Je to přesně 50 let, co Světová zdravotnická organizace zahájila Rozšířený program imunizace. Očkovalo se proti nemocem, ke kterým máme po půlstoletí podobný vztah jako k černému moru, nebo jako dnešní teenageři ke třicetileté válce. Tuberkulóza, záškrt, černý kašel, tetanus, dětská obrna, spalničky, to jsou dnes nemoci z učebnic historie. A protože prevence je vždy lepší než likvidace následků, je dnes 13 doporučených vakcín pro všechny a dalších 17 podle okolností.
Celkově bylo proočkováno přes 4,4 miliardy lidí a odhaduje se, že bez očkování by přišlo o život 154 milionů dětí. Jenže od roku 2010 se poměrný počet očkovaných zastavil. Podle studie předního lékařského časopisu Lancet dokonce na některých místech začal výrazně klesat.
Například proti spalničkám se v Argentině dnes očkuje o 12 procent méně dětí než v roce 2010. Jde ale také o nejbohatší země. 21 z 36 vysokopříjmových zemí hlásí pokles minimálně v jedné oblasti očkování proti doporučeným vakcínám jako například záškrt, tetanus, černý kašel, spalničky a dětská obrna. A pandemie COVIDu pak už jen přilila olej do ohně. Nebylo dost zdravotníků, nebylo dost injekcí, zavíraly se kliniky a v roce 2021 minimálně 25 milionů dětí nedostalo aspoň jednu vakcínu.
Selský rozum proti zdravému rozumu
Jedním z cílů Světové zdravotnické organizace je snížit počet dětí s nulovou proočkovaností na polovinu. To je považováno za důležitý krok k tomu, aby jednou vymýcené nemoci zůstaly v propadlišti dějin. Jedno ze sedmi dětí v zemích, kde imunizační programy fungují, totiž není očkováno vůbec. Zatímco v rozvojových zemích má tento pokles často ekonomické důvody, v civilizovaných zemích ovlivňují antivaxeři nejen výsledky průzkumů veřejného mínění, to by nebylo tak strašné, ale také zdraví populace. Možná ne teď, ale během několika let ano.
Tvrdit, že očkování je svobodná volba, je jako přijít k lékaři a trvat na tom, že nemáme rakovinu, ale nedostatek vitamínů, a že nám bude stačit odvar z divizny, chemoterapii že určitě nechceme.
A jména jsou to často velmi zvučná. Jim Carrey, komik. Robert DeNiro, herec. Donald Trump, pán s oranžovým tupé. Robert F. Kennedy, ministr zdravotnictví USA.
Abychom zůstali i u nás doma: Jana Zwyrtek Hamplová, senátorka. Ludmila Eleková, lékařka. Ilona Csáková, bavička. Argumentů je hodně (budeme se jim ve Flowee věnovat tento týden podrobněji), dva jsou ale prominentní. Jsou do omrzení ochotni tvrdit, že očkování slouží pouze ziskům velkých farmaceutických společností a že lidé by se měli sami svobodně rozhodovat o svém zdraví. První argument je jako tvrdit, že výrobci chleba pečou jen kvůli svému zisku, a proto by lidé měli přestat jíst chleba, druhý argument je jako přijít k lékaři a tvrdit, že nám ChatGPT poradil, že to, co máme, není rakovina, ale nedostatek vitamínů, a že nám bude stačit odvar z divizny, chemoterapii že určitě nechceme.
Obrna a spalničky znovu na scéně
Výsledky působení antivaxerů na sebe nenechaly dlouho čekat. Ve Spojených státech je k očkování skeptická až třetina obyvatel, zároveň je tam letos nejvíce případů spalniček za posledních 30 let. Podle principů očkování je totiž potřeba proočkovat určité množství populace, aby vakcíny zabraly. Pokud ovšem v Americe zůstane proočkovanost na současné úrovni, přestane být považována za zemi, kde byly spalničky vymýceny.
Pro doplnění, za takovou zemi se považuje ta, kde se podařilo za posledních 12 měsíců zamezit šíření choroby, přestože izolované případy se mohou nadále vyskytovat. V Evropě bylo loni nejvíce případů spalniček za poslední čtvrtstoletí.
Na přelomu století jsme si mysleli, že jsme vymýtili dětskou obrnu. Až do roku 2015, kdy se na východě Evropy zase objevila. V roce 2024 se pak polioviry (způsobující obrnu) objevily v největších evropských městech, například v Barceloně, Varšavě, Mnichově. Naštěstí mají Španělsko, Polsko i Německo vysokou míru proočkovanosti, což ale vzhledem k výsledkům studie nemusí trvat navždy.
„Uplynulých 50 let je důkazem potenciálu očkování, které ale dnes čelí několika výzvám,“ říká Jonathan Mosser, jeden z autorů studie. „Jsou tady konflikty, jsou tady problémy v zásobovacím řetězci a jsou zde také dezinformace ohledně vakcín.“
V nízkopříjmových zemích často zajišťovaly očkování neziskové organizace, kterým teď vyschnul zdroj. A nejsou to malá čísla, ale třeba polovina proočkovaných dětí. Což nás přivádí na křižovatku. Chceme se vrátit tam, kde jsme byli před 50 lety?
„Svět si musí vybrat,“ říká Mosser. „Opravdu chceme zahodit do kanálu jeden z největších zdravotních úspěchů světa?“ Při dnešním stavu veřejného povědomí se to může klidně stát. Takže kde budeme za 20 let? Záleží na tom, jestli zvítězí zdravý rozum nebo uřvané hlasy amplifikované sociálními sítěmi.
foto: Profimedia
