fbpx

Prodejny Bezobalu končí. Značí to náš návrat k plastům? 1 fotografie
Zdroj: Shutterstock

„Bezodpadovou“ komunitu zasáhla minulý měsíc zpráva o konci oblíbených bezobalových obchodů. Co to vypovídá o naší ochotě chránit planetu?

Zveřejněno: 12. 8. 2023

Pražská síť bezobalových prodejen potravin a drogerie Bezobalu končí, uvedli na facebookovém účtu zástupci této organizace. Dle jejich slov se organizaci dařilo být alternativou pro zákazníky, kteří se vydali na cestu k udržitelnému životu. „Ale z událostí posledních tří let jsme se nikdy naplno nevzpamatovali,“ uvedli zástupci spolku, podle kterých došly síly, energie i peníze. Jejich poslední nadějí byla snaha o záchranu nejstarší prodejny na Praze 6.

„A dost plastům! řekla si v roce 2015 parta čtyř kamarádů, kteří se pak rozhodli v centru Prahy otevřít první krámek s jídlem bez jednorázových obalů. Mnoha lidem to tehdy připadalo podobné, jako když si někdo v zimě vyrazí ven bos. Byli to podivíni. Pustili se do toho jen se svými úsporami, s nulovými zkušenostmi a obchod navíc otevřeli v tom nejzastrčenějším dvoře, kam bylo umění se vůbec dostat,“ vzpomíná na začátky Bezobalu spisovatel Tomáš Hajzler, jehož vydavatelství v Česku vydává například „bibli hnutí“ Domácnost bez odpadu.

Prodejny Bezobalu nabízely trvanlivé potraviny, čerstvé pečivo, ovoce a zeleninu od českých bio farmářů. Sortiment rovněž zahrnoval ekologickou drogerii a přírodní kosmetiku. Lidé v obchodech nakupovali zboží do vlastních, znovupoužitelných nádob, aby minimalizovali odpad z jednorázových obalů. Provozovatelem prodejen byla společnost Nekonzum, jejímž zakladatelem a hlavním podílníkem je nezisková organizace Bezobalu. Konec této organizace rozesmutnil mnoho příznivců bezobalového nakupování.

Virus klima zastínil

Pandemie covidu zasadila „bezobalům“ na celém světě tvrdou ránu. Ze dne na den byly na veřejných prostranstvích celého světa zakázány běžné znovupoužitelné předměty, jako jsou nákupní tašky a kelímky na kávu. Jednorázové předměty zaznamenaly triumfální návrat. Boj proti covidu dostal přednost před bojem proti odpadům a znečištění plastem. Kdysi oblíbené bezodpadové obchody s potravinami byly vnímány jako potenciálně nebezpečné a nepohodlné, a ztratily značnou část svých příznivců.

Potraviny z bezobalových obchodů mohou být stále dodávány v jednorázových plastových nádobách nebo na paletách zabalených do zbytečného plastu. A ani ti nejpilnější nakupující pravděpodobně nezasáhnou do plánů petrochemických společností, které chtějí do roku 2060 téměř ztrojnásobit výrobu plastů.

Pandemie naopak přinesla výhodu pro velké řetězce a pro mnoho malých podniků v oblasti zero waste znamenala rozsudek smrti. Utrpěla například i oblíbená organizace NU Grocery z kanadského Ontaria. Podobně jako Bezobalu musela zavřít jednu menší pobočku a nyní se snaží si ponechat větší prodejnu. Tržby jsou ale na polovině úrovně před pandemií.

Příliš velké ambice

Čím to je, že lidé nemají o bezodpadové produkty takový zájem jako dřív? Může za všechno jen pandemie covidu a současný extrémní nárůst cen potravin, který vše činí mnohem náročnějším?

Zdá se, že některým zapáleným bezobalovým příznivcům zkrátka došly síly. Své o tom ví Kathryn Kelloggová, která se proslavila tím, že všechny své odpadky dokázala vměstnat do zavařovací sklenice. A také samozřejmě svým blogem „Going zero waste“, kde má přes 470 tisíc sledujících. Ta to ale možná přepálila hned na začátku, když se kvůli bezoobalovým produktům vydávala i na tříhodinové cesty veřejnou dopravou (zahrnující trajekt, vlak a metro). Schovávala si samolepky od výrobků, aby je mohla použít znovu. A vypustila potraviny, které se neprodávaly v bezobalovém formátu.

„Dva roky jsem nejedla borůvky,“ řekla, přestože je miluje. „Rozhodně to bylo stresující.“ V roce 2017 s tím vším nakonec skončila. Své zavařovačky nyní používá jako držák na knihy.

Jiní „zavařovači“ se stále dostávali do situací, kdy nemohli kontrolovat svou produkci odpadu, popisuje reportáž magazínu Grist. Co si počít s rozbitým sklem, nechtěnými dárky zabalenými v plastu nebo odpadky, které po sobě zanechala návštěva přátel a rodiny? A co s odpadky partnerů? Někteří lidé vydrželi celé týdny nevytvářet žádný odpad, jen aby se jednoho dne ocitli s jedním velkým nebo podivně tvarovaným kusem odpadu, který by se do zavařovací sklenice rozhodně nevešel. A nebyli daleko od zhroucení.

To hlavní, co je nutné udělat pro změnu, je ‚být méně jednotlivec‘ a více se propojovat s ostatními. Čím lépe se propojíme, tím více máme šanci postavit se krizím, které se na nás valí.

Sabs Katzové se s její zavařovačkou dařilo dlouhou dobu velmi dobře, dokud si neobjednala novou matraci, a ta jí přišla zabalená v igelitu. „Ten plast se mi do zavařovačky samozřejmě nevešel,“ řekla. A od té doby šlo všechno z kopce. Plast z matrace byl jen jedním z kolotoče odpadků, kvůli nimž jí zavařovačka začala připadat „opravdu hloupá“.

Všechen ten tlak občas vedl k iracionálnímu chování. Jedna influencerka řekla, že slyšela o lidech, kteří si dělají zásoby tortillových chipsů, které byly volně k dispozici v restauracích. Jako by pár chvil před návštěvou nevypadly z plastového sáčku. Jiní provozovali rozšířený „wishcycling“, což je praxe, kdy lidé vhazují do modrého kontejneru na papír věci, které pravděpodobně nelze recyklovat – a přitom odpadkům drží palečky a doufají, že se zrecyklují. Jiná influencerka mluvila o tom, že lidé na letišti zakopávají slupky od banánů do květináčů, místo aby je vyhazovali do odpadků.

Další „zero waste“ influencerka April Dickinsonová říká, že ji odrazuje obrovská řada výrobků, které mají usnadnit bezodpadový životní styl. „V komunitě zero-waste se angažuji čím dál méně od té doby, když jsem viděla, že se propadá do kapitalističtějšího myšlení,“ řekla. „V současné době existuje asi 47 značek bambusových zubních kartáčků a 11 miliard kovových brček, všech různých barev a velikostí,“ kritizuje.

Každý sám za sebe

Hnutí za nulový odpad se obecně vytýká, že je příliš individualistické. Zaměřuje se spíše na změnu životního stylu každého z nás, než aby zpochybňovalo systémové faktory, které udržují výrobky na jedno použití ve hře, dodává Grist. Například potraviny z bezobalových obchodů mohou být stále dodávány v jednorázových plastových nádobách nebo na paletách zabalených do zbytečného plastu. A ani ti nejpilnější nakupující pravděpodobně nezasáhnou do plánů petrochemických společností, které chtějí do roku 2060 téměř ztrojnásobit výrobu plastů. To by dle Gristu nejen způsobilo 44 milionů tun znečištění vodních zdrojů ročně, ale dále zhoršilo klimatickou změnu, protože plasty se vyrábějí z fosilních paliv.

Pandemie covidu zasadila „bezobalům“ na celém světě tvrdou ránu. Ze dne na den byly na veřejných prostranstvích celého světa zakázány běžné znovupoužitelné předměty, jako jsou nákupní tašky a kelímky na kávu. Jednorázové předměty zaznamenaly triumfální návrat. Boj proti covidu dostal přednost před bojem proti odpadům a znečištění plastem. 

Kelloggová věc uzavírá tím, že se prostě nevyplatí vkládat veškerou energii do zavařovačky, pokud tím nezbývá prostor pro řešení větších problémů na úrovni systému. Jistě, nakupování bez odpadu by mohlo podpořit obchod s lokálními potravinami, ale naprostá posedlost plastovými zipy, které se používají k sepnutí pytle s fazolemi? To už tolik ne. A tomu všemu nepřidává vědomí, že jsme jako jednotlivci oproti plánům obrovských firem prostě příliš malí.

Při sledování vzestupu a pádu bezdopadového hnutí by člověk mohl snadno dojít k závěru, že je „zero waste“ mrtev. Až na to, že problémy, které ho přivedly k životu, rozhodně nikam neodešly. Právě naopak. Krize naší planety, kterou představuje změna klimatu, znečištění a ztráta biologické rozmanitosti, se každou minutou zrychluje, což ještě zhoršuje ekonomický systém, který je navržen tak, aby neustále těžil zdroje pro spotřebu a likvidaci, a zdánlivě si neuvědomuje limity planety.

Zero waste jako životní styl se spoléhal na individuální chování, které mělo problém vyřešit, a hledal vůdčí osobnosti. Po pandemii musí být nulový odpad součástí změny celého systému, píše majitelka UN Grocery Valérie Leloup.

„…to hlavní, co je nutné udělat pro změnu, je ‚být méně jednotlivec‘ a více se propojovat s ostatními. Čím lépe se propojíme, tím více máme šanci postavit se krizím, které se na nás valí,“ dodává také na svém blogu Hajzler s přáním, abychom se z konce Bezobalu alespoň poučili a nenechali se jím příliš zdrtit.

Související…

Klima se mění tak rychle, že učebnice nestačí držet krok
František Mašek

foto: Shutterstock, zdroj: Grist.org

Tipy redakce

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...