Rodičovská dovolená už dávno není jen ženskou doménou. Přispívá k tomu nejen ženská emancipace a touha otců být více se svými dětmi, ale i postupné změny ve společnosti a legislativě, které umožňují mužům plně participovat na péči o rodinu. Dnes se ukazuje, že péče o dítě není výsadou matek – otcové mohou být stejně schopnými a plnohodnotnými pečovateli.
Statistiky a realita českých otců
Podle výzkumu Česka v datech a agentury Ipsos se během covidu počet tatínků, kteří skutečně trávili čas s dětmi doma, téměř zdvojnásobil. Nešlo přitom jen o těch běžných 21 % na mateřské, rodičovské či otcovské. Přidali se i ti, kteří využili home office a zavřené kanceláře k tomu, aby dohnali, co jim běžný pracovní rytmus nikdy nedovolil.
Data ukazují, že sedm z deseti mužů by se chtělo na rodičovské podílet alespoň částečně. Reálně se to ale stane jen u zlomku z nich. Důvod? Peníze. Český model pořád staví rodinný rozpočet na vyšším platu otce a jeho dočasný odchod z práce tak znamená citelný zásah do rodinného rozpočtu.
Přesto se předsudek, že muž patří hlavně do role živitele, pomalu láme. Více než 80 % Čechů si myslí, že otec by měl na rodičovské strávit alespoň část času. Pandemie ukázala, že když okolnosti donutí, otcové se role pečovatele zhostí s radostí. Stejně tak je potřeba říci, že zkušenosti ukazují, že otcové se i nadále aktivně zapojují do péče o děti.
Přínosy otcovské dovolené
„Táta si konečně zažije, jaké to je starat se o dítě čtyřiadvacet hodin denně,“ říká Lukáš Talpa z Ligy otevřených mužů. Podle něj je jedním z největších přínosů rodičovské to, že si oba partneři zkusí roli toho druhého. Matka naráz pozná, jaké je to být hlavním živitelem, a otec zase zjistí, že rodičovská rozhodně není dovolená. „Každý člen rodiny z toho má něco. Dítě si užije pestrost ve výchově a posílí svůj vztah s otcem,“ dodává Talpa.
Lukáš Talpa. (foto: se svolením)
Obavy? Těch se prý muži příliš nedrží. Do poradny se podle něj nechodí svěřovat s tím, že by nezvládli péči, spíš řeší praktické kroky. Například jak ohlásit rodičovskou zaměstnavateli nebo co vyřídit na úřadech. To okolí bývá komplikovanější. Zatímco kamarádi a kolegové často reagují vstřícně, někdy to bývají právě prarodiče, kdo má potřebu rozhodnutí komentovat.
„Často se stává, že na mámu pak pohlížejí jako na kariéristku, která dala práci přednost před dítětem,“ vysvětluje Talpa.
Rozdíly mezi muži a ženami na rodičovské
Generalizovat nejde, přesto si Liga otevřených mužů všímá jedné věci: tatínkové si častěji udržují kontakt se svými koníčky. I při každodenní péči o dítě se nevzdávají fotbalu, florbalu nebo posezení s přáteli. A také se prý s dětmi pouštějí do dobrodružnějších aktivit než maminky. „Ale neplatí to stoprocentně,“ upozorňuje.
Podle Talpy rodičovská dovolená většinou partnerský vztah posílí. Přináší totiž hlubší pochopení pro to, co běžně prožívá ten druhý. Komplikovanější situace nastává tehdy, když na rodičovskou nastoupí muž čistě z ekonomických důvodů – třeba proto, že žena vydělává více. „Pak narážíme na zakořeněné stereotypy: muž má pocit, že není dost dobrý živitel, a žena si zas přestává partnera vážit. Tady je klíčové, aby spolu hodně mluvili,“ říká.
Za překážku považuje Talpa spíš odlišný přístup k domácím pracím než k samotné péči o dítě. Muži často upřednostní hraní a přebalování, zatímco úklid odsouvají na později. To může být zdrojem napětí. Přidávají se i nevyžádané rady z okolí – „dělej to takhle, jinak to není správně“, které vycházejí ze stereotypu, že muži nejsou v péči kompetentní. „Není to pravda. Je dobré se nad tyto hlasy povznést,“ radí.
Osobní zkušenost je nenahraditelná
„Na rodičovské jsem byl tři měsíce, když už dceři byly skoro tři roky. Ale i předtím jsem se do péče hodně zapojoval,“ vzpomíná. Tento čas mu prý dal příležitost být se svými dvěma dcerami mnohem víc a jejich vztah to dodnes utužuje. „Vím, že mi důvěřují a že se mi svěřují. I tohle je výsledek těch měsíců, kdy jsme byli spolu. A nejtěžší? Určitě vaření – musel jsem se naučit spoustu nových jídel,“ směje se.
Očekáváme, že otcové budou především finančními poskytovateli, a tak je spojeno s předsudky, když dávají přednost rodině před prací.
Ne vždy ale otcové cítí, že je okolí bere jako plnohodnotné pečovatele. Jan Talpa vzpomíná například na komunikaci s pediatrem. „Jakmile jsme vstoupili do ordinace, jako bych neexistoval. Doktorka mluvila jen s manželkou,“ říká. Postoje tatínků se podle něj v poslední dekádě změnily výrazně, společnost i zaměstnavatelé ale zaostávají.
Výzkumy Ligy otevřených mužů ukazují, že otcové dnes mnohem častěji než před deseti lety vodí děti k lékaři, pečují o ně při nemoci, berou je na kroužky nebo se podílejí na večerní hygieně. V některých oblastech došlo dokonce ke stoprocentnímu nárůstu – například u péče o nemocné potomky stoupl podíl zapojených mužů z 15 na 31 procent. Naopak některé role, jako je nákup dětského oblečení, stále zůstávají převážně v rukou matek.
Talpa upozorňuje, že lékaři a učitelé už postupně berou tatínky jako rovnocenné rodiče. Přesto však otcové narážejí na bariéry v práci: „Zaměstnavatelé mají často prorodičovské programy, ale zaměřené hlavně na matky. Otcové v nich zůstávají neviditelní,“ podotýká.
Mezinárodní pohled
Předsudky vůči otcům na rodičovské jsou stále přítomné, i když se situace postupně zlepšuje. V Austrálii, kde je otcovská stále ještě poměrně novinkou, odborníci zdůrazňují, že pozitivní vzory otců mohou měnit vnímání této role. Dr. James Brown z organizace The Fathering Project zdůrazňuje, že pozitivní otcové hrají klíčovou roli ve vývoji dětí a v boji proti cyklům znevýhodnění.
Reklama
Ve Spojených státech je situace podobná. Podle profesora Richarda Petts z Ball State University pouze 5 % otců využívá alespoň dva týdny rodičovské dovolené. Petts uvádí, že otcové se obávají, že jejich kariérní závazek bude zpochybněn, pokud si vezmou rodičovskou dovolenou. „Očekáváme, že otcové budou především finančními poskytovateli, a tak je spojeno s předsudky, když dávají přednost rodině před prací,“ říká Petts.
V některých evropských zemích, jako je Spojené království, se situace pomalu zlepšuje. Nicméně i zde existují přetrvávající předsudky. Například studie ukázaly, že pouze 1 % matek a 5 % otců využívá sdílenou rodičovskou dovolenou. Důvodem jsou především finanční omezení a přetrvávající tradiční názory na roli otců. Jeremy Davies z Fatherhood Institute uvádí, že současné politiky rodičovské dovolené ve Spojeném království neodpovídají rostoucí poptávce po rovnosti mezi muži a ženami.
Podle návrhu kampaně „Six Weeks for Dads“ by zavedení šesti týdnů flexibilní rodičovské dovolené pro otce, placené na 90 % průměrného výdělku, mohlo přinést roční čistý sociální přínos až 12,8 miliardy liber. I když se předsudky vůči otcům na rodičovské dovolené postupně zlepšují, stále existují kulturní a institucionální bariéry, které brání jejich plnému zapojení do péče o děti.
Odborníci proto zdůrazňují potřebu změn v politice i společnosti, aby otcové mohli rodičovské role vykonávat bez obav z negativního hodnocení. Inspiraci můžeme hledat v praxi Skandinávie nebo Německa, kde je část rodičovské dovolené vyhrazena speciálně otcům.
Evropská Směrnice o slaďování pracovního a rodinného života sice požadovala zavedení dvou měsíců nepřenositelné dovolené pro otce, ale řada států včetně ČR tento požadavek zatím plně nenaplnila.
