Co vás jako první napadne, když po dlouhém dni v práci dorazíte domů? Pravděpodobně něco jako „Konečně pohoda!” Zkrátka, z venkovního světa, sešněrovaného konvencemi, pravidly a očekáváními, vstupujete na bezpečné území, kde jste svým vlastním pánem/paní.
Co se skutečně slaví?
Před očima se vám začnou rozbalovat roletky s nabídkou všech položek, které jsou vám dostupné jen a pouze v domácím menu: jako třeba sundat si kalhoty, které vás škrtily od ranního kuropění. Vaše nohy se cítí uvězněné v temnotě dlouhých nohavic, ochuzené o pravidelné pohlazení svěžím jarním vánkem. A najednou to nastane: nervová zakončení v pokožce zaregistrují příjemný pokles teploty a proudění vzduchu, který otevřenými okny odnáší stres a negativitu všedního dne. Jste doma, v bezpečí a konečně můžete nechat na povrch vystoupit své opravdové já.
Den bez kalhot je skvělou příležitostí připomenout si, že skutečná svoboda žádá jediné: osvobodit nohy ze zajetí!
Je to tak skvělý pocit, že se jej tisíce lidí v různých částech světa dokonce rozhodly každoročně oslavit také „tam venku”. Vždy první pátek v květnu proto vyráží do ulic a nedbají tázavých, pohoršených nebo nechápavých pohledů těch, kteří ještě neprozřeli. Nebo Den bez kalhot z nějakého důvodu neslaví.
Jak se přidat
Jak přesně Den bez kalhot vznikl a kdo s tím nápadem přišel, není úplně jasné. Jednou z verzí je, že šlo o prank skupiny studentů University of Texas v americkém Austinu, kteří si říkali Knighthood of Buh. Ti pojali v 80. letech 20. století podezření, že nejlepším způsobem, jak oslavit konec semestru a zkouškového období, je sundat kalhoty a oslavit znovunabytou svobodu tím vizuálně nejzjevnějším způsobem.
Den bez kalhot 2020, Los Angeles. (zdroj: Shutterstock)
Jenomže nezůstalo u ojedinělé a snad i represí oceněné akce, naopak: k oslavám se každoročně začali přidávat další a další odvážlivci. V roce 2000 už bylo bez nadsázky možno říci, že oslavy byly celosvětové: z amerických univerzit se probojovaly až do veřejného prostoru měst ve Francii, Švédsku, Velké Británii nebo v Austrálii.
Původní idea texaských rebelů byla pobavit se, šokovat, trochu provokovat – tím, že vyrazí „do ulic” od pasu dolů pouze ve spodním prádle. Všeobecně akceptovanou možností je pak pro zdrženlivější, avšak stále po oslavách svobody prahnoucí jedince jakákoliv varianta, která zahrnuje odhalené nohy. Oficiálně se tedy oslav můžete zúčastnit v kraťasech, sukních nebo šatech. Ale přiznejme si – je to trochu alibismus, minimálně v případě něžného pohlaví.
Den bez kalhot je totiž skvělou příležitostí připomenout si, že skutečná svoboda žádá jediné: osvobodit nohy ze zajetí!
Reklama
foto: Shutterstock , zdroj: Autorský článek
