Krásná modelka a bývalý prezident Microsoftu. Co mají společného? Vedle práce například životní příběh, který je naučil tomu nejdůležitějšímu, co v životě potřebujete - sebelásce. 

400x225x100x1 101 libechov
„Když mi byly 4 roky, dostala jsme se s bratrem do dětského domova,“ začíná Veronika vyprávět svůj příběh. Její matka obě děti jednou zanechala v taxíku s tím, že si jen pro něco odběhne, a už se pro ně nikdy nevrátila. V „děcáku“ prožila celé dětství a dospívání.

Poté, co úspěšně odmaturovala, se vydala za svým snem stát se modelkou. Naprosto nevybavená základními znalostmi, se kterými dětem obvykle pomáhají rodiče, ale na hned začátek své kariéry spadla do statisícových dluhů.

Důležité je odpuštění

Dnes je z ní sebevědomá žena, která se má ráda. A to i díky koučinku. „Dneska mi je 26 let a je to asi dva roky, co žiju kvalitním životem,“ pokračuje Veronika. A ptáte se, co ji k tomu žít kvalitní život nasměřovalo? Vedle konzultací kouče to pak byla i četba knih o filosofii života, které ji společně pobídli k tomu odpustit sobě i své minulosti, zamilovat se do sebe sama. Sílu jí dává i každá další skutečnost, kdy pomůže přes svůj nadační fond dalším dětem z dětských domovů žít plnohodnotný život postavený na štěstí.

Nemůžete jet jen na výkon

14763774289018 1
O štěstí a sebelásce mluví i mentor a kouč Jan Mühlfeit, kterého dětství i úspěchy ve vedení světové společnosti Microsoft, navedly na orientaci na výkon, kterou sám popisuje jako krysí závod. „Byly to doby, kdy jsem si všechno měřil. Kladl jsem si cíle, například, že za 15 minut musím být na Václaváku,“ popisuje ve videu z přednášky Den pro štěstí 2016. Neustálé dílčí cíle, kterých ale dosahoval, jej vnitřně nenaplňovaly. Okamžitě si dával další a další.

Na vrcholu své managerské kariéry zjistil, že se nemá rád a upadl do těžké deprese. „Byl jsem takovýhle kousek od smrti a těšil jsem se na okamžik, kdy umřu,“ popisuje. Léčba dlouho nezabírala. Jeho psycholog Cyril Höschl dokonce tvrdí, že Jan Mühlfeit pro něj představoval jeden z nejkomplikovanějších případů. Nicméně nakonec antidepresiva zabrala a Jan se dostal „zpátky do hry“.

Po návratu do Microsoftu otevřel počítač a našel 7000 emailů, mezi nimiž byla převážná většina těch povzbudivých od přátel a kolegů. V tu chvíli ale už začal formulovat ve své hlavě daleko vyšší cíl než ten profesní – být šťastný. Začal se zajímat o meditaci i jógu a zjistil, že čím méně bude na věci tlačit, tím více budou přicházet.

Nyní přednáší velkým firmám, spolupracuje s řadou sportovců, mezi něž patří například David Svodoba, a svůj model štěstí představuje v tématu odemykání lidského potenciálu, který stojí na jednoduché myšlence - jen když lidi dělají to, na co mají talent, mohou být skutečně šťastní.

Foto: Nadace Veroniky Kašákové, Jan Mühlfeit