Říkají vám, že jste skála. Že jste inspirativní. Že by chtěli mít vaši energii. Vy se u toho usmíváte, zatímco v duchu přepočítáváte, kolikáté kafe vás ještě drží ve vertikální poloze a jestli se tik v levém oku dá zamaskovat korektorem.

Silná žena není mýtická bytost z mramoru, je to člověk, který se naučil padat na hubu tak elegantně, že si okolí plete její kolaps s řízeným odpočinkem. Silnou ženu často ani nepoznáte. Nehlásí se, nemá cedulku, netočí o tom reels. Obvykle ji zahlédnete ve chvíli, kdy si myslíte, že se jí něco nedaří. A to je přesně ten omyl. Silná žena totiž nevypadá jako někdo, kdo „to dává“. Spíš jako někdo, kdo už nemá potřebu to dokazovat. Možná je unavená. Možná má kruhy pod očima a kávu už třicet minut studenou. Možná má pocit, že zase něco pokazila. A přesto – nebo právě proto – stojí.

Tady je manuál pro všechny ty, které život formoval stylem „kovářská výheň“ a které se teď snaží přežít vlastní „dokonalost“.

1. Logistika jako olympijská disciplína

Silnou ženu poznáte podle toho, že její mozek funguje jako řídicí věž v Ruzyni, nebo ještě lépe v Dubaji. Dokáže v jednu chvíli řešit pracovní smlouvu, termín preventivky dítěte u zubaře a fakt, že v lednici dochází ovesné mléko a že dítě, na které je samozřejmě sama, přineslo v první třídě už třetí poznámku za týden. Pokud se vám v noci zdá o excelových tabulkách, gratulujeme. Vaše síla je vykoupena schopností pamatovat si věci, které ostatní s klidem zapomínají.

2. Tik v oku jako módní doplněk a horké flashe dlouho před menopauzou

Když silná žena padá na hubu, nezhroutí se do polštářů s krabicí kapesníků. Nejdřív přijde somatizace. Začne to nenápadným škubáním víčka, pokračuje zablokovanou krční páteří, kdy si samozřejmě nemůže dovolit odjet na pohotovost na obstřik, a končí imunitou pevnou jako skála, protože i jednodenní výpadek by byl skutečně roven konci světa.

Vrtáte do dlaždiček jako Kutil Tim, Patovi a Matovi radíte u Večerníčku, když druhou rukou chystáte večeři a třetí rukou dopisujete článek.

Silná žena si koupí dražší hořčík, nadopuje se vitaminem, magnesiem a oblepí si záda tygřími náplastmi a jede dál. Protože „nemoc“ není v jejím slovníku položka, ale selhání systému, které se nepromíjí.

3. Sarkasmus je nejlepší první pomoc

Víte, jak poznáte, že silná žena opravdu nestíhá? Začne být vtipná. Až třeskutě vtipná, že si její okolí buď ťuká na hlavu, anebo ji považuje za naprostého šílence. Většinou obojí. Ale ona je vtipná takovým tím stylem, ze kterého mrazí. „Jasně že můžu do pátku odevzdat tu analýzu, ještě mi zbývají celé tři hodiny spánku, které vlastně vůbec nepotřebuju,“ prohodí u kávovaru. Sarkasmus je její krunýř. Když už nemůže, aspoň do toho světa trochu rýpne.

4. Syndrom „To si udělám sama“

Tohle je to, co na vás vaši mužští kamarádi obdivují, ale zároveň je to děsí. Naučila jste se dělat si všechno sama, často dokonce i elektriku. Vrtáte do dlaždiček jako Kutil Tim, Patovi a Matovi radíte u Večerníčku, když druhou rukou chystáte večeři a třetí rukou dopisujete článek. Silné ženy formovala zkušenost, že když chtějí mít něco pořádně, musí si to udělat samy. Nebo si pro to dojít. Výsledkem je neschopnost delegovat i vyhození odpadků. Silná žena raději padne vyčerpáním, než aby se dívala, jak někdo jiný skládá myčku špatně.

5. Pláč v autě (v čase mezi 18:45 a 18:52)

Silná žena nepláče před lidmi. Má na to vyhrazené časové sloty. Ideálně v autě na parkovišti před supermarketem nebo v koupelně se zapnutým fénem. Anebo pláč přemění v agresivitu a buší doma do polštáře, kde se jí jako na páse mění obličeje. Šéf, soused, kolegyně, dítě, imaginární partner, který je tak dokonalý, že nemůže existovat. Je to efektivní, pláč i bušení do polštáře.  Vyplaví se kortizol, utře se řasenka a za sedm minut se vchází do bytu s úsměvem a otázkou, „tak co bylo ve škole, miláčku?“.

6. Estetika únavy

Zatímco běžný smrtelník při nevyspání vypadá jako po týdenním tahu v nonstopu, silná žena investuje do „no-makeup makeupu“. Její síla spočívá v tom, že čím víc se hroutí její vnitřní svět, tím upraveněji vypadá ten vnější. Je to forma obrany. Svět nesmí vědět, že skála má praskliny. Takže vypadá dokonale, když už musí mezi lidi – tedy tak dokonale, jak může.

7. Ignorace vlastního těla

Tělo silné ženy na ni řve: „Brzdi, proboha!“ ale ona ho bere jako otravného asistenta, který má neustále blbé připomínky. Bolest hlavy? Lupnu si prášek. Únava? Dám si double shot a večerní melotonin mi ty prasklé žilky v očích srovná. Silná žena se naučila své tělo neposlouchat, ale ovládat. Což funguje skvěle. Do té doby než systém nahlásí „fatal error“. Ale jak víme, to se nestane. (Snad!!!)

8. Strach z prázdnoty

Zkuste silné ženě nařídit víkend v tichu a bez úkolů. Pravděpodobně dostane panický záchvat. Její síla je totiž často poháněna neustálou aktivitou. Pokud se zastaví, mohly by ji dohnat otázky, na které nemá v kalendáři čas.

Silná žena se postupem času naučila jednu věc: rozdíl mezi smíchem a sebeponižováním. Zatímco dřív si dělala legraci, aby byla snesitelnější pro ostatní, dnes se směje jen tam, kde je to fér. Vtip už není obrana, ale volba.

Takže raději začne v neděli večer mýt okna nebo péct tři druhy buchet. Když „odpočívá“, je to aktivně. Přestaví pokoj, už po páté v tomhle měsíci. Cestou do koupelny přerovná knihovnu, otrhá ovadlé listy, vytřídí dítěti šatník, protože už z mnoha věcí vyrostlo, a vyřeší pět telefonátů. Na víkend nikdy neodjede bez notebooku a slovo dovolená je pro ni tak sprosté, že se při něm červená. Na dovolené z jedné práce odpočívá plněním úkolů z prací ostatních.

9. Selektivní hluchota vůči radám

„Měla bys zvolnit,“ je věta, která silnou ženu vytáčí víc než pozdní příjezd kurýra České pošty. Ona ví, že by měla zvolnit. Ale taky ví, že když zvolní ona, tak se ta celá konstrukce, kterou drží nad vodou, sesype na hlavy všech zúčastněných. Takže děkuje za radu a v duchu vás posílá někam.

10. Nezlomnost (i když je to k vzteku)

A pak je tu to nejdůležitější. I když leží na té pomyslné hubě, i když má pocit, že už neudělá ani krok, nakonec se zvedne. Ne proto, že musí (ostatně právě to si vždycky namlouvá), ale proto, že to má v kódu. Ta výheň, která ji formovala, v ní zanechala něco, co se nedá koupit na workshopu o seberozvoji. Je to integrita. Je to síla, která ví, že i po tom nejhorším pádu se musejí oprášit kolena a jít dál. Jen by u toho příště nemusela vypadat tak strašně inspirativně.

Co se o silných ženách neříká

Silná žena už byla slabá. Hodně, a ne jednou. Ne vždycky potichu, ne vždycky elegantně. Brečela na místech, kde se to nehodí. Říkala věci, které by dnes formulovala jinak. Dělala rozhodnutí, za která se zpětně trochu stydí. A právě proto dnes ví, že slabost není opakem síly, ale je její součástí. Paměť těla, zkušenost, kterou si nevymažete, ale naučíte se s ní žít.

Silná žena se umí zasmát sama sobě. To je důležité. Humor jí kdysi zachránil nervy, vztahy i reputaci. Ale postupem času se naučila jednu věc: rozdíl mezi smíchem a sebeponižováním. Zatímco dřív si dělala legraci, aby byla snesitelnější pro ostatní, dnes se směje jen tam, kde je to fér. Vtip už není obrana, ale volba.

Silná žena odešla pozdě. To je potřeba říct nahlas, protože mýtus o ženách, které „věděly hned“, je nesnesitelný. Nevěděla hned. Věděla později, ale zůstala. Kvůli dětem, kvůli penězům, kvůli slušnosti, kvůli strachu, že jinde to nebude lepší. Silné ženy neodcházejí včas, ale odcházejí ve chvíli, kdy už opravdu nemohou zůstat. A i to se počítá.

Silná žena neříká „já to zvládnu“. Říká „nějak to dopadne“. Je to zásadní rozdíl. „Zvládnu“ je výkonnostní slib. „Nějak to dopadne“ je realistický odhad situace. Není v tom rezignace, ale zkušenost. Život se totiž málokdy ptá, jestli jsme připravené. A ona už to ví.

Silná žena nemá potřebu být inspirací. Upřímně, spíš ji to obtěžuje. Nikdy si neřekla, že by chtěla někoho motivovat, jen neměla čas se složit pokaždé, když se něco pokazilo. Pokud někoho inspiruje, je to vedlejší produkt. Ne cíl. A když slyší větu „jsi tak silná“, často si pomyslí, že by klidně na chvíli nebyla.

A ano, silná žena padá. Padá pořád. Někdy na kolena, někdy rovnou na hubu. Rozdíl je v tom, že nezůstává ležet tam, kde už byla. Zvedá se pomalu, bez efektů, bez svědků. A jde dál. Ne proto, že by byla výjimečná. Ale proto, že už ví, že jiná cesta není.

Silné ženy nevznikají plánem. Vznikají opakováním. A to něco stojí.

Cítíte, že se v některém z bodů poznáváte až nepříjemně přesně? Možná je čas na „neplánovanou údržbu“, než vás k ní donutí vesmír sám.