Na zahrádce mi uhnila dřevěná podlaha. „Seženu brusku a přebrousím ti to a natřu,“ sliboval mi přítel. Byl začátek léta, tak jsem se radovala, jak to budu mít venku hezké. Zároveň se mi v hlavě spustil odpočet. Přišel podzim, kdy jsem chodila se zdviženým obočím, v zimě byla má trpělivost na bodu varu a na jaře jsem vyhrožovala hodinovým manželem.
Je to univerzální scénář, polička visí křivě, dveře od skříňky nelícují a světlo v koupelně stále nesvítí. Přestože muž slíbil nápravu už před několika týdny, možná měsíci, změna nepřichází. Jde o lenost, nedostatek zájmu, nebo za tím stojí hlubší psychologické mechanismy?
Muži chtějí být za hrdiny
„Podle mých zkušeností muži slibují, protože si myslí, že to je to, co chci slyšet. Ale když pak přijde na to, aby splnili, co slíbili, vymyslí si nějakou chabou výmluvu nebo se tváří, jako by zapomněli. Nechápou, že jejich důvěryhodnost naprosto klesá,“ vyjadřuje své pocity Deborah G. West na sociální síti Quora a řada dalších žen se s ní ztotožňuje. Jsou skutečně muži tvorové, kterým se nedá věřit? Jak fungují v práci, s přáteli nebo v rámci koníčků? Tam své závazky nejspíš valná část z nich plní. Ve vztazích ale fungujeme jinak.
„Opravím kohoutek, vyhodím odpadky a ještě zaskočím na nákup!“ V tu chvíli se muž cítí jako superhrdina. Problém je, že prefrontální kůra často ignoruje realitu, jako jsou časové limity nebo skutečné schopnosti. Jednoduše, muž nemá přesný plán, jak to všechno nakonec udělat.
Začněme u mozku, protože ten je často hlavním podezřelým. V knize Proč muži myslí tak, jak myslí, a proč jednají jinak než ženy od neurovědkyně Louann Brizendineové se píše, že muži mají tendenci přeceňovat své schopnosti díky vyšší aktivitě v oblastech spojených s odměnou a motivací. Když muž slibuje, že něco zvládne, jeho mozek ho zaplaví dopaminem, cítí se skvěle, jako by už úkol splnil. Problém přichází později, když prefrontální kůra, která řídí plánování a časový management, nedokáže držet krok.
Když chybí plán
„Opravím kohoutek, vyhodím odpadky a ještě zaskočím na nákup!“ V tu chvíli se muž cítí jako superhrdina. Problém je, že prefrontální kůra často ignoruje realitu, jako jsou časové limity nebo skutečné schopnosti. Jednoduše, muž nemá přesný plán, jak to všechno nakonec udělat.
Jedním z klíčových pojmů, který pomáhá vysvětlit tento fenomén, je tzv. planning fallacy – klam plánování. Jedná se o systematickou kognitivní chybu, kdy lidé podceňují dobu, kterou budou potřebovat k dokončení úkolu, a zároveň přeceňují svou efektivitu a schopnosti.
Pokud muž v duchu vyhodnotí opravu poličky jako desetiminutový úkon, který může „kdykoli“ provést, není pro něj důvod ho zařadit na vrchol seznamu priorit. Reálně se však může jednat o úkol, který zahrnuje cestu do hobbymarketu, výběr správných hmoždinek, hledání vrtačky a čtyřikrát přerušenou práci kvůli dětem.
V tomhle případě existuje jediná rada, dát muži termín, do kdy to má být hotové, a myslet to vážně. Z vlastní zkušenosti vím, že nejlépe funguje výhružka: „Tak já si na to někoho zavolám.“ To je červený hadr na jejich ego a vyburcuje je k akci. Ego je silným motorem v oblasti slibů, jak se dočtete dále, ale naštěstí i v jejich plnění.
Sliby jako posilovač ega
Další viník? Mužské ego. Někteří muži opravdu mají osobnostní rysy, které je vedou k nadměrnému slibování. Psychologie nabízí odpověď, slib není jen o úmyslu něco udělat, ale často o tom, jak si muž v tu chvíli upevňuje svou identitu. Slibování je jako zrcadlo, odráží, kým chce být, ne nutně kým je.
Reklama
Psychologové upozorňují, že slibování samo o sobě může plnit funkci posilování identity. Muži, kteří slibují, že něco udělají, si tím v daný okamžik upevňují obraz sebe sama jako schopného, ochotného a praktického člověka. Muži často přeceňují své možnosti, aby si udrželi image „toho, co to má pod kontrolou“. Když slibují, že něco zařídí, nejenže chtějí vypadat dobře před partnerkou, ale i sami před sebou.
Psycholog Carl Rogers, jeden z klíčových představitelů humanistické psychologie, zdůrazňoval význam sebepojetí, tedy toho, jak člověk vnímá sám sebe. Na jedné straně je obraz ideálního „já“ a na straně druhé je realita, kým skutečně jsme. Když muž slibuje něco velkolepého, může to být pokusem přiblížit se svému ideálnímu já, které je sebevědomé, úspěšné a obdivované. Slib tak funguje jako zrcadlo, v němž se odráží nejen to, kým chce být, ale i to, jak chce být vnímán ostatními. Realističtí muži slibují méně, ale plní více. Rozdíl? První hledá potlesk, druhý výsledek.
Manipulace ve vztahu
A teď k něčemu temnějšímu. Sliby jsou známým a bohužel i efektivním nástrojem k manipulaci ve vztazích. A už se nebavíme jenom o kapajícím kohoutku nebo nakřivo pověšené poličce, ale o patologickém chování, jako je chronická nevěra, alkoholismus nebo využívání druhého pro své potřeby.
Jedna z žen ve veřejné diskusi neskrývá své rozčarování, v jaké pasti se ocitla. „Jsme s přítelem 3,5 roku, máme 7měsíčního chlapečka. Od začátku vztahu mi sliboval hory doly. Jak budeme jezdit na dovolené, ještě jsme nikde nebyli. Neustále si ode mě půjčuje peníze. Kočárek nekoupil, ani oblečení pro malého, ani nebyl u porodu a extra se nezajímal, jak na tom jsme,“ píše mladá maminka. S partnerem se podle příspěvku rozešla, pak podlehla jeho slibům, jak se vše změní, a po návratu se nepřekvapivě všechno vrátilo do původních kolejí.
V tuhle chvíli mají sliby jediný cíl, udržet partnerku ve vztahu, i když ten už dávno připomíná toxický koktejl. Když vztah nefunguje, muž často cítí, že ztrácí kontrolu. Podle psychologů zabývajících se dynamikou vztahů, jako je doktorka Lisa Firestonová, je tato ztráta kontroly spojena s hlubokým strachem z opuštění. Když partnerka začne mluvit o rozchodu, muž může upadnout do paniky. A co dělá? Slibuje. „Budu víc doma!“ „Přestanu pít!“ Tyto sliby nejsou vždy lživé, v tu chvíli může muž skutečně věřit, že se změní. Odbornice upozorňuje, že tyto sliby často vycházejí z emocí, ne z reálného plánu. Muž chce uklidnit partnerku, získat čas a zastavit „krizový požár“. Problém je, že bez hlubší změny chování, například terapie nebo léčby závislosti, jsou slova jen prázdnými frázemi.
Možná ta polička nakonec přece jen přestane viset na třech šroubech – stačí začít malým šroubovákem a velkou dávkou trpělivosti.
Pokud muž slibuje změnu chování, zaměřte se na činy, ne na slova. Řekl, že bude vydělávat? Tak ať ukáže pracovní smlouvu, že je zaměstnaný nebo zaplacené účty. Přestane pít? Chtějte vidět první termín naplánované schůzky u odborníka. Bez konkrétních kroků jsou jeho sliby jen způsobem, jak udržet druhého v kolotoči naděje a zklamání. A pokud se nic nezmění, takový vztah těžko obstojí.
Co s tím?
Přestože vnitřní motivace často selhává, muž může být k činu doveden vnějším podnětem – což může být opakované upozornění partnerky, tlak okolí nebo rostoucí frustrace. Ale pozor – forma hraje roli. Pokud je tlak vnímán jako kritika nebo snižování kompetence („ty to stejně nikdy neuděláš“), spustí se obranné mechanismy jako vzdor, pasivní agrese nebo uzavření do sebe.
Rodiče, partneři, přátelé – pokud chcete muže motivovat k plnění slibů, zapomeňte na výčitky. Jensenova rada z Mozku teenagera (2015) platí i pro dospělé: jasná komunikace a malé kroky fungují lépe než velké sliby. Požádejte o konkrétní termín („Opravíš to do soboty?“) a nabídněte podporu („Mám ti s tím pomoct?“). Muži, kteří se učí říkat „ne“ nesplnitelným požadavkům, plní sliby častěji, jak uvádí Forbes.cz. A pro muže samotné? Před slibem si položte otázku: „Mám na to čas a energii?“ Upřímnost šetří všem nervy.
V širším pohledu není neplnění slibů výhradně mužský problém – je to lidská vlastnost, kterou umocňuje moderní shon a přetížení. Mužský mozek může být náchylnější k optimistickým slibům, ale s trochou plánování a sebeuvědomění se může každý slibovač stát spolehlivým parťákem. Možná ta polička nakonec přece jen přestane viset na třech šroubech – stačí začít malým šroubovákem a velkou dávkou trpělivosti.
Nadměrné slibování může mít vážné důsledky – od narušení důvěry v mezilidských vztazích až po profesní neúspěchy. Psychologové jako John Gottman zdůrazňují, že důvěra je základem zdravých vztahů, a nesplněné sliby ji mohou podkopat. Pro jednotlivce, kteří mají tendenci k nadměrnému slibování, může být užitečné pracovat na rozvoji sebereflexe a svědomitosti.
