fbpx

Lovci z parku vlky nejdříve vystříleli, příroda si řekla o jejich návrat

Zveřejněno: 24. 2. 2018

Když vlci nejsou v lese, jeleni mají pré. Tak jako v Yellowstonském národním parku, kde se po vyhubení vlků přemnožili jeleni wapiti a zlikvidovali vrby, borůvky a další rostliny. Tím zase utrpěli bobři a medvědi. Odstřel jelenů nepomohl. Vlci tedy museli zpátky.

Yellowstonský národní park patří k nejznámějším parkům v USA. Jeho jméno v překladu znamená Žlutá skála. Za národní park byl prohlášen už v roce 1872. Počínaje rokem 1914 se Kongres Spojených států amerických rozhodl ochránit lesní kulturu. Jak? Prostým způsobem. Začal financovat „likvidaci vlků, prérijních psů a dalších zvířat ohrožujících kulturu lesa a chov zvířat“.

Ohrožení rostlin i medvědů

Kvůli tomu byli do roku 1935 všichni vlci z Yellowstonského parku vyhubeni (jejich likvidace byla tak efektivní, že byli v roce 1973 zařazeni na seznam ohrožených druhů). Jeleni ale měli radost. Pravda, pořád ještě měli další nepřátele – grizzly a černé medvědy, pumy a v menší míře i kojoty. Absence dravých vlků jim ale obrovsky ulevila. A dobře se začalo dařit i losům. Až příliš dobře.

I když se strážci národního parku snažili jejich populaci regulovat, stáda býložravců napáchala značné škody. Usídlila se u řek a spásala rostliny v takovém rozsahu, že například kosodřeviny neměly čas na obnovu. Vrby, topoly a osiky čekala zkáza. To zase ovlivnilo bobry, kteří ke svému přežití v zimě nutně potřebují vrby. Ušetřeny nezůstaly ani lesní plody – borůvky, střemcha, muchovník, zimolez a další. Ty zase nutně potřebují medvědí mláďata k přežití zimy. Yellowstonský ekosystém byl prostě vzhůru nohama.

Řízený návrat vlků

Vlci se i přes značný odpor veřejnosti vrátili do Yellowstonu v roce 1995. Z Kanady sem bylo přivezeno 14 kousků a o rok později přibylo dalších 17. Dnes jich je přes sto. Podle Douga Smithe, biologa, který projekt návratu vlků do parku řídil, byla v té době v Yellowstonu už jediná bobří kolonie. Dnes je jich devět a koryta řek se už zase plní vrbami a dalšími kosodřevinami. „Bylo to jako skopnout oblázek z horského svahu, na němž jsou nejlepší podmínky pro stržení laviny,“ směje se Smith.

Zlaté jelení časy skončily. I když špatně se nemají ani teď – v parku jich je třikrát tolik než v roce 1968 a pořád ještě patří k nejpočetnějším zvířecím obyvatelům Yellowstonu. Museli ale změnit své gurmánské návyky. Už netráví tolik času na jednom místě. Více se stěhují, vyhledávají různé plodiny, a dávají tak kosodřevinám čas na obnovu.

Komplexní systém

Když vrby spásají jak jeleni, tak bobři, rostlina zahyne. Když ji ale spásají jenom bobři a zároveň jí dávají čas na obnovu, vrba zesílí a daří se jí lépe. Bobří hráze dále pozitivně ovlivňují růst populace kolem říčních koryt a díky tomu se dnes biomase kolem říčních koryt daří báječně. „Zjišťujeme, že jednotlivé části ekosystému jsou neuvěřitelně komplexní,“ přiznal Smith.

Jeleny v Yellowstonu vášnivě pozoruje profesor ekologie Scott Creel. „Jeleni se ukázali být velice adaptabilní. Když jsou vlci kolem, jsou ostražitější a pasou se méně,“ vysvětluje. Protože jeleni o vlcích vědí, vyhledávají spíše dřeviny. Navíc se rozdělují do vícera menších tlup. Podle Creela opět nejspíš proto, aby snížili riziko střetu s vlky. Teprve když je smečka pryč, stádo se navrací na travnaté planiny. Jak se ukázalo, přítomnost vlků ovlivňuje celý potravní řetězec. „Zdá se tedy, že indiánská legenda o havranech, kteří následují vlky, je pravdivá. Letí za nimi proto, že vlci znamenají jídlo,“ říká Ed Bangs, další z koordinátorů vlčího projektu v Yellowstonu.

foto: Shutterstock a Profimedia, zdroj: New York Times

Galerie

Tipy redakce

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...