Večer rozsvítíme lampu, pustíme televizi, před spaním ještě zkontrolujeme telefon. Světlo nás provází prakticky až do chvíle, kdy zavřeme oči, a někdy nám dokonce svítí do ložnice i během spánku. Naši předkové přitom žili v prostředí, kde přirozené střídání dne a noci určovalo rytmus života a po západu slunce přicházela tma. Vědci proto už několik desetiletí zkoumají, zda právě její nedostatek může ovlivňovat také riziko rakoviny.
Slepota jako ochrana?
Jedna z nejzajímavějších stop vede k lidem, kteří světlo vůbec nevidí. Když švédští vědci v roce 1998 zkoumali výskyt rakoviny u 1567 zcela nevidomých lidí, narazili na překvapivý rozdíl. V této skupině zaznamenali přibližně o 31 procent méně případů zhoubných nádorů, než by podle údajů švédské populace očekávali. U dalších více než 13 tisíc lidí s těžkým zrakovým postižením byl přitom rozdíl mnohem menší.
Podobnou souvislost později zaznamenali také vědci v Severní Americe. V jejich výzkumu z roku 2009 měly nevidomé ženy, které vůbec nevnímaly světlo, o 57 procent nižší poměr šancí na výskyt rakoviny prsu než ženy se zachovaným vnímáním světla, a to i po zohlednění dalších rizikových faktorů. A k obdobným výsledkům dospěl už dřívější finský výzkum téměř 11 tisíc žen.
Noční hormon s nečekanými účinky
Co má ale zrak společného s rakovinou? Jedno z možných vysvětlení se skrývá v melatoninu, hormonu, jehož hladina přirozeně stoupá během noci. Jeho úloha přitom zdaleka nekončí u spánku. Působí také jako antioxidant, podílí se na regulaci zánětlivých procesů a laboratorní výzkumy naznačují, že může brzdit růst některých nádorů.
Nádory vystavené nočnímu osvětlení přestaly reagovat na tamoxifen, lék používaný při léčbě hormonálně citlivé rakoviny prsu. Když však vědci zvířatům podali melatonin, citlivost na léčbu se obnovila.
Světlo, zejména jeho modrá složka, však dokáže produkci této důležité látky potlačit. A právě tady by mohli mít někteří zcela nevidomí lidé výhodu. V experimentu z roku 2016 například vědci porovnávali jedenáct nevidomých a jedenáct vidících lidí. U nevidomých naměřili během 24 hodin celkově vyšší hladiny melatoninu.
Světlo slabší než svit lampičky
A na vině zdaleka nejsou jen silné noční lampy. V jednom z experimentů stačilo pouhých 0,25 luxu, tedy intenzita srovnatelná s měsíčním svitem. Vědci už v roce 1999 zjistili, že takto slabé noční osvětlení podporovalo růst nádorů jater u laboratorních potkanů podobně jako nepřetržité svícení. V obou případech přitom docházelo také k potlačení tvorby melatoninu.
Ještě výraznější výsledky přinesl experiment z roku 2014. Vědci tentokrát pracovali s potkany, kterým byly transplantovány lidské nádory prsu, a část zvířat vystavovali během noci velmi slabému světlu. Rozdíl byl značný. Nádory u osvětlených potkanů rostly přibližně 2,6krát rychleji než u těch, kteří měli v noci tmu.
A to nebyl jediný efekt. Nádory vystavené nočnímu osvětlení navíc přestaly reagovat na tamoxifen, lék používaný při léčbě hormonálně citlivé rakoviny prsu. Když však vědci zvířatům podali melatonin, citlivost na léčbu se obnovila.
Noci plné světla
Vědci už navíc zkoumají i souvislost mezi nočním osvětlením a rakovinou u lidí bez zrakového postižení. Metaanalýza z roku 2024, která zahrnovala více než 2,5 milionu lidí, zjistila u žen vystavených vyšší míře venkovního nočního osvětlení přibližně o 12 procent vyšší relativní riziko rakoviny prsu. Výzkumníci přitom často vycházeli ze satelitních snímků zachycujících umělé osvětlení v okolí bydliště.
A s narušováním přirozeného střídání dne a noci souvisí také práce na noční směny, kterou v roce 2019 zařadila Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny (IARC) mezi pravděpodobně karcinogenní faktory. Jedním z možných vysvětlení je právě narušování přirozených biologických rytmů, které ovlivňují celou řadu procesů v organismu.
Jakou roli ve vzniku rakoviny hrají umělé světlo a melatonin, zatím nevíme. Dosavadní výzkumy nám ale dávají dobrý důvod zkoumat, jak se na našem zdraví podepisuje život v prostředí, které se zásadně liší od toho, v němž jsme žili po tisíce let.
