fbpx

Pátek Karla Křivana: Českem obchází strach. Strach z nízkého sebevědomí 1 fotografie
zdroj: Shutterstock

O tom, jakým způsobem dnes může každý rozhodnout, zda budeme svobodní lidé, a také o tom, jestli tomu můžeme pomoci něčím jiným než demonstrací své neschopnosti

Zveřejněno: 9. 9. 2022

Zemí obchází strašidlo. Strašidlo strachu. Abstraktní neporozumění světu, který se stával stále zamotanějším, vystřídaly velmi konkrétní obavy. Nedávno mi jeden ekonom řekl, že neprožíváme nic nového, nic, co by tu již někdy nebylo. Jen se všechno zrychluje. Rychlé by tedy měly být i reakce na potíže. A to může vést k tomu, že naše rozhodnutí budeme čím dál tím více předávat technologiím. Ty umí být rychlé a přesné. Jen si nejsem jistý, zda do svých výsledků dokážou zahrnout i obyčejné lidské city.

Ale to by byla stejně jen snaha naše maléry plynoucí z rozhodování přesunout na někoho jiného. Což si myslím, že je jedna z příčin našeho současného stavu. Je jím nedostatek odpovědnosti. Možná ani tak nejde o strach z vnějších hrozeb, i když je u mnohých vůbec nepodceňuji, jako o obavy z naší vlastní role v tom celém galimatyáši. Svět se změnil a už nebude stačit jen v klidu přežívat jako dosud. Pokud tedy nechceme zcela odevzdat rozhodování o něm někomu jinému.

Jak se rozhodnout

Když vznikaly demokracie, obyčejní lidé chtěli mít větší podíl na rozhodování o své obci. Šlo o hodnotu každého jednotlivce. Bez ohledu na majetek, který vždy vytváří větší prostor pro vliv. Truhlář měl stejný hlas jako majitel lodi. I když třeba neviděl problém ve všech jeho hloubkách, neuvědomil si důsledky svého jednání, ale byl občanem svého města, a měl tedy právo spolurozhodovat, kam bude jeho vývoj směřovat.

Vládci si vždy rádi vezmou více moci, zvlášť, je-li jim to umožněno.

Samozřejmě, že tací, kteří dokážou přesvědčit jiné, mají výhodu. A samozřejmě, že ti přesvědčiví nejsou vždy lidé hodní a spravedliví. Proto byly postupně do rozhodování vkládány různé obranné mechanismy proti zvůli davu. Vše je velmi křehké. Každá moc se může změnit v diktát ze strany jedné a bezmoc ze strany druhé. Vládci si vždy rádi vezmou více moci, zvlášť, je-li jim to umožněno.

Není tu bezpečno

Naše dnešní potíže vyplývají z našeho nepochopitelně malého sebevědomí. Máme požadavky, ale jako bychom nechtěli nést zodpovědnost za svoje rozhodnutí. Občanem se opravdu nestáváme jen tím, že jednou za určitou dobu hodíme volební lístek do urny a "vládo, vládni". Jedním z důsledků svobody je i uvědomění si, že svět není ani bezpečné, ani milé místo. Udržet bezpečí a pohodu stojí úsilí a nemusí se každý den a na každém místě dařit.

To není výmluva. Výmluva naopak je přesvědčení, že někdo jiný, byť mocnější a s většími možnostmi, než mám já, se o to bezpečí musí postarat. Svobodný život přináší nutnost se rozhodovat každý sám za sebe a nést důsledky těchto rozhodnutí. Svoboda není čekání na to, nad čím se usnesou jiní. Bezpečný život v komfortu vůbec nemusí být svobodný. A svobodný život není bezpečný a nemusí být v komfortu. I když bychom se o takový měli snažit.

Chci říct, že ono kennedyovské "neptej se, co může udělat pro tebe tvoje země, ale ptej se, co můžeš udělat ty pro svoji zem", zní velmi pateticky a dnes i lehce nepříhodně, že... Ale přitom je to právě ta základní otázka, kterou si dnes skoro nikdo nepokládá. Odpověď na ni rozhodne, zda budeme či nebudeme i nadále svobodní lidé.

Související…

Pátek Karla Křivana: Co všechno ukazuje tramvaj číslo 23
Karel Křivan

foto: Shutterstock

Tipy redakce

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...