Kultura podporuje představu, že chuť na sex přichází jen tak. Klidně po hádce nebo po návštěvě u gynekologa, kde dělali manželce test na rakovinu děložního čípku. Překvapení! Většina žen potřebuje emocionální propojení, aby měly chuť na sex. Potvrdila to studie psycholožek Sary B. Fahs a Rebeccy Plante z roku 2017, která docela nekompromisně rozebírá představu, že by ženská sexualita měla fungovat stejně jako ta mužská – spontánně, jinak je žena divná, nepřející, nebo má nízké libido.
Info pro frustrované muže
Domácí práce děláte napůl, jste dobrý otec, neřvete na ni, nesmrdíte a pořád to nestačí? Je to frustrující, že je to u žen tak složité. Vaše partnerka vás nejspíš miluje, ale aby se do sexu nenutila, je třeba, aby cítila, že ji máte rád taky, a zajímá vás jako člověk. Sex s ní totiž chtějí mít i ti muži, kteří ji nenávidí. Víc než na technice a atraktivitě záleží na tom, jak se k sobě chováte.
Nestačí být nahý a ve stejné místnosti. Chuť na sex se objeví, když se mezi dvěma lidmi objevuje emocionální blízkost, ne jen fyzická přítomnost.
Pro velkou část žen je sex důsledek příjemně stráveného času s partnerem, ne jeho začátek. Jejich touha obvykle nepřichází sama od sebe (kromě období hormonálních bouří, jako je třeba ovulace nebo období začátku vztahu). Mnoho žen potřebuje k sexuální touze pozitivní emoce. Ty se dají vyvolat třeba hlubší konverzaci (její názory, její pocity...), navozením pocitu bezpečí (když manžel není pravidelně protivný jak vyhořelá učitelka ze základky) a určitou mírou stability ve vztahu (nehádáme se jako psi, máme se rádi). Jinými slovy, nestačí být nahý a ve stejné místnosti. Chuť na sex se objeví, když se mezi dvěma lidmi objevuje emocionální blízkost, ne jen fyzická přítomnost.
To nejlepší nakonec
Tohle zjištění ale naráží na kulturní představu, že „normální“ libido u žen vypadá tak, jak je zobrazované v pornografii i romantických filmech. Takhle to ale častěji funguje u mužů. Pro velkou část žen je typičtější něco, čemu se říká „responsive desire“, v překladu reaktivní touha. „Zatímco spontánní touha vzniká v očekávání něčeho příjemného, reaktivní touha vzniká jako reakce na příjemný den,“ říká americká sexuoložka Emily Nagoski.
Chuť přichází postupně, klidně několik hodin předem. Třeba díky tomu, že se lidé ráno na 10 vteřin obejmou. Nebo kvůli společné konverzaci, která je vyvážená, příjemná a navozuje pocit, že ženu partner vnímá jako zajímavého člověka, ne jako sparingpartnera pro kardio s orgasmem jako bonus. Ženy totiž obvykle vědí, že sex mohou mít kdykoliv, protože s nimi chtějí souložit i další muži, kterým jsou ukradené, nebo je dokonce aktivně nenávidí.
Reklama
Problém je, že společnost včetně některých lékařů responsivní typ touhy často čte jako nízké libido, zdravotní problém, nebo dokonce to, že žena už partnera nemiluje. Ve skutečnosti jde ale jen o jiný způsob fungování sexuality. Nejsou třeba žádná velkolepá romantická gesta, stačí zájem, respekt a pozornost toho druhého.
Jaký si to uděláš, takový to máš
Ve vztazích, kde spolu partneři málo spí, se muži často cítí frustrovaně a mají pocit, že už je manželka nemiluje. „Dřív to přicházelo samo, teď už mě nechce. Asi mi zahýbá se sousedem,“ myslí si Pepa. Frustrace vyvolává další nepohodu ve vztahu a lidé se ocitají v začarovaném kruhu, který nespraví nic jiného než komunikace a snaha obou dvou.
Fahs a Plante upozorňují ještě na jednu věc, pro mnoho žen není sex primárně o fyzickém uvolnění. To je trochu nepohodlné v kultuře, která by ráda viděla sex jako rychlou aktivitu s jasným průběhem – 5 minut předehra, 15 minut soulož, 3 minuty chill out. Jedna z nejčastějších chyb je zaměňovat absenci spontánní touhy za absenci touhy jako takové. Pokud měříme ženskou sexualitu podle modelu, který na ni často nesedí, dostaneme falešný pocit, že je něco špatně. Nemusí být. Ženská touha je jen méně okamžitá, víc závislá na kontextu a náročnější na podmínky. Sex, který má být dobrý, u mnoha žen funguje nejlépe tehdy, když se pro něj nejdřív vytvoří prostor.
Takže ano. Možná opravdu platí, že jedna z nejkratších cest do postele začíná docela nenápadně. Třeba otázkou: „Jak ses dneska měla?“
