fbpx
Zveřejněno: 30. 7. 2017
Přečteno 2821x

Vítám vás ve svém světě. Výstavou GOTT, MY LIFE provází přímo hlas Karla Gotta (tzv. holografická projekce), který za svou šedesátiletou kariéru získal mnoho přízvisek. Z toho ani jednu negativní: Zlatý slavík, Sinatra Východu, Zlatý hlas z Prahy, Mistr, Božský Karel, ale i Posel dobrých zpráv.

Na lodi zakotvené na Náplavce pod pražským Vyšehradem se do jeho světa plně ponoříte, čas tam utíká rychle (skoro letí jako bláznivý), a tak ani nepostřehnete, že jste příjemně strávili dvě nebo dokonce tři hodiny.

"Podobná show nebyla v České republice dosud k vidění. Autoři se nechali inspirovat trendy zahraničních výstav, které zprostředkovaly neotřelý pohled na kariéru Davida Bowieho či Rolling Stones," uvádějí Noviny Prahy 2.

1y3a9862 1024x682

Sekce o fanoušcích a ohlasy v zahraničních časopisech

 

Vzpomínky v přímém přenosu

A citují i Karla Gotta za zahájení: "Vždycky jsem si přál výstavu v takovém duchu uspořádat. Expozici, která ukáže mým fanouškům souhrnný soubor artefaktů mapujících celou mou kariéru, jež provázela i jejich životy. Připomene jim třeba chvíle již dávno zapomenuté, vybaví se jim vzpomínky. Tak jako mně, když jsme společně jednotlivé exponáty kompletovali."

Už v šestnácti byl – dnes jedenačtyřicetinásobný Zlatý slavík – zasažen hudbou. Tehdy jako teenegar navštěvoval Lucernu bar nebo Varieté u Drahňovského (zde později i vystupoval), kde si prý připadal jako v Las Vegas. Zpívání před publikem si prvně okusil na trampském potlachu v Hvězdonicích (rok 1957), tedy v osmnácti. Zazpíval tehdy jódlérskou country píseň Hned ráno. Zúčastňoval se pěveckých soutěží a na jedné z nich, nazvané Hledáme písničky pro všední den, obsadil spolu s jazzovou hvězdou Vlastou Průchovou první místo. Představili se tehdy v duetu Až nám bude dvakrát tolik.

dsc 0143

Mistr při zahájení výstavy

Nad technikou zvítězila hudba

Jelikož tatínek Karel byl elektromechanik a v mladém Karlovi se snažil vzbudit zájem o technické obory, pozdější hvězda české populární hudby se vyučia elektromontérem v ČKD Vysočany a začala pracovat v ČKD Stalingrad, konkrétně ve zkušebně elektrických točivých strojů, kdec se testovaly motory. Zvítězila ale láska k hudbě, pro kterou měla pochopení Gottova maminka Marie. Karel nastoupil na státní konzervatoř, v přednesu populární písně ho podpořil profesor operního zpěvu Konstantin Karenin.

Naopak profesionálně neuspěl se svou další vášní – malováním. Nebyl přijat na UMPRUM, obrázek boty, se kterým se o studium ucházel, je jedním z artefaktů výstavy z Gottova archivu. To ale neznamená, že by přestal malovat, na výstavě jsou k vidění kupříkladu obrazy, které byly v roce 1992 vystaveny v galerii U pražského Jezulátka. Ale zpět: když Karel Gott začal ke konci 50. let zpívat v kavárně Vltava, lidé si na něj alespoň podle jeho slov začali zvykat. A začali mu i tleskat.

1y3a9843 1024x682

Desky, obrazy i reklamní poutače, to vše zaznamenává Gottův pěvecký život

Hvězda padá vzhůru

Dnes nemůže být pochyb, že tehdy udělal dobře, když si vybral právě pěveckou dráhu. Úspěchy měl v divadle Semafor, stejně tak v souboru Apollo, kde spolu s ním působili také Yvonne Přenosilová, Karel Hála, Pavlína Filipovská, Ladislav Štaidl nebo Antonín Gondolán. A pak šel úspěch za úspěchem. Na výstavě jsou k vidění například záběry z nejrůznějších Gottových angažmá, kterým dominuje 25letá spolupráce s orchestrem Ladislava Štaidla, gramofonové desky, ocenění (kromě Zlatých a Českých slavíků také kupříkladu Televizní rolničky), státní vyznamenání (zasloužilý umělec, národní umělec, medaile Za zásluhy).

Nechybí ani záběry z filmů, ve kterých účinkoval. Za všechny jmenujme filmový muzikál režiséra Ladislava Rychmana Hvězda padá vzhůru (1974) na motivy hry Josefa Kajetána Tyla Strakonický dudák. Zachovány jsou i staré záběry, kde Karel Gott spolu s dalšími zpívá v Praze s Louisem Amstrongem. Zmapována jsou i Gottova zahraniční turné. Prorazil mnohde: v Německu, Rakousku, Švýcarsku, Belgii nebo někdejším Sovětském svazu.

Na výstavě jsou k vidění i nejrůznější rarity, například ryčky rentgenových desek, na které si kdysi umělci, kteří neměli magnetofon, "zapisovali" hudbu. K vidění jsou i staré výtisky časopisů Mladý svět, Květy, Melodie nebo Týdeník Československé televize. Vystaveny jsou i obleky, v kterých Gott vystupoval.

1y3a9867 1024x682

Karel u mixáku, Felix Slováček pozoruje jeho počínání trochu nedůvěřivě

Nezavřel krám s básněmi…

Za vzpomínku stojí vystoupení Gotta na festivalu populární písně Zlatý kohout, kde koncem srpna 1968 získal 9. místo s písní Karla Svobody (hudba) a Jiřího Štaidla (text) Lady Carneval.

Na lodi na Náplavce je kousíček výstavy věnován i omílané Gottově emigraci, ke které se nikdy neodhodlal. Je zde vidět, jak Mistr cvičí před televizí, kde zpívá a tančí Michael Jackson, v audovizuálních dómech, kde si připadáte jako na koncertě, jsou pouštěna videa z Gottových koncertů či televizních vystoupení, a to včetně taneční a pěvecké show s Jiřím Kornem při písni Karel nese asi čaj.

V 80. letech se Gott musel vyrovnat s nástupem mladších zpěváků, kteří do popové hudby vnášeli rockové prvky. Vzpomíná, jak v roce 1982, po nepřetržitých vítězstvích, nezískal Zlatého slavíka, protože tehdy nečekaně vyhrál slovenský zpěvák Miro Žbirka, a to hlavně díky písni Biely kvet. S odstupem si Gott myslí, že mu to tehdy prospělo, byť z toho samozřejmě radost neměl. V roce 1985 získal dvacátého Zlatého slavíka a svou účast v anketě symbolicky zakončil. "Zavírám krám s básněmi," zapěl tenkrát. Lidé mu však hlasy posílali dál, následovaly i ceny TýTý či České slavíky…

Zvonky štěstí

Nemalý prostor je věnován Gottově vystupování s Darinkou Rolincovou, se kterou v 80. letech nazpíval velehit Jiřího Zmožka (hudba) a Zdeňka Rytíře (text) Zvonky štěstí. Duet se proslavil nejen u nás, ale kupříkladu i v Německu. Gottova hvězda neuhasla ani po roce 1989, byť jí zlí jazykové předvídali konec. Dodnes bývá sladkou tečkou mnoha pořadů. Když vážně onemocněl, solidarita z celé země byla okamžitá a obrovská.

Jisté je, že tleskat Gottovi se lidé neodnaučili. Výstava, mapující jeho pěvecký svět, určitě stojí za pozornost. Navštívit ji lze do letošního 30. září. Otevřeno má denně od 10 do 20 hodin. Výstavu pořádá Nadační fond Richarda Fuxy ve spolupráci s Národním muzeem. Záštitu jí udělila starostka Prahy 2 Jana Černochová.

 

foto: GottMyLife, ÚMČ Praha 2, Kateřina Veselá, zdroj: GottMyLife

Andrea Cerqueirová

Andrea Cerqueirová

Pokračováním v prohlížení těchto stránek souhlasíte s Podmínkami užití a Pravidly využití Cookies.