fbpx
Flowee

Stran delikátního dilematu na sebe naráží hned několik škol myšlení. U psychoanalytiků, sociologů a lékařů se svým (zlo)zvykem narazíte. Ale vadí vám to?

Zveřejněno: 1. 6. 2018

Pokud tento text čtete na záchodě, vězte, že vás čekají potíže a zlé časy. Nebo ještě hůř: už v těch zlých časech po krk vězíte. Jde vlastně jen o to, komu věříte. Čtení na WC samozřejmě není doménou digitální doby a jejích všemocných telefonů. Od té doby, co vynález Thomase Crappera přestal být výsadou elit a stal se běžnou součástí západních domácností, se lidé uchylují tam, kam chodí i císař pán pěšky, aby si tam četli.

Související…

Váš mobil je 10krát špinavější než prkýnko záchodu. Co s tím?Nizozemci hodlají recyklovat použitý toaletní papírNikoli při narození, rovni jsme si až na záchodovém prkně

Onen zvyk dokonce opsal celý kruh literárního řetězce, když se stal sám tématem pro dílo konzumovatelné týmž způsobem, jejž popisuje. Máme samozřejmě na mysli Leopolda Blooma z Joyceova Odyssea, jenž v kadibudce simultánně ulevuje svému trávicímu traktu od přeplnění a své mysli od prázdnoty pomocí laciného časopisu. Člověk je složitý mechanismus.

Mysl i hygiena

Psychoanalytici odedávna tvrdí, že takový zvyk je znamením narušení. Američan Otto Fenichel (mimochodem jeden ze zakladatelů pražské psychoanalýzy) světu v roce 1937 sdělil, že čtení na klozetě je vášeň lidí s fixací na rané dětství. Překladatel Sigmunda Freuda do angličtiny James Strachey s ním souhlasil. V roce 1930 tvrdil, že četba na toaletě se málo věnuje modernistickým románům, pročež je dětinská. Dobře mu tak.

Spisovatel Henry Miller odsoudil četbu na záchodě, poněvadž je směšná, nehygienická a je znamením duchovní prázdnoty.

Lékařské autority zase říkají, že nás zvyk číst si na záchodě vystavuje šeredným trablům trávicího ústrojí a představuje ohrožení samé podstaty hygieny. Příslovečný je strach z hemeroidů, jímž trpí i Bloom (tím strachem, nikoli řečeným neduhem). Ona místnost bývá považována za mikrobiální skleník a zdroj pekelných nákaz. Ovšem, jak píše časopis Time, ačkoli na záchodě bakterie skutečně žijí (stejně jako všude jinde), daleko více je jich v kuchyni. „Snad by se tedy tabu mělo vztahovat na kuchyně namísto záchodů, přičemž obzvláštní společenské stigma by přiřklo kuchařkám,“ uvádí text jízlivě. Kuchařkami se samozřejmě myslí knihy, nikoli manažerky stravovacího procesu.

Sociální kritici zase mají za to, že mysl čtenářova (a s ní kultura, která je vůči takovému zvyku permisivní) je jaksi vykolejena. Spisovatel Henry Miller, v tomto ohledu nečekaně konzervativní, odsoudil četbu na záchodě, poněvadž je "směšná, nehygienická a je znamením duchovní prázdnoty".

Irové vedou

To by snad mohla být i pravda, protože onen zvyk ne a ne mizet. V průzkumu americké společnosti Verizon Wireless se k němu v roce 2015 přihlásilo na 90 procent majitelů mobilních telefonů. Daily Mail zmiňuje číslo 75 procent (bez uvedení zdroje této cenné informace), zatímco irský server Dailyedge uvádí pouze 53 procent. Přesto neexistují důkazy o tom, že by právě Irové byli markantně zdravější než klienti Verizonu.

Použití telefonu v delikátních soukromých chvílích však skrývá rizika, jimž čtenáři knih a časopisů čelit nemuseli. Co třeba uděláte, když telefon zazvoní? Vezmete hovor a budete předstírat, že jste v parku, aby vás o pár vteřin později prozradil neúmyslný zvuk spláchnutí? Nebo máte tu náturu, že se přiznáte rovnou?

Pravidlo o tom, že člověk obvykle vypadá méně přitažlivě, než si sám myslí, nabývá se spuštěnými kalhotami na kachličkovém pozadí na nové důležitosti.

A to není všechno. Zatímco Bloom po dokončení svého kadibudkového působení použil namísto papíru k tomu účelu určenému list z právě přelouskaného časopisu, čtenářům iPhonu je takový luxus odepřen (ne snad, že by to byla škoda; spíš je telefon pro daný úkon nástroj dokonale neefektivní).

selfie wc

Selfíčka na záchodě se nedoporučují. Člověk na nich obvykle nevypadá lépe, než si myslí

Co selfies?

A což teprve ti lidé, kteří si neumějí pomoct, a za každých okolností si pořizují selfies? Pravidlo o tom, že člověk obvykle vypadá méně přitažlivě, než si sám myslí, nabývá se spuštěnými kalhotami na kachličkovém pozadí na nové důležitosti.

Z článku má plynout poučení. Pro případ, že by ta nejzjevnější lekce (totiž, že text o tom, jestli člověk má nebo nemá číst na záchodě, si zaslouží být čten právě tam) nezabrala, máme dvě rady. Zaprvé, čtěte si tam, kde je vám dobře. A pokud žijete tak, že je vám na záchodě lépe než jinde, hemeroidy jistě nejsou váš největší problém. Zadruhé, zkuste se nefotit. Záchod je dobré místo, kde s naplňováním tohoto předsevzetí začít.

foto: Shutterstock, zdroj: Time

Tipy redakce

Naše kultura potřebuje pomoct, říká jazzový kytarista Rudy Linka

Naše kultura potřebuje pomoct, říká jazzový kytarista Rudy Linka

S jazzovým hudebníkem a kytaristou jsme se sešli v restauraci nedaleko...

U elektromobilů je ekologičtější provoz. Ovšem výroba kvůli bateriím nikoli

U elektromobilů je ekologičtější provoz. Ovšem výroba kvůli bateriím nikoli

Na konci devatenáctého století představovaly elektromobily špičku tehdejší...

Twitter uživatelům ukazuje, co si o nich myslí. Někdy je to úplně mimo

Twitter uživatelům ukazuje, co si o nich myslí. Někdy je to úplně mimo

Inferred interests neboli „odvozené zájmy“ je název funkce sociální sítě Twitter,...

Pokračováním v prohlížení těchto stránek souhlasíte s Podmínkami užití a Pravidly využití Cookies.