fbpx

S dokumentaristkou Ivonou Remundovou jsme mluvili o protiválečné knize, jejíž autorka se narodila v Praze, získala Nobelovu cenu míru a v Česku ji nikdo nezná. A právě to by chtěla Ivona prostřednictvím kampaně na HitHitu změnit

Zveřejněno: 10. 12. 2020

Politoložka, scénáristka a dokumentaristka Ivona Novomestská-Remundová vydává knihu o jedné z prvních českých feministek a také o dámě, která jako první na světě získala Nobelovu cenu míru. Autobiografická kniha Berthy von Suttnerové se jmenuje Složte zbraně! a vyšla poprvé před 130 lety pod názvem Die Waffen Nieder!Krátce po svém vydání se stala de facto biblí všech pacifistů světa. Předpověděla totiž svět bez válek, ke kterému lidstvo jednou podle autorky nevyhnutelně dospěje. Zatím to na to moc nevypadá, nicméně teorie nenásilí a odzbrojení jsou dodnes velmi živé. "Rozhodla jsem se zpřístupnit knihu veřejnosti už před 15 lety. Měla by patřit do knihovny každého, kdo se zajímá o politologii, mezinárodní vztahy nebo feminismus," říká Ivona Remundová.

Kniha pražské rodačky z rodiny Kinských byla dlouho pozapomenuta a mezi odborníky kolovaly její kopie různého stáří a kvality. "Nedalo se to skoro přečíst, tak jsme si řekli, že Berthu vyneseme opět na světlo," říká Ivona Remundová, která financuje vydání knihy na crowdfundingovém serveru HitHit.

Jak je možné, že tak zásadní kniha kolovala jenom v roztrhaných překladech?

No, to má možná několik důvodů. Na konci 19. století sice byla přeložena do češtiny, ale byl to překlad do tehdejší řeči, do které už se dneska ne každý úplně lehce začte. A taky to není kniha, která by byla úplně jednoduchá. Kniha i Bertha Suttner byly taky zapomenuté tak dlouho proto, že se to její dílo ve 20. století úplně nepotvrdilo. Když si představíte, že Bertha byla před první světovou válkou a před první republikou považována za nejvlivnější evropskou intelektuálku, tak později její dílo znali opravdu jen fajnšmekři a ti, kdo se o pacifismus a mír zajímali nebo zajímají.

Ono je v tom kontextu vlastně zajímavé, že Bertha zemřela 21. června 1914, tedy vlastně v době, kdy začala první světová válka. 

Berthu by ale první světová válka myslím nepřekvapila. To bylo totiž něco, před čím varovala. Snažila se přijít s úplně novým konceptem striktního odmítnutí války jakožto konceptu řešení konfliktu. Jejím snem bylo, že se posuneme v civilizačním vývoji o krok dál, tedy že uznáme, že války jsou úplně zbytečné.

Ten, kdo si knihu Složte zbraně! koupí přímo na HitHitu, tak ji ještě před Vánoci bude mít ve své schránce.

Dnes, ale vlastně už od druhé světové války se bavíme o jaderných zbraních. Je to něco, co existuje, musíme s tím už počítat. A existuje konsenzus, že jaderné zbraně se nepoužívají. To bylo něco, o co se ona snažila. Abychom válku vnímali jako přežitek. Ve svém životě minimálně tuto aspiraci vynesla na světlo a zbláznila jí například Alfreda Nobela, který díky její práci, jejímu vlivu a díky tomu, že se stali přáteli, vlastně zahájil éru Nobelových cen za mír. Ta se dnes předává díky Berthě Suttnerové. 

Věřila tedy tomu, že během 20. století už války vymizí?

To se můžeme vrátit zase k jejímu vztahu s Alfredem Nobelem. Vynalezl dynamit a i on si přál, aby se jeho vynález stal důvodem ke konci všech válek. Zní to zase idealisticky. Bertha by ale měla určitě radost ze vzniku Evropské unie, z toho, že se v Evropě prakticky už od druhé světové války neválčí. To by pro ni bylo důkazem, že ta její teorie funguje, a tvrdila by, že něco takového jde přenést i do celého světa.

Se stejnou teorií vlastně pracoval i Karel Čapek, který napsal Krakatit. Šlo rovněž o zbraň, která měla nahánět takovou hrůzu, aby ji lidé vůbec nezkoušeli použít. Nicméně jaderné zbraně použity byly a ne jednou a lidstvo se z toho nepoučilo. O čem to svědčí?

Já se s Bertou Suttner cítím na jedné lodi v tom, že to takzvaně nemám chuť nikdy vzdát. Lidé, jako jsem já, jsou nazýváni naivními idealisty, ale já si vždycky říkám: Jak nazvat pak ty lidi na druhé straně? 

Rezignovaní?

Přesně tak, rezignovaní a přijímající něco strašného. Byla jsem dobrovolnicí na Srí Lance v době, kdy tam probíhal strašný válečný konflikt. V takovém konfliktu pak lidé nevnímají ty, kdo usilují o mír, jako idealistické, naivní, hloupé pacifisty. Oni se k nim naopak upínají a říkají: Už někoho takového posaďte do křesla. Kéž by v politice byli pacifisté, idealisté...

Proč podle vás příběh pražské rodačky a první nositelky Nobelovy ceny za mír neznáme u nás?

Bertha Suttnerová je opravdu po světě docela známá, dokonce je na rakouských eurobankovkách, takže ji Rakušané i Němci znají velmi dobře, považují ji za svoji. Tady v Česku ji neznáme nejenom proto, že to byla žena a určitě to měla velmi v té muži obsazené tehdejší intelektuálské společnosti velmi těžké. Neznáme ji podle mě také hlavně proto, že nám nezapadá do té klasické představy bojovnice za česká práva. My máme hodně rádi Boženu Němcovou a ty naše "české" hrdiny a hrdinky. Jenže Berta Suttnerová obrovsky předběhla svou dobu.

Ivona Novomestská Remundová

Vystudovala obor Politologie na FF UK v Praze. Pracuje v neziskových organizacích, vedla osvětové projekty s tematikou proti rasismu a xenofobii, pro udržitelný životní styl nebo zaměřené na dokumentární film. Působila jako školitelka pracovníků neziskových organizací v oblasti využití nových médií. Pracovala v české pobočce Amnesty International, koordinovala výstavbu centra pro opuštěné děti v jižní Indii. Od dubna 2017 působí v Institutu dokumentárního filmu. Je známá také jako dula, podporuje ženy během těhotenství a porodu.

Ona nebyla nacionalistka a neměla nacionalismus ráda, považovala ho také za nebezpečný, za něco, co k těm válkám vedlo. Pro českou historii je tedy trochu komplikovaná. Měla tu přitom mnoho známých a přátel, se kterými si dopisovala. Psala si mimochodem i s Tomášem Garrigue Masarykem, který byl její velký fanda. A i ona byla jeho fanynkou. 

Vy jste založila kampaň na HitHitu, která má za cíl vybrat peníze na to, aby se kniha Bethy von Suttnerové mohla vydat v dnešním českém překladu. Myslíte, že Čechy pak její osud začne zajímat?

No, my bychom tu knihu rádi vytiskli v nákladu alespoň 500 kusů tak, aby se dostala ke všem lidem, kteří by si ji chtěli přečíst, do knihoven, do antikvariátů, aby se nejenom ta kniha, ale i jméno Berthy von Suttnerové, naší velké rodačky, o které toho zatím v České republice víme málo, dostalo co nejdál do našeho povědomí.

Lidé můžou na knihu přispívat ještě do 13. prosince. Co kromě dobrého pocitu a knihy získají?

My tu knihu vydáme, když se ten HitHit podaří. Máme domluveno, že ji okamžitě po 13. prosinci vytiskneme, takže ten, kdo si knihu Složte zbraně! koupí přímo na HitHitu, tak ji ještě před Vánoci bude mít ve své schránce. Navíc jsme v době, kdy to máme všichni těžké a někdo to má ještě trochu těžší, přemýšleli, jak bychom vydáním této knihy někomu pomohli. No a spolu s nadací Krása pomoci Taťány Gregor Brzobohaté jsme vymysleli v hithitové kampani bonus, kdy si budou moct lidé koupit knihu nejenom pro sebe, ale i pro někoho ze seniorů, které nadace vybere. Prostě jsme chtěli tu knihu pořídit také někomu, kdo třeba teď ani nemá na to, aby si ji koupil.

Je fakt, že tenhle rok byl pro spoustu lidí přelomový. Pro některé bohužel i z existenčního hlediska, pro některé ze zdravotního. Kdybyste měla hůlku Hermiony Grangerové z Harryho Pottera a mohla s ní teď mávnout, co byste si přála?

Já jsem hrdá obyvatelka Prahy a v posledních měsících a letech jsem se snažila zapojit do toho, co se v Praze dělo. Jsem příznivkyně změn a nových pořádků. Proto jsem i ráda viděla, že na magistrát přišli noví lidé, ať už z Pirátské strany nebo hnutí Praha sobě. Z toho jsem měla opravdu velkou radost a mám pocit, že když ti lidé, kteří mluví i mým hlasem, na těch radnicích zůstanou, tak že se nemusí nic strašného stát.

Když bych tedy měla mávnout tou kouzelnou hůlkou, tak bych Praze pomohla vyřešit tu strašnou situaci s byty. Je nás ještě pořád hodně, kteří by tady chtěli žít, a je tu situace, ve které se spousta bytů vyprázdnilo. A líbilo by se mi, kdybychom se tu laskavě domluvili na tom, co se tu bude dít dál. A domluvili se tak, že bychom si vzali příklad z nějakého krásného města na Západě, kde se něco povedlo. A aby se nám i tady všem žilo dobře. To by bylo moje kouzlo. 

Související…

Flowcast s Ivanem Bartošem: O harmonii se STAN a hraní na harmonikuČeši jsou pragmatičtí až moc. To jim brání v rozletu, říká Constantin KinskýMluvčí Městské knihovny v Praze: Do poloviny června se chceme vrátit do normálu

foto: Autor, zdroj: Složte zbraně! na HitHitu

Tipy redakce

Profesor Jan Rak: Ráj na zemi přijde, až zjistíme, že si realitu tvoříme sami

Profesor Jan Rak: Ráj na zemi přijde, až zjistíme, že si realitu tvoříme sami

Je realita to, co vidíme? Nebo si ji každý z nás vytváří po svém? Co nám vlastně o...

Může palivo budoucnosti vyrobit slunce? Mohlo by. Na bázi fotosyntézy

Může palivo budoucnosti vyrobit slunce? Mohlo by. Na bázi fotosyntézy

Alternativní zdroje energie jsou oblíbeným zaklínadlem současnosti. Problém je...