fbpx

S expertem na odpady Hnutí DUHA Ivem Kropáčkem o tom, kdy si uvědomíme, že se zamořujeme plasty. Zvenku i zevnitř

Zveřejněno: 1. 10. 2018
Přečteno 5368x

„Colu mají jen v plechovce, tak to si dám raději kafe,“ vysvětluje s úsměvem a pak opravuje rozbitou cukřenku, která nám stojí na stole. To asi aby se nemusela tahle vyhodit a zbytečně kupovat jiná. Ivo Kropáček se zkrátka jako ekolog, navíc expert na odpadové hospodářství, nezapře.

Související…

Dunaj-Odra-Labe: Je lodní doprava opravdu ekologická?Papírová taška? Igelitka je v mnoha ohledech ekologičtějšíSpása pro Zemi? Houby z pákistánské skládky umí požírat plasty

„Rozhodně neříkám, že všechno dělám dobře, ale nechci kázat vodu a zároveň pít víno.“ Ukazuje mi tašku na nákupy, uzavíratelný hrnek na kávu i vlastní nádobu na jídlo. „Do Prahy občas jezdím a docela často se mi stává, že si tu nic nemusím kupovat.“

My ekologové jsme možná považováni za alarmisty, ale ekologie má mít hlavně preventivní rozměr.

Iva už mi před naším setkáním popsal tiskový mluvčí Hnutí DUHA jako skromného člověka, včelaře, který se maximálně snaží skloubit ekologicky šetrný přístup s rodinným životem na moravském venkově a prací na české i evropské scéně. Ivo patří do olomoucké pobočky hnutí a k němu zase patří zásady, ze kterých nechce ustupovat.

„My ekologové jsme možná považováni za alarmisty, ale ekologie má mít hlavně preventivní rozměr. Je lepší být opatrný než potom řešit negativní následky. Vezměte si, jak to bylo třeba s freony. A teď jsou obrovským tématem mikroplasty. Evropská komise odhaduje, že jen EU jich vyprodukuje až 300 000 tun, což je až 35 000 popelářských vozů, které se za rok dostanou do životního prostředí,“ říká expert Hnutí DUHA.

„Ještě ani nemáme metodologii na to, jak stanovit množství mikroplastů ve vodě či půdě, ani nevíme, jaký vliv na nás a na životní prostředí mají. Už teď však někteří vědci varují, že čím menší částečka, tím větší pravděpodobnost, že se z ní uvolní i různá toxická změkčovadla a plnidla, například ftaláty. Samozřejmě není dobré, aby se tyto látky i nadále dostávaly do životního prostředí, ale u nás je vyrábí Deza ve svěřenském fondu pana premiéra Babiše. A lidi z firmy se vyjádřili, že v produkci budou pokračovat, dokud jim to nezakážou. To jsou byznysmeni, kterým na životním prostředí nezáleží.“

Co tedy můžeme dělat? Budeme čekat až na nařízení EU?

Bohužel takto fungujeme. A nejen Česká republika, ale celá východní Evropa. Jsme spíš brzdou rozvoje, protože na něj nejsme připraveni. Po vstupu do EU jsme rychle přijali velké množství environmentálních zákonů, takže to nás vytáhlo. Ale myslím, že doteď jsme se z toho ještě nevzpamatovali, a už máme přijímat další opatření.

ivo kropacek 3

Evropská komise chtěla prosadit, aby obalové firmy participovaly na úklidu moří a břehů. Lobbisté to shodili, tvrdí Ivo Kropáček


Kdybychom do EU nevstoupili, jsme na tom v této oblasti podobně jako Srbsko, Černá hora nebo Ukrajina. Proto také Hnutí DUHA pracuje v odpadové problematice zejména na evropské úrovni. Evropská unie je z mého pohledu mnohem přívětivější k názorům různých stran, než je tomu u nás, kde ministerstva hodně naslouchají průmyslu.

Ale v něčem si vedeme dobře. Například ohledně třídění a recyklace plastu jsme v Evropě skoro na špici, podle Eko-Komu vytřídíme a recyklujeme bezmála 80 % plastových obalů...

Problém je, že tyto statistiky jsou hodně relativní. Když z odpadu uděláte výrobek, který nazvete tuhé alternativní palivo, pak to můžete nazvat recyklací, přestože je výsledný produkt určen ke spálení. A Eko-Kom do statistiky započítává také obaly, se kterými spotřebitel nikdy nepřijde do styku a které slouží například k transportu zboží. Takže brát se to dá různě. A kdybychom se měli podívat na běžné plasty z domácností, myslím, že lidé vytřídí asi polovinu, z čehož pak maximálně polovina může jít k recyklaci, a otázkou je, k jaké.

Spalovny také nejsou řešením, protože tam vždy vzniká škvára, která poté končí na skládce

Zde už se tedy dostáváme na úplně jiná čísla. A mimochodem, spalovny také nejsou spásným řešením, protože tam vždy vzniká škvára, která poté končí někde na skládce, a další toxický odpad, se kterým musíme nějak naložit. Z mého pohledu je tedy lepší přivést spotřebitele, průmysl i obchod k tomu, aby dávali přednost prevenci.

EU představila v lednu 2018 novou plastovou strategii. Řeší se alespoň tam problém mikroplastů?

Jendou z důležitých položek je právě financování výzkumu, jak od mikroplastů z umělých vláken čistit odpadní vody. Tyto látky totiž čističky nejsou schopné odfiltrovat a my se pak nesmíme divit, že máme mikroplasty i v pitné vodě.

Firmy se musí naučit, jak produkty vyrábět jinak, a Evropská komise na to bude tlačit.

Vůbec největším zdrojem mikroplastů jsou však otěry z pneumatik, ale třeba i z podrážek bot, které se otíráním drolí, a kousky plastů se dostávají do životního prostředí. Když si vezmete, že pneumatiku měníte asi po 30 000 najetých kilometrech, tak můžete na kilometr z každého auta počítat nějakou hromádku mikroplastů. Automobilový průmysl však ještě ani neví, že v tom je problém, nebo se tak alespoň tváří.

V rámci nové plastové strategie usiluje EU také o to, aby byly všechny plasty do roku 2030 znovu použitelné. Je to reálné?

Problém je, že plast je schopen „nasávat“ vůně z okolí. Sám o sobě je vždy recyklovatelný, ale jakmile do něj dáte například nějaký olej, čisticí prostředek, můžete na recyklaci zapomenout, maximálně je možný nějaký downcykling. To se tedy musí ještě vyjasnit a myslím, že obrovskou roli bude hrát ekodesign.

Bohužel se stává, že věci nejdříve používáme, a až pak zjišťujeme, jak nám mohou škodit.

Firmy se musí naučit, jak produkty vyrábět jinak, a Evropská komise na to bude tlačit. Má zájem na tom, aby se nová legislativa stihla projednat do příštího jara, kdy budou volby do Evropského parlamentu. V současnosti už jsou připraveny nějaké pozměňovací návrhy, na kterých naše organizace také spolupracovala.

Podle studií se na znečištění oceánů plasty asi z 90 % podílejí africké a asijské země. Bude mít nová plastová politika EU celosvětově nějaký vliv?

Unie byla vždy lídrem v ekologických otázkách, proto by bylo dobré, abychom ta projednávání do května příštího roku stihli domluvit a byli opět mezi prvními zeměmi, které něco dělají. Pak věřím, že se ty ostatní státy přidají, a my jim v tom můžeme pomoci, například nabídnout nové technologie. A vlastně řada z těchto států už sama se zákazem plastů začala.

Nereagujeme i tak trochu pozdě? Vždyť plasty tu jsou už víc než sto let...

Bohužel se stává, že věci nejdříve používáme, a až pak zjišťujeme, jak nám mohou škodit. Právě proto také Hnutí DUHA vydává časopis Sedmá generace, který se jmenuje podle toho, jak rozhodovali indiáni. Ti byli přesvědčení, že jejich rozhodnutí bude mít dopad na sedmou generaci jejich dětí. Myslím, že bychom měli uvažovat podobně, protože planetu B nemáme.

Pro mnoho lidí je těžké změnit nákupní chování, když nevidí bezprostřední ohrožení.

Ano, měnit spotřební návyky je celkově problematické. Dnes už naštěstí hygiena povoluje nosit si do obchodu vlastní obaly na sýry či salámy, tak jak to bylo dřív. A dělejme to tak, je to normální. Celkově myslím, že ta současná velká kampaň kolem plastů minimálně vede lidi k zamyšlení.

Podobně jako plasty na tom jsou vrstvené tetrapakové obaly, kde je hodně druhů materiálů.

Naštěstí už se neříká, že je jedno, kolik toho spotřebováváme, hlavně když to pak vytřídíme, jak nám dříve tvrdily velké firmy. Je to samozřejmě nesmysl. Změny nákupního chování se tedy snažíme podporovat, ale nejvíce naší práce je zaměřeno na legislativu, abychom přenášeli odpovědnost na firmy, které ty plasty do oběhu dávají. Evropská komise navrhla, aby se obalové firmy podílely také například na čištění pláží, které svými výrobky nepřímo znečistily. Bohužel se firmám lobbingem podařilo některé europoslance přesvědčit, aby tuto část z návrhu vyškrtli.

Jsou ještě nějaké další produkty s velkou ekologickou stopou, na které bychom si měli jako spotřebitelé dávat pozor?

Podobně jako plasty na tom jsou vrstvené tetrapakové obaly, kde je hodně druhů materiálů. Velkou ekologickou stopu mají také hliníkové produkty, například plechovky. Aby se z vytěženého bauxitu stal hliník, je k tomu potřeba velké množství energie.

Ivo Kropáček (1976)

Vystudoval odpadové hospodářství na Vysokém učení technickém v Brně. Několik let pracoval v brněnské a pak olomoucké místní pobočce Hnutí DUHA. Nyní má na starost prosazování lepších recyklačních služeb pro domy a byty či legislativy podporující prevenci odpadu. Napsal několik publikací, počínaje odbornými studiemi přes manuály pro radnice až po vzdělávací brožurky pro děti. Velkou část svého pracovního času věnuje také spolupráci s městy a obcemi. Je členem Rady odpadového hospodářství, poradní instituce Ministerstva životního prostředí. Žije na moravském venkově se ženou a dvěma dětmi, ve volném čase včelaří, relaxuje prací na zahradě nebo pobytem v přírodě.

Nevhodné jsou i výrobky z PVC, které obsahuje chlor, a jeho spalováním vzniká fosgen, kyselina chlorovodíková a další plyny, které byly za první světové války používány jako bojové. Navíc měkčené PVC obsahuje vysoké množství nebezpečných ftalátů, o kterých už jsem mluvil.

A jak zvládáte ten ekologický život vy sám? V dnešní době je náročné chovat se udržitelně...

Já myslím, že je to proces. Jsem věřící a věřím tomu, že člověk se vyvíjí a má možnost na sobě pracovat. A i v tomto ohledu je to možné. Když o sobě nebudete vědomě rozhodovat a raději necháte okolí, aby na vás působilo, jste otrokem toho, co vám řeknou třeba média. Stáváte se jen nástrojem, který přináší zisk. Možná to někomu vyhovuje, ale myslím, že bychom o souvislostech našeho bytí měli přemýšlet, vždyť si říkáme homo sapiens.

foto: Archiv Iva Kropáčka, zdroj: Hnutí DUHA

Milada Kadeřábková

Milada Kadeřábková

Redaktorka, idealistka, majitelka kočky, občas paličatá, schopná nadchnout se téměř pro cokoliv. Když nepíše, doučuje angličtinu.



Související články

Pokračováním v prohlížení těchto stránek souhlasíte s Podmínkami užití a Pravidly využití Cookies.