Lidský mozek je velmi komplikovaná síť, kterou tvoří až 100 miliard neuronů v prostoru o objemu 1459 krychlových centimetrů. Síť neuronů připomíná strom, který neurodegenerativní choroby redukují, a potom už prostě není tak košatý. Pravděpodobnost, že se něco pokazí, je poměrně vysoká: Alzheimerovou demencí trpí v Česku 100 000 osob. Ve skupině 65–74 je to 5 %, 75–84 je to 13 %, 85 let + je to 33 %. Parkinsonovou chorobou trpí v Česku až 50 000 osob. Nemáme přesná data o počtu mrtvic, odhaduje se až 300 000 ročně.
Přitom neurologická onemocnění tvoří nejčastější příčinu, proč si nebudeme života užívat. Proč ztrácíme léta života. Co se týká příčiny smrti, jsou na místě druhém. Jsou všude kolem a dostihnou většinu z nás. Co to ale neurologické onemocnění vlastně je? „Jsou to onemocnění mozku, nervů a svalů, které se dále dělí. Zánětlivých procesů v mozku ubývá, zato u neurodegenerativních onemocnění je trend jiný: mezi lety 1990–2016 stoupl jejich počet o 150 %,“ říká profesor Robert Jech ze Všeobecné fakultní nemocnice.
Která nejčastější neurologická onemocnění se u nás vyskytují?
Z hlediska invalidity a mortality jsou na prvním místě cerebrovaskulární onemocnění. Většinou se projevují ucpáním některých tepen a následnou nedokrveností mozku. Z toho plyne neurologický deficit. Pacient může najednou ochrnout, ztratit řeč, schopnost vnímat, chodit... Tady se za posledních 15 let udělal velký kus práce, protože včasná doprava takového pacienta do nemocnice může takového člověka zachránit.
Jak se dá ucpání tepen poznat?
Například dojde k poklesu jedné poloviny tváře, ztrátě řeči nebo k náhlé slabosti, kdy pacient může hůře hýbat končetinami. To jsou alarmující signály a v takovém případě je třeba pacienta okamžitě dopravit do nemocnice, aby mohly být provedeny léčebné zákroky, které spočívají ve zprůchodnění ucpané cévy.
Počet neurologických onemocnění se s věkem stupňuje, Parkinsonova choroba se ovšem vyskytuje u mladších ročníků…
Jsou akutní onemocnění a pak jsou taková onemocnění, která vznikají pomalu. Progrese nastává v horizontu let a tam je to opravdu doménou starší populace. Parkinsonova nemoc se ale opravdu může vyskytnout i v mladších ročnících, někdy dokonce i před třicítkou. Jsou to ale jednotlivé případy, často geneticky podmíněné.
Co je to vlastně Parkinsonova nemoc?
Je to de facto nálepka pro celou skupinu onemocnění, která se manifestují ztrátou schopnosti syntetizovat dopamin, který je mimochodem strašně důležitým mediátorem pro to, abychom se mohli dobře hýbat, abychom dokázali správně myslet, abychom měli takové emoce, jaké bychom chtěli mít.
Existuje prevence proti vzniku neurodegenerativních chorob?
Vezměme si třeba Parkinsonovu chorobu: zhruba 4–5 % pacientů je geneticky podmíněných. Jsme schopni ukázat na konkrétní gen. A v současné době existuje okolo 20 genů, na které můžeme ukázat a říct, vy máte tuto mutaci v tomto genu, tzn., máte velkou pravděpodobnost, že Parkinsonovu nemoc dostanete. Ale to je jen 5 %, u 95 % to předpovědět nedokážeme. Záleží na spoustě faktorů, které k tomu mohou přispět. Zabránit se tomu nedá, na to máme ještě málo informací.
Průběh a dopad můžeme ovlivnit způsobem života. Mezi rizikové faktory jednoznačně patří obezita, malé množství pohybu – fyzická inaktivita, nezdravý způsob stravování, špatná spánková hygiena, hyperlipidemie a spousta dalších faktorů, jako je vystavování se účinkům toxických látek. Patří sem i opakované drobné úrazy hlavy: například údery v kontaktních sportech. To všechno jsou faktory, které akcelerují progresi neurodegenerativních onemocnění. Genetické faktory jsou nejčastější u těch mladších, u těch, kdy parkinson vznikne před padesátkou, před čtyřicítkou nebo před třicítkou. Ale drtivá většina vznikne mezi 55 a 65 lety. To je nejtypičtější věk. Rizikový věk, s tím nic neuděláme – stárneme všichni. Druhá věc je mužské pohlaví a další faktor bude místo, kde žijete. Pokud budete někde v zemědělských oblastech, kde je hodně pesticidů a insekticidů atd., tak se vystavujete riziku, že se to na vás podepíše. Kdybyste byl třeba svářeč, tak také, protože tam se vypařují těžké kovy. Záleží na tom, z jakého prostředí přicházíte.
Dá se tedy říct, že kdo žije v určité části města, kde je dostatek parků a která je třeba ne úplně v centru, kde nejezdí moc aut, tak je na tom z hlediska rizik lépe než ten, kdo žije v zemědělské oblasti, kde se hustě používají pesticidy, ano?
Ano. Dá se to takto zjednodušeně říci, že to nejspíš takto bude. Ale stejně tak to může být v nějaké továrně, kde budete pracovat s toxickými rozpouštědly. Nebo budete horník v manganovém dole, nebo budete vyrábět akumulátory a váš zaměstnavatel nezajistí, že to prostředí, ve kterém budete pracovat, bude dokonale odcloněno. Faktorů je celá řada, špatně se na to ukazuje, protože to nebezpečí není vidět – ty látky nelze vidět.
Neurodegenerativní onemocnění se dá poznat podle řeči, existují algoritmy, které ze záznamu řeči určí typ onemocnění. Jestliže se tato onemocnění vyvíjejí progresívně, dá se pomocí analýzy hlasu choroba diagnostikovat? Třeba ještě předtím, než vypukne naplno?
Poruchy řeči jsou pro nás příznak, podle kterého se orientujeme, podle kterého dokážeme správně zařadit, jestli se jedná o poruchu fatickou, to znamená neschopnost se vyjádřit a říct jazykem nějaké slovo, které potřebujeme sdělit, anebo zda se jedná o poruchu výslovnosti. Obě tyto poruchy řeči nás vedou správným diagnostickým směrem a diagnostik dokáže rozpoznat, které části mozku s největší pravděpodobností budou postiženy, a vysloví podezření na konkrétní onemocnění. Význam poruch řeči je především diagnostický a samozřejmě léčba logopedická a v některých případech i farmakologická. Snažíme se o to, aby pacient komunikoval, udržel sociální vazby a verbální komunikaci.
Jedním z nejkrutějších onemocnění jsou frontotemporální demence nebo primární progresivní afázie. Většina lidí se o nich dozvěděla až ve chvíli, kdy demencí onemocněl Bruce Willis. Je samozřejmě velmi smutné, že ani tak bohatý člověk se nemůže vyléčit… dají se ale symptomy zpomalit?
Žádná z neurodegenerativních chorob, o kterých jsme hovořili, ani parkinson, ani alzheimer, ani frontotemporální demence, ani primární progresivní afázie se nedají zpomalit. Někdy se ale dají léčit příznaky. Máme třeba léky na Alzheimerovu nemoc, kde jsou látky, které pomáhají zlepšit výkonnost lidí v některých psychometrických testech, což může mít dopad i na kvalitu jejich života. Ale v pozadí běží neurodegenerace dál. Vy těm lidem umožníte vrátit se v čase zpět a de facto jim pomůžete vrátit se do stavu, ve kterém byli před rokem. Ten vlak jede dál, nemoc jsme nezastavili.
Mluvil jste o kontaktních sportech… já chodím boxovat, mám se tedy obávat?
U vás to bude určitě horší, boxeři jsou jednoznačně v riziku. Zvlášť ti vítězové. Když je někdo slabší, je velká pravděpodobnost, že si zažije svých pár proher a končí. Vítězové dostávají údery opakovaně. Kumulativní údery, které se sčítají, a tím se zvyšuje pravděpodobnost, že se u nich rozjede neurodegenerace.
Jedním z uváděných rizikových faktorů je také nižší vzdělání. Jak to souvisí s neurodegenerativními chorobami?
Protože lidé s nižším vzděláním žijí často nezdravým způsobem života. Edukace vede k tomu, že rozpoznáte rizika a změníte model chování. Souvisí to s tím, že vás to někam předurčuje, že se k sobě budete chovat méně zodpovědně.
Ještě bych se vrátil k analýzám hlasu. Pokud se dá neurodegenerativní onemocnění poznat už v raných stádiích, dá se s tím něco dělat?
Je to naše velké přání, ale nedá. V první řadě je potřeba ty lidi nalézt. Cílem je mít lidí v asymptomatické fázi, kterým budeme moci nabídnout zpomalení nemoci, ale léčbu zatím na stole nemáme. V přípravě je řada klinických studií, firmy testují nové a nové léky. A právě na asymptomatické pacienty se chceme zaměřit, protože je lepší zabránit tomu, aby se něco rozvinulo, než poté likvidovat následky. Když má někdo pokročilého parkinsona, tak mu nervové buňky už nikdy nevrátíte. Ale pokud se to podchytí na začátku, můžeme zabránit tomu, aby nějaký patologický proces buňku poškodil.
Příklad: populace už běžně ví, že hypertenze a hyperlipidemie, tzn. vysoký cholesterol, jsou špatné. Že je riziko, že může dojít k rozvoji infarktu myokardu. I proto vzniklo doporučení, abychom korigovali krevní tlak, podávali hypolipidemika, snížili hladinu tuku a začali s pohybem. Protože víme, že když to uděláme, výrazně klesne pravděpodobnost infarktu myokardu i mrtvice. Podobná doporučení chceme pro neurodegenerativní onemocnění. Potřebujeme identifikovat biomarkery, na základě kterých budeme schopni stanovit riziko. Poznáme to například pomocí jednoduchých metod, analýza řeči je velmi jednoduchá až primitivní. Je za tím spousta výpočtů a sofistikovaných analýz, ale to, že to přežvýká nějaký software, je strašně levné a dá se s tím screenovat velké množství lidí. Přestavte si, že si do mobilu stáhnete aplikaci Diagnostika Parkinsonovy nemoci (mluvíme o hypotetické situaci, pozn. aut.), která bude analyzovat rozhovory, které vedete, a v jedné chvíli vás upozorní, že se objeví makery typické pro Parkinsonovu nemoc. Tímhle směrem se vývoj ubírá, ale zatím tam ještě nejsme.
A dá se to tedy nějak aspoň z náznaků odhalit?
Určitou indikací může být například chování v REM spánku, kdy člověk sám ví, že padá z postele, že bouchne manželku, když spí vedle, že sám sebe zraní ve fázi, kdy se mu zdají sny. To je první příznak, který je spojen s několikanásobně vyšším rizikem vzniku neurodegenerativního onemocnění, na prvním místě Parkinsonovy nemoci. Na druhém místě je to porucha čichu, to, co jsme zažili za covidu. Nebo se k tomu třeba přidá i porucha řeči, pak se dá říct, že pravděpodobnost rozvinutí Parkinsonovy choroby stoupá několiksetkrát. To jsou screeningové metody, které do budoucna plánujeme rozšířit na velký počet lidí. My sledujeme stovky lidí, které v tom riziku už jsou.
foto: Zdeněk Strnad, zdroj: Autorský článek
