestalo, a připadala si tak trochu nepatřičně. Ale stejně začala příspěvek psát: „Když mi bylo 5, otec mě zlechtal tak moc, tak že jsem se skoro počůrala. Bránila jsem se a řvala, ať přestane, ale on v tom ještě několik minut pokračoval, hrozně ho to bavilo. Stalo se to ještě několikrát a matka s tím nic nedělala, protože u toho nikdy nebyla.“

A během dospívání byl ještě horší: připadala si hrozně, když měl v její přítomnosti různé sexuální narážky. S oblibou komentoval změny jejího těla. „Říkal mi třeba, jak mi rostou velký prsa, že ze mě chlapi budou šílet. Nebo naopak – jednou, když jsem šla na párty, mi otec nařídil se převléknout, protože prý když budu oblečená jako prostitutka, ať se pak nedivím, že mě znásilní nějakej uprchlík. Poznámky, které se týkaly mojí sexuality, měl pořád.“

Říkal, že teta se rozvádí jen z rozmazlenosti a neváží si přepychu, který jí manžel poskytuje. A že by si to měla rozmyslet a raději prostě roztáhnout nohy, myslet na Anglii a porodit pár dalších bílých dětí.

Nejvíc ji štvalo jeho žertování o tom, že spolu vypadají jako starší muž s mladou přítelkyní. „Bavil se tím, že mi připomínal, že by si mě lidé mohli splést s jeho mladší šestnáctiletou milenkou. Pamatuju si, že to takhle říkal několikrát, někdy dokonce před příbuznými, kteří se tomu zasmáli taky.“ 

Žena si stěžovala i na nedostatek soukromí. „Měla jsem paranoidní strach z toho, že na mě kouká klíčovou dírkou.“ Otec ji rád pozoroval, když se převlékala nebo byla v koupelně. Styděla se před ním a bylo jí to nepříjemné, ale zamykat se tam jí zakázal. 

Během celého dětství si na ní vynucoval fyzické projevy náklonnosti, a když mu nevyhověla, vsugeroval jí pocit viny. „Jednou mi říkal, že děti mají povinnost objímat svého otce. A že mám ctít otce svého a matku svou.“ On sám ale k nikomu kromě Miloše Zemana úctu nechoval – obzvlášť ne k ženám. O ženině matce se vyjadřoval s despektem: „Když se moje teta rozváděla, protože ji manžel terorizoval, byl na straně toho manžela, ne svojí vlastní sestry. Říkal, že teta se rozvádí jen z rozmazlenosti a neváží si přepychu, který jí manžel poskytuje. A že by si to měla rozmyslet a raději prostě roztáhnout nohy, myslet na Anglii a porodit pár dalších bílých dětí.“

Mimoto s ní otec často rozebíral svůj milostný život. Vyprávěl jí o bývalých milenkách, jak se chovaly, jakou měly postavu, že byly krásně hubené. Stěžoval si, že její matka tloustne a je frigidní. Svou manželku vinil ze všeho, co bylo v jejich rodině špatně. Nakonec se s ním rozvedla.

Po rozvodu se s ním dcera odmítala vídat. Byl přesvědčený, že za to může jeho exmanželka. Důvod, proč ho vlastní dcera nechtěla vidět, byl ale v něčem jiném: „Necítila jsem se s ním bezpečně, byl mi odporný,“ napsala.

Podle českého práva je incestem pouze soulož mezi příbuznými v pokolení přímém (tj. děti, vnuci a vnučky, rodiče a prarodiče) nebo se sourozencem.

Členové skupiny reagovali na ženin dlouhý příspěvek pečujícími smajlíky. V komentářích jí psali, že raději by místo takového otce neměli žádného. „Celý život jsem si myslela, že je chyba ve mně, když nesnáším svého vlastního otce. Teď si říkám, že to možná tak není,“ uzavřela žena svůj příběh.

Já tě přivedl(a) na svět...

Podle českého práva je ovšem incestem pouze soulož mezi příbuznými v pokolení přímém (tj. děti, vnuci a vnučky, rodiče a prarodiče) nebo se sourozencem – tu právo trestá odnětím svobody až na tři roky. K tomu, že emoční incest může napáchat stejné škody, musí naše společnost teprve dospět a vymyslet způsob, jak před ním děti alespoň trochu chránit.

Oběti si v dětství zpravidla myslí, že to, v čem žijí, je normální. Proto, když je jim třeba nepříjemné se s někým z rodiny objímat, mají na sebe vztek a samy sebe považují  za ty špatné. Že všechno je tak, jak by mělo být, si nejspíš myslí i jejich rodiče.

Zneužívající rodiče si vědomě nebo podvědomě nárokují právo na to, aby děti uspokojovaly jejich psychosexuální potřeby tak, jak by to měl dělat jejich partner. Mohou mít pocit, že jim to jejich dítě dluží, protože ho živí, šatí, poskytují mu střechu nad hlavou a navíc nebýt jich, tak by na tomhle světě vůbec nebylo. Hledají u svých dětí útěchu, lásku, radu a podporu. V některých případech vztah překračuje i fyzické hranice, i když to není přímé sexuální zneužívání. Jde o nevyžádaná a dítěti nepříjemná poplácáváni přes zadek, vyžadovaní pusinek nebo nepříjemně dlouhých a pevných obětí, nebo třeba jen porušování soukromí při převlékání, když ho dítě v pubertě začne vyžadovat.

Pokud jako rodiče nechceme dosáhnout toho, aby děti v dospělosti potřebovaly antidepresiva, drogy nebo hospitalizaci v Bohnicích, měli bychom je bezpodmínečně milovat a respektovat.

Traumata se nemají porovnávat.  Tisíce malých zraňujících příhod může někoho poškodit víc než opravdové znásilnění. Závažnost sexuálního zneužívání v dětství společnost chápe, ale o důsledcích emočního incestu se moc neví. Emoční incest se také velmi špatně dokazuje. Jeho oběti jsou, podobně jako u jiných traumat, ohroženy spektrem různých stresových poruch.

Z takových dětí se může stát tzv. people pleaser – snaží se každému za každou cenu vyhovět, má špatně nastavené osobní hranice a ve vztazích obvykle „tahá tu kratší sirku“. Potřeby druhých jsou pro něj obecně důležitější než ty vlastní, ať už je to jejich šéf, partner nebo kamarád/ka.

Láska naruby

Všechny typy emočního incestu nemusí být stejné jako ten v úvodním příběhu, obzvlášť když se odehrávají mezi jedinci stejného pohlaví, třeba mezi matkou a dcerou nebo otcem a synem, pokud jsou heterosexuální. Je to pak méně o sexualitě, spíš se stává, že rodič  přehnaně pečuje o vzhled dítěte. Takoví rodiče se také svým dětem neúměrně svěřují se svou depresí, úzkostmi a zatěžují je psychickou závislostí, i když by oporu mohli hledat jinde. Zkrátka dítěti pěkně naloží a sdílí s ním všechno, co je trápí – mají pocit, že se tím zbaví starostí, které ovšem de facto jen přesunou na dítě. Jeho „povinností“ pak je zajistit, aby byl rodič spokojen, o což se snaží ještě v době, kdy nemá pořádně rozvinuto vlastní já.

V emočním incestu je vztah rodič – dítě převrácen naruby. Pokud jako rodiče nechceme dosáhnout toho, aby děti v dospělosti potřebovaly antidepresiva, drogy nebo hospitalizaci v Bohnicích, měli bychom je bezpodmínečně milovat a respektovat, ne si z nich dělat náhradního  partnera, terapeuta nebo pečovatele.

Související…

Mandlové mámy: Matky posedlé štíhlostí svých dcer
Olivie Doleželová

Tipy redakce

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...