fbpx

Zveřejněno: 2. 7. 2017

Člověk, který si odpyká trest ve věznici, nemá vyhráno ani poté, co opustí její brány. Potřebuje totiž někde bydlet a pracovat, a tak se neobejde bez cizí pomoci. V Česku se to týká dvou a půl až čtyř tisíc lidí ročně, a pokud jim není podána pomocná ruka, potloukají se po ulicích. Ve dvou třetinách případů se za mříže opět vrátí.

Organizace Šance na návrat spolupracuje s asi šedesáti lidmi, kterým pomáhá sehnat práci. V budoucnu by ráda provozovala ubytovnu, kde by osoby po propuštění z vězení přečkaly nejhorší časy.

bezdomovci shutterstock 640042639

Mnoho propuštěných vězňů nemá kam jít, a tak se z nich stávají bezdomovci.

Kurátorům chybí kompetence

„Kdyby mi nepomohli, myslel bych na skopičiny,“ uvedl pro Flowee Luboš, kterému organizace našla práci u firmy vyrábějící ploty. „Je to sice dřina, ale jsem za tu práci rád,“ dodal. Už je skoro čtvrt roku na svobodě a kurátora, který jej má na starosti, zatím neviděl. „Kurátoři mají na starosti moc lidí a jejich kompetence nejsou široké,“ uvedl pro náš portál Petr Urban, ředitel spolku Šance na návrat. „Často chybí zájem a lidský přístup,“ dodal Jiří, který byl z výkonu trestu propuštěn asi před deseti lety. Je to zkrátka o lidech, kurátory nelze házet do jednoho pytle. Jistě by ale pomohlo, kdyby byly jejich možnosti širší.

Propuštění musí vystačit s tisícovkou

Jak je na tom tedy člověk, který se náhle ocitne na svobodě? „Od státu dostane tisíc korun, přestože je možnost poskytnout i částky jednorázově vyšší, ale to se v současné době, podle našich klientů, nerealizuje. Na dávky v hmotné nouzi se čeká dva až tři měsíce,“ přibližuje ředitel spolku. Z tisícovky se samozřejmě tak dlouho vyžít nedá. Problém navíc je, že propuštění nemají čistý trestní rejstřík, což je mnohde podmínkou pro získání pracovního místa. Výmaz se provádí až po uplynutí deseti let.  

„Když jsem vyšel ven, měl jsem dluh asi 260 tisíc, byl jsem bez práce, manželka se se mou rozvedla a vrátil jsem se k matce,“ přiblížil svou tehdejší situaci Jiří. Práci sehnal díky kamarádům. „To je ale výjimka, většina lidí o práci nezavadí,“ vysvětluje Urban. Člověk by přitom měl mít právo získat druhou šanci.

vezen shutterstock 657715360

Pobyt za mřížemi si mnozí zopakují jen proto, aby měli co jíst a kde spát.

Příběh Pavlíny

Pavlína, která si odseděla osm let, přičemž její děti byly mezitím v dětském domově, se také vrátila k rodičům. „Máma je postižená a není to lehké soužití, každá jsme už byla zvyklá na něco jiného,“ řekla. Zaměstnání se jí podařilo najít až za rok, stále však není takové, jaké by si představovala. Nastal problém, jak se postarat o děti, které dnes už jsou dospělé. Pavlína je venku už čtyři roky a dodnes splácí dluh – asi půl milionu korun. „Kdyby mi v organizaci Šance na návrat nepomohli, byla bych na dně úplně. Ze začátku mi byl strháván dluh a zbývalo mi naprosté minimum, až pan Urban mi vyjednal přiměřené měsíční splátky,“ přiblížila našemu portálu.

Ubytovna pro bývalé vězně

Organizace by mohla pomáhat ještě víc – potřebuje k tomu ale podporu státu, respektive města. „Rádi bychom v Praze měli k dispozici prostory, kde bychom klienty nejen ubytovali, ale mohli jim i poskytovat služby naší komplexní záchytné sociální sítě. Ročně bychom mohli pomoci asi čtyřem stům lidí. K tomu ale samozřejmě potřebujeme prostory a dotace, taková činnost zisky nepřináší. V současné době náš spolek funguje jen díky členským příspěvkům a darům. Státu by to ale ušetřilo. Když lidé, kteří se vrátí z výkonu trestu, budou mít zázemí a práci, nebudou na dávkách, zároveň nebudou v pokušení páchat další trestnou činnost. Dnes se totiž někteří za mříže vrací ze zoufalství, že tam mají postel a něco k jídlu,“ rozpovídal se Urban.

prednaska shutterstock 225178372

Organizace Šance na návrat organizuje i přednášky o kriminalitě a úzce spolupracuje s několika školami.

Nenásilná trestná činnost

Jeho představa je taková, že by v ubytovně mohl být člověk, který vyjde na svobodu, maximálně rok. Starali by se tam o něj celodenně, vše by bylo odstartováno v pilotním projektu, aby se ukázalo, nakolik se jedná o účinnou pomoc. „Problémem je také probační a mediační služba, která v současnosti funguje podobně jako kurátoři,“ řekl Petr Urban. Dodal, že samozřejmě ne u každého propuštěného se pomoc setká s pozitivním efektem, někdo příležitost nechytí, ale mnozí ano. „My se orientujeme na lidi, kteří byli odsouzeni za nenásilnou trestnou činnost, případně za vraždu nebo zabití v afektu,“ řekl. Na dotaz, zda by částečně pomohlo i to, že by vězni pracovali pro konkrétní firmy a spolupráce by pokračovala i po jejich propuštění, Urban odpověděl, že takové pokusy už tady jsou, kupříkladu na Praze 2. „Ano, to je samozřejmě dobré, určitě to podporujeme. To je právě ten příklad, který by měl být následován i v jiných městech. K tomu jsou nutná i další opatření,“ dodal.

Spolupráce se školami

Organizace se věnuje také prevenci, nabízí i besedy ve školách. A to následující témata: mládež a kriminalita, hospodářská kriminalita orientovaná na ženy, vliv alkoholu a drog na kriminalitu, drogová kriminalita a příběhy bývalých vězňů. „Každá beseda bude organizovaná tak, aby byl na závěr dostatek času na diskusi k tématu. Besedy mohou být po dohodě s vedením školy na jednu vyučovací hodinu, ale ještě vhodnější vzhledem k rozsahu a závažnosti problematiky jsou dvě vyučovací hodiny,“ uvedl Urban. Spolek uzavřel memorandum o spolupráci již se třemi pražskými středními školami, a to nejen veřejnými, ale i soukromými. Spolek také podepsal memorandum s Univerzitou Jana Amose Komenského Praha. Univerzita kupříkladu nabídne možnost aktivního zapojení studentů do pilotních projektů, které by měly probíhat na střediscích v Pardubickém a Ústeckém kraji. Spolek Šance na návrat mimo jiné zajistí studentům kvalifikované konzultanty pro bakalářská či diplomová témata. Zkrátka, aby se teorie prolínala s praxí a naopak.

foto: Shutterstock

Tipy redakce

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...