fbpx

Pirátské řemeslo nebylo jen doménou mužů. Pirátky se vyznamenaly ve Středomoří, v Karibiku i Číně. A mnohdy byly krutější než muži

Zveřejněno: 30. 7. 2022

Když se řekne pirát (nyní se bavíme o mořských korzárech, nikoli o členech politické strany), většinou si představujeme stejný typ postavy. Buď je to Jack Sparrow z Pirátů z Karibiku, John Silver z Ostrova Pokladů, případně Sandokan nebo typově podobná postava rozervaného atraktivního dobrodruha. Pirátství přitom zdaleka nebylo výhradně doménou mužů. Ženy velely lodím po celá staletí. A i když mezi námořníky převládali muži, mít v posádce ženu nebyla žádná výjimka. A někdy šel z pirátek ještě větší strach než z jejich mužských kolegů. Představujeme vám čtyři, před kterými se třásli nejen nepřátelé, ale také jejich vlastní posádky.

Pirátka ze Středomoří: Sajída al-Hurra

Sajída al-Hurra (vlastním jménem Lalla Aicha bint Ali ibn Rashid al-Alami) se narodila někdy koncem patnáctého století, v době, kdy do té doby muslimské království Granada dobyli španělští vládci, král Ferdinand II. Aragonský a královna Isabella. Bohaté muslimské rodiny, včetně té, z níž pocházela Sajída al-Hurra, se staly ze dne na den nepřáteli Koruny a uprchly do severní Afriky. Katoličtí Španělé je totiž nutili ke konverzi ke křesťanství, o což samozřejmě nikdo z nich nestál.

sayyida lady who is free and independent

Sajída al Hurra (zdroj: Wikimedia Commons)


Sajída měla šťastné dětství, vyrůstala v dostatku a byla velmi vzdělaná. Mluvila několika jazyky a svému o třicet let staršímu manželovi pomáhala v podnikání. Po útěku z Granady před španělskými vojsky se Sajída al-Hurra provdala za guvernéra městského státu Tétouan, který byl před desetiletími vypleněn Kastilci. Spolu se snažili oživit zašlou slávu města, a když její manžel Sidi al-Mandri II. v roce 1515 zemřel, Sajída al-Hurra se stala de facto neomezenou vládkyní.

A právě tehdy se obrátila na tureckého admirála Barbarossu, aby ji naučil, jak se pomstít Španělům. Pak začala její dvacetiletá pirátská kariéra. Ve Středomoří patřila její flotila právem k nejobávanějším. Se španělskými uzurpátory neměla totiž žádné slitování, nemohla jim zapomenout, že ji vyhnali z rodné Granady. Její piráti přepadávali evropské lodě, ale také loupili ve vesnicích, brali zajatce a dělali z nich otroky. To trvalo až do chvíle, kdy souhlasila se sňatkem se sultánem Ahmedem al-Wattasim. Jeden z jeho synů ji z pozice guvernérky Tétouanu sesadil a ona přišla i o svou pirátskou armádu. Nutno říci, že Španělům se v té chvíli velmi ulevilo.

Pirátky z Karibiku: Anne Bonnyová a Mary Readová

Je rok 1720 a před jamajským soudem stojí dvě mladé, zhruba dvacetileté ženy. Obě jsou těhotné a obě jsou obžalovány z hrůzných zločinů ve službě „Calico Jacka“ Rackhama, jednoho z nejobávanějších pirátů z Karibiku. Podle výpovědí svědků byly Anne Bonnyová a Mary Readová extrémně kruté a při loupení a vraždění si počínaly hůř než muži. U soudu vypovídal také lovec lidí, který v roce 1720 Rackmana a jeho posádku zajal. Muži se jeho vojákům podle něj vzdávali vcelku ochotně a byli smířeni se svým osudem, obě pirátky se ale bránily, seč mohly, a chtěly bojovat dál a dál.

general history of the pyrates ann bonny and mary read coloured

Anne Bonnyová a Mary Readová (zdroj: Wikimedia Commons)


I když sloužily spolu, nemohly být rozdílnější. Znaly se rok, seznámily se právě v Rackmanově posádce. Pro chudou Mary Readovou bylo pirátství způsobem, jak přežít v drsném světě. Anne Bonnyová byla naopak dcerou bohatého obchodníka z Jižní Karolíny, která se spustila s chudým námořníkem a utekla z domu, protože ji to tam prostě nebavilo. Jenže pak potkala slavného piráta Rackmana a přešla k němu. A byla s ním až do doby, kdy se všichni ocitli před soudem. Rackman a spousta pirátů z jeho posádky dostali trest smrti, ale protože obě ženy byly těhotné, soud jim odložil popravu až do doby, kdy porodí. Anne čekala dítě s vůdcem bandy Rackmanem, Readová ho měla s jiným pirátem. Mary Readová se dítěte nedočkala – zemřela ve vězení. A pro Anne Bonnyovou si přijel její bohatý tatínek, vyplatil ji a odvezl zpátky do Jižní Karolíny.

Pirátka z Jihočínského moře: Čeng I Sao

Čeng I Sao je považována za jednu z nejúspěšnějších pirátek vůbec. V letech 1795–1810 byla téměř neomezenou vládkyní čínské provincie Kwangtung. Měla k dispozici obrovskou armádu 1200 lodí a 70 000 pirátů. Narodila se okolo roku 1775 v Kantonu. Původně byla prostitutkou, ale pak se provdala za piráta Čenga-I a odjela s ním na moře.

A velmi brzy se ukázalo, že to byla dobrá volba. Čeng byla velmi aktivní a zdatnou velitelkou a po smrti svého manžela v roce 1807 se chopila velení rodinného pirátského byznysu. Byla úspěšná také proto, že k práci přistupovala velmi systematicky. Své lodě, rozdělené do šesti flotil, odlišovala barevnými vlajkami a podle barev také řídila jejich pohyb.

cheng i sao wikimedia commons

Cheng-I-Sao v akci (zdroj: Wikimedia Commons)


Čeng I Sao a její lidi nešlo zastavit. Bezohledně plenili obchodní lodě a přepadávali bohaté vesnice. Kdo nechtěl mít problémy, musel platit výpalné, tedy „poplatek za ochranu“. Platily ho rybářské lodě i pobřežní vesnice. Čínská vláda se dlouho snažila královnu pirátů zlikvidovat, a když to nešlo po zlém, zkusili se s ní dohodnout. Čeng I Sao si ovšem kladla tvrdé podmínky. Všichni její piráti a pirátky museli zůstat na svobodě, všichni si mohli nechat naloupené poklady, navíc si řekla o spoustu peněz pro sebe a svého nového manžela.

A čínská vláda v roce 1810 neviděla jinou možnost, než na tvrdé podmínky přistoupit. Její druhý manžel zemřel v roce 1822 a pak se i stopa Čeng I Sao pomalu ztrácí. Podle jedněch pramenů provozovala herny, podle druhých nevěstince. A možná taky pašovala opium. Ovšem jedno je jisté: Čeng I Sao zemřela jako velmi bohatá žena.

Související…

Teenager se v pandemii nudil. Vynalezl protetickou ruku, která se ovládá myslí
Hana Průšová

foto: Shutterstock, Wikimedia Commons, zdroj: Discover Magazine

Tipy redakce

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...