Futurolog, obdivovatel moderních technologií a autor námětu k filmu Lví král v exkluzívním rozhovoru pro Flowee.

Jedním z nejvzácnějších hostů na letošním Future Portu byl Charlie Fink. Kariéru začínal u Disneyho, kde se z řadového zaměstnance divize animací vypracoval až na pozici viceprezidenta společnosti. Výčet filmů, na kterých spolupracoval, je exkluzívní: kdo by neznal Krásku a zvíře, Aladdina nebo třeba Lvího krále, jehož scénář vznikl na základě Charlieho nápadu?

Od Disneyho odešel do telekomunikační společnosti AOL, následně založil službu eAgents (která rozesílala pěti milionům Američanů cílené newslettery), pracoval u American Greetings Interactive, založil digitální agenturu Charlie Agency, pomáhá startupům, píše pro Forbes o virtuální a rozšířené realitě (VR - virtual reality a AR - augmented reality). Na festivalu Future Port představoval svou novou knihu Metaverse.

img 0299

Ahoj, já jsem Charlie Fink, futurista a autor této knihy – kterou můžete klidně soudit podle obalu.


 

Vaše kniha pojednává o rozšířené realitě...

... pro mobilní telefony. Existuje totiž spousta druhů rozšířené reality. Když mluvíme o rozšířené realitě, máme vlastně na mysli rozšíření lidí. Nemluvíme o brýlích nebo telefonech, ale o lidech. Chceme je udělat lepšími a chytřejšími. A ulehčit život. Vzít už existující věci a učinit je lepší. 

Jak jste se ke svému současnému oboru dostal od klasické animace?

Pomalu mi začalo být jasné, že představivost světa, populární kultura, už nebude výsadou Hollywoodu. Zvědavost a pozornost veřejnosti se přesune do oblasti internetu, což se přesně stalo. V osmdesátých letech existovalo jen pár televizních kanálů, hollywoodská studia tam prezentovala stovky filmů za rok. Svět se od té doby od základů změnil. Netflix narušil filmový a televizní průmysl, Amazon a ostatní streamovací služby nezůstaly pozadu.

Jsme možná tak v roce 4 virtuální reality, takže máme ještě pár desítek let, než to bude ve skutečnosti vypadat jako ve filmu Ready Player One.

Herní průmysl má dnes stomiliardové obraty, to je v součtu víc než filmy, televize a hudba. Celé to ale trvalo téměř 40 let a vývoj AR a VR bude mít podobný časový průběh. Jsme možná tak v roce 4 virtuální reality, takže máme ještě pár desítek let, než to bude ve skutečnosti vypadat jako ve filmu Ready Player One.

Co se rozšířené reality týče: spousta aplikací jsou nádherné propracované ukázky technických zázraků s nepatrnou užitečností.

Mobilní rozšířená realita se postupně bude stávat součástí každé aplikace, kterou používáte. Takže místo toho, abyste říkali „mám skvělou aplikaci na rozšířenou realitu“, řeknete pouze „Google maps jsou zase o něco lepší“. AR se bude pomalu stávat součástí našich životů, jako součást aplikací, které už používáme a máme rádi. Facebook, Snapchat, Google… nebudete stahovat aplikaci s mapami proto, že využívá rozšířenou realitu, budete stahovat aplikaci, protože to bude skvělá mapa a bude vylepšená prostřednictvím toho, čemu dnes říkáme rozšířená realita.

Pod pojmem rozšířená realita hodně lidí napadne film Minority report. 

Popkultura velice silně ovlivňuje vývoj ve vědě a technologii. Lidé, kteří dnes vyvíjejí rozšířenou realitu, na filmech jako je Minority Report vyrostli. Ale abych to upřesnil: tak jako ve filmu to nemůže nikdy vypadat. Na rozšířenou realitu potřebujete projekční plochu. 

A co třeba použít speciální brýle?

To samozřejmě můžete. Existují také kontaktní čočky, do kterých můžete třeba pouštět svůj twitter feed.  A jednou třeba ani ty čočky nebudou potřeba – prostě upraví vaše oči tak, aby to všechno dokázaly samy. Metatrend směřuje k všudypřítomné elektronice. Budeme nosit chytré doplňky. Telefon už nebude, zůstanou jen sluchátka.

Poprvé jsem o internetu věcí a chytrých domácnostech slyšel tak před 10 lety. Tehdy se říkalo: za chvíli přijdeš domů a lednička ti odmítne dát pivo, že už sis dal dvě a že to stačí. Bude budoucnost opravdu tak temná?

Nemusí být nutně temná. Představte si, že si vezmete pivo z té ledničky a lednička automaticky aktualizuje nákupní seznam. A až pak ten seznam, který vám lednička vygeneruje, jedním klikem odešlete a za dvě hodiny vám přijde domů.

Proč se neustále mluví o „umělé inteligenci“? To, co se dnes pod daným pojmem představuje, jsou maximálně sofistikované procesy na zpracování dat.

Inteligence je špatné slovo, protože implikuje lidskost. A tu definují například volné asociace nebo fantazie, zkušenost, dovednost... ty nelze naprogramovat. Spisovatel může třeba vymyslet, jak může určitá literární postava přispět k vývoji děje. To stroje nikdy nedokážou. Nebo třeba novinařina: nejlepší novináři nepřenáší pouze fakta, ale také názory autora k těm faktů. Počítače žádné názory nemají. 

Jeden z hlavních problémů s AI je, že když se začne projevovat, nemusíme jí rozumět, viz příklad facebookových chatbotů. Co se stane, až začnou opravdu být inteligentní?

Otázkou zůstává: jak definovat inteligenci? Určitě můžeme mít počítač, který zná více informací než jakýkoliv člověk. Ale nejsem si jistý, zda může počítač mít emoce.

Žádná AI nemůže mít volné asociace, žádná neumí duplikovat emoce.  Můžou vás podle vaší tváře identifikovat, ale nemůžou říct, jací jste

Spousta lidské aktivity je poháněna emocemi, stejně jako spousta je poháněna logikou. Mohou mít takové schopnosti i stroje? Ještě ne. Žádná AI nemůže mít volné asociace, žádná neumí duplikovat emoce.  Můžou vás podle vaší tváře identifikovat, ale nemůžou říct, jací jste. 

Počkat... opravdu nemůže duplikovat emoce?

Může je předstírat. Prostě v programu je pokyn „pokud přijde tento podnět, buď smutný“.

Mluvil jste o tom, že Netflix narušil obchodní model Hollywoodu. Teď jsem ale četl, že 2017 byl nejlepší rok Hollywoodu za posledních 10 let. Jak si to dát dohromady?

Filmy se staly totálně mezinárodní. Ready Player One ve Spojených státech propadl, vydělal pouhých 40 milionů dolarů, čili propadák. Ale v Číně vydělal 400 milionů dolarů, což je důkaz globalizace filmového průmyslu. Hollywood sice dostal úder na solar, ale inovoval. Hollywood dnes vyrábí více TV seriálů, než kdy jindy v historii.  Je obrovská poptávka po obsahu pro televize. Hollywood měl výnosný rok, protože musel sytit Amazon a Netflix. Existuje celý nový trh a neukojitelný hlad po novém obsahu. Počet televizních pořadů a seriálů je dnes mnohonásobně vyšší než v devadesátých letech.

Myslíte si, že filmy dnes, se všemi technologickými výdobytky a globální distribucí, filmy které nejsou pro speciální demografickou skupinu, můžou být takové filmy stále ještě lidské? I váš Lví král je jedním z nejlidštějších příběhů vůbec. 

Pixar dokázal, že to jde. Navíc se zde s rozvojem virtuální reality otevírá další možnost – můžete se dívat na děj z jakéhokoliv úhlu, a když máte správný interface, můžete se dokonce ocitnout uprostřed filmu. Což v případě třeba Lvího krále musí být fantastické. Svět bude okolo vás a místo toho, aby vás režisér naváděl, kam se dívat, vy se budete filmem procházet, jak chcete.

Bez ohledu na technologie jsme stále jen jeskynní lidé, kteří sedí okolo ohně a vyprávějí si příběhy. 

Ovšem okouzlení technologií není všechno. Stále zůstává nejdůležitější storytelling – filmy budou stále mít začátek, prostředek a konec, budou mít postavy, ke kterým si utvoříte vztah, týmy, se kterými se identifikujeme. Můžeme mít nejnovější technologie, ale bez ohledu na technologie jsme stále jeskynní lidé, kteří sedí okolo ohně a vyprávějí si příběhy, které nás přenesou jinam. My potřebujeme příběhy, abychom porozuměli světu. I ten Lví král učí děti o vztazích, soutěžení, všechny různé věci o světě. 

Říkáte o sobě, že jste futurista... řekněte mi: budeme v roce 2050 létat na Měsíc na prázdniny?

Ano, taky už čekám na svou letenku!

Zdeněk Strnad

Zdeněk Strnad (zs)

Nové technologie, komunikace, média, společnost. Horké sprchy a studené pivo.

Související články

Pokračováním v prohlížení těchto stránek souhlasíte s Podmínkami užití a Pravidly využití Cookies.