fbpx

Politický marketér Jakub Horák: Sere mě, jak tu všichni kňourají Dalších 3 fotografií v galerii
zdroj: archiv Jakuba Horáka (se svolením)

Marketingový expert a spisovatel Jakub Horák o dnešní společnosti, prezidentských volbách i o tom, na čem aktuálně pracuje.

Zveřejněno: 19. 1. 2023

Už dávno nepoužívá přezdívku Goldlabel, ale odjakživa se v ní značilo komplexní souhvězdí jeho vlastností: perfekcionismus, expresivita a snaha vyčnívat. Už méně lidí ale ví, že Jakub Horák má i druhou, daleko komornější a hloubavější polohu - a že jeho knihy a povídky dokážou být sarkastické a kousavé, ale na druhé straně dokážou splňovat nezvalovskou definici o poetismu jako metodě, jak nazírat svět, aby byl básní.

Čte spoustu knih, a klasický výběr tří, které by si vybral, kdyby už mohl do konce života číst pouze je, odráží intelektuální pragmatismus: "Pouze tři knihy do konce života? Tak to si beru Ottův slovník naučný, abych se nenudil, Bibli, abych v ní našel útěchu, a Jungovu Analytickou psychologii, abych se z toho nezbláznil," dodává Jakub Horák.

Lidé dnes čtou daleko méně, než tomu bylo dříve. Někteří své názory formují už pouze na základě titulků článků, které zahlédnou na sociálních sítích. Často chybí kontext, lidé ho ale očividně nechtějí. Myslíš, že je to prostá bezohlednost k dění kolem, nebo třeba podvědomá touha zůstat mimo realitu?

Je to výsledek dopaminového cyklu, kterému se dobrovolně podrobujeme na socnetu. S lítostí přiznávám, že i já čtu mnohem méně než dřív. Čumím na FB, scrolluju, buňky v mé hlavě mají dobrý pocit, že dostávám nějaké informace, ale přitom jsou to samé sračky.

Děti jsou v dnešní době od nízkého věku zvyklé na řadu různých obrazových a zvukových vjemů z počítačů, tabletů a mobilů a udržet pozornost u knihy je pak prakticky nemožné. Je to podle tebe přirozený vývoj věcí, nebo si zaděláváme na problém u dalších generací?

Je to přirozený vývoj věcí, kterým si zaděláváme na problém u dalších generací. Jenže ono zase nejde odstřihnout dítě od toho, co dělají jeho vrstevníci.

Jsme země, přes kterou mašírovaly armády ze severu na jih a z východu na západ a kterou mnohokrát napadli sousedé. Máme právo být ze všeho trochu vyklepaní.

Pokud všechny děti ve třídě mají tablet a vy to tomu svému zakážete, pojmenujete ho Půlnoční bouře a budete ho nutit studovat Kanta, vychováte jedince, který to nebude mít ve společnosti jednoduché a nepoděkuje vám.

Budou mít podle tebe za pár let spisovatelé vůbec co jíst? Pokud ještě vůbec dnes, kromě pár výjimek, mají?

Já vlastně ani nevím, kolik čeští spisovatelé vydělávají. Když jsem napsal svoji knížku Kočky jsou vrženy, tak mi myslím Albatros nabízel honorář 50 000 korun a ještě se tvářili, že mám být rád. Tak jsem si to kompletně napsal, zalomil, vytiskl a zkompletoval sám a celkově to po odečtení nákladů vydělalo dva miliony. Na druhou stranu jsem ale stejný čas, jaký jsem knihu psal, musel věnovat produkci a oslintávání různých médií, aby o tom napsala, což v civilizovaných zemích spisovatel dělat nemusí.

Celou společností aktuálně rezonuje téma prezidentských voleb. Změnila se z tvého pohledu nějak výrazně mentalita českých voličů za dobu, co se aktivně pohybuješ v politickém marketingu?

Co se voličů týče, nejsme na tom nijak zle. Vždyť například před prvním kolem prezidentských voleb se voličstvo rozdělilo v podstatě rovným dílem mezi tři archetypy – solidního, řád a klid přinášejícího generála Pavla, Danuši, která přilétá na vlnách změn, a život obyčejných lidí řešícího managera Babiše.

260102365 10159606678074743 7123838751871435716 n

zdroj: archiv Jakuba Horáka (se svolením)


Dost zbylo i pro další kandidáty, kteří by také nebyli marní, kdyby neměli pět procent, plus něco i pro různé mašíbly, což je také v pořádku, neboť jak je psáno  v Talmudu: „Různých lidí je třeba, aby se zaplnil svět.“

Co si myslíš o dosavadním průběhu kampaně k druhému kolu prezidentských voleb, co třeba Babišův nový billboard? A jaká je tvoje předpověď výsledku druhého kola?

Andrej Babiš svými billboardy se sloganem „Nezavleču Česko do války. Jsem diplomat, ne voják“ parazituje na strachu lidí z války a vychází z těch nejlepších tradic sovětské propagandy, která líčila Západ jako válečné štváče a Sovětský svaz jako mírotvůrce. Evidentně cílí na voliče SPD a těch 2,5 milionu lidí, kteří ačkoli mají volební právo, v prvním kole nehlasovali. Jak to dopadne, nevím, ale poněkud mě uklidňují kurzy sázkových kanceláří, které preferují Pavla před Babišem v poměru 5 ku 1. Je to zatím nejhustší kampaň, kterou jsem zažil – válkou tu od roku 1989 ještě lidem nikdo nevyhrožoval.

Co si myslíš, že je příčinou tzv. „české povahy“? Je to jenom zaběhnutý stereotyp, nebo je skutečně naše mentalita poznamenána historickými událostmi, které se odehrály na našem území? A pokud ano, kam až do historie to může sahat?

Jsme země, přes kterou mašírovaly armády ze severu na jih a z východu na západ a kterou mnohokrát napadli sousedé.

Sere mě, jak tu všichni kňourají. Středopravicová vláda přitom rozdává příspěvky už úplně na všechno a vůbec není jasné, kdy přestane, protože za rok už se pomalu zase začnou blížit parlamentní volby a bude třeba získávat voliče. 

Komenský v exilu doufal, že Švédi vrátí Čechům protestantské náboženství, a oni místo toho vyplenili Prahu a ukradli sbírky Rudolfa II. Angličané a Francouzi nás zradili během Mnichova, Němci považovali češtinu za jazyk podomků a Rusové si myslí ještě snad dodnes, že patříme do jejich impéria. Máme právo být ze všeho trochu vyklepaní.

Hloupne podle tebe lidstvo jako celek?

Běžný člověk má dneska v mobilním telefonu přístup k více informacím, než měl v roce 1985 nejinformovanější člověk na světě – americký prezident. Musíme se jen naučit, jak s těmi informacemi nakládat a že se to má občas celé vypnout a odjet na měsíční trek do Himaláje.

Na čem aktuálně pracuješ, případně čemu se věnuješ a upřímně tě to baví?

Mám rozepsanou novou knížku o tom, jak se svět pomalu rozpojuje. Dneska už si musíte dávat pozor, abyste tím, co říkáte, někoho nezranili. A teď si představte, že to jde dál. Po minulých amerických volbách se rozdělená společnost dohodne, že když není soulad na tom, jestli volby vyhrál Biden nebo Trump, může si každý myslet to svoje. Začnou vycházet dvě různé varianty tištěných novin a existují dvě verze zpravodajských webů – v jedněch je prezidentem ten, v druhých onen, každý si předplatí tu verzi reality, která mu víc vyhovuje.

310365729 10160108076919743 734440170323855085 n

zdroj: archiv Jakuba Horáka (se svolením)


Každý sleduje jen své televizní kanály. Aby to fungovalo na veřejnosti, tak lidé budou nosit barevné placky. Je proti slušnému chování se před člověkem s červenou plackou zmiňovat o tom, co udělal prezident Biden, protože on žije ve světě, kde je prezidentem Trump. Důležité je, aby se nikdo necítil zraněný. S každými dalšími volbami a další důležitou událostí se verze oddalují, takže mezi námi žijí lidé, pro které jsou Spojené státy pod vedením Trumpa ve válce s Čínou, stejně jako lidé, v jejichž realitě je Trump ve vězení a Spojené státy se proměnily na socialistickou republiku. A všichni se v tom navzájem utvrzují na sociálních sítích, jejichž algoritmus pečlivě hlídá, aby se k vám nedostaly nějaké zraňující informace.

A co ti na dnešní společnosti nejvíc vadí?

Sere mě, jak tu všichni kňourají. Média zaplavují články o ubohých matkách samoživitelkách a vše prostupujícím domácím násilí, takže to působí, že žijeme v africkém středověku. Když si přečtete Twitter, máte pocit, že kapitalismus se hroutí. Středopravicová vláda přitom rozdává příspěvky už úplně na všechno a vůbec není jasné, kdy přestane, protože za rok už se pomalu zase začnou blížit parlamentní volby a bude třeba získávat voliče. A vrcholem všeho je druhé kolo prezidentské kampaně, kdy jeden kandidát obviňuje druhého, že nás chce zatáhnout do války, a spousta lidí na to slyší.

Ty sám jsi už stihnul procestovat několik desítek zemí (přesto se vždy vrátíš sem, tak to tady třeba ještě nebude tak špatné). Umíš si představit život na některém z míst, kde jsi byl, nebo jsi vlastně spokojený tady? Život v zahraničí tě na delší dobu nikdy nelákal?

Jasně, možná se jednou odstěhuju do Káthmándú vedle Boudnanath Stupy.

Představme si katastrofický scénář, kdy bys musel utéct z České republiky a začít nový život v jiné zemi. Která by to byla?

Na Slovensko pochopitelně. Ale pokud by měla katastrofa zasáhnout i bratry Slováky, žil bych v USA, a až budu starý, tak bych se pohyboval někde mezi Barmou a Nepálem.

Jakube, díky za rozhovor. Na závěr tě poprosím, aby ses rozloučil nějakým svým oblíbeným citátem.

Taky děkuju, Michale. – „Člověk, který nepočítá dopředu se zázraky, není realista“ – David ben Gurion.

Související…

Pátek Karla Křivana: Jak se šířily dezinformace a konspirace za T.G.M.
Karel Křivan

foto: archiv Jakuba Horáka (se svolením), zdroj: Autorský článek

Tipy redakce

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...