fbpx

Celý život bojoval Abert Einstein za humanismus. Jeho nově vydané zápisky z cest nicméně obsahují věty, které bychom dnes označili za rasistické.

Zveřejněno: 18. 6. 2018

Publikace soukromých deníků Alberta Einsteina, ve kterých autor podrobně popisuje svou cestu po Asii ve dvacátých letech minulého století, odhaluje jeho kontroverzní názory na příslušníky jiných civilizací. Rozjel se hlavně v Číně.

Související…

Do kostarického wellness centra mají bílé ženy vstup zakázán
Kateřina Hájková

Texty popisují období od října 1922 do března 1923. Autor v nich přemýšlí o cestách samotných, vědě, filozofii a umění. V Číně člověk, který jinak mluvil o rasismu jako "moru bílých", popisuje "upracované, špinavé, tupé lidi". Poznamenává, že Číňané sedí při jídle v poloze, která připomíná použití toalety Evropany. Jsou potichu, působí vyděšeně, děti jsou bezduché a tupé. Einstein se také podivuje plodnosti Číňanů a uvažuje, zda jednou nenahradí ostatní národy.

Poprask v Einstein Papers

Ze'ev Rosenkranz, vedoucí redaktor a zástupce ředitele projektu Einstein Papers vedeném v Kalifornském technologickém institutu, si je vědom, že tato odhalení Einsteinových myšlenek při cestování Čínou je pro pověst geniálního vědce dost nešťastné. Jde o velký rozpor, na jedné straně je Einstein vnímán jako ikona humanismu a na straně druhé se o Číňanech vyjadřuje s despektem. Einstein později utekl z Německa před nacismem, jako Žid by skončil v plynové komoře. Teprve poté otočil a xenofobii označil za zlo. Známý je i jeho dopis, ve kterém žádal o milost pro nespravedlivě odsouzenou Miladu Horákovou. V denících z 20. let minulého století byl Einstein, zdá se, sám sebou, nepočítal s tím, že je bude někdo cizí číst.

Einsteinovy texty byly prý určeny nevlastním dcerám, které pobývaly v Berlíně, mezitím co on a jeho žena cestovali po Asii, Španělsku a třeba i Palestině.

Rosenkranz přeložil a vydal Cestovní deníky Alberta Einsteina poprvé jako samostatný svazek pod křídly Princeton University Press, a to včetně faksimilí některých stránek deníku.

cina 1920

Záběr z Pekingu z roku 1920, takhle nějak viděl Čínu Albert Einstein

Deníky byly už dříve publikovány v němčině jako součást patnácti svazků sebraných spisů Alberta Einsteina s doplňkovými překlady některých částí do angličtiny. Nové a kompletní anglické vydání dá do duše Einsteina nahlédnout přece jen širší veřejnosti.

Zápach, špína. A ty ženy?

Einsteinovy texty byly prý určeny nevlastním dcerám, které pobývaly v Berlíně, mezitím co on a jeho žena cestovali po Asii, Španělsku a třeba i Palestině. Číňané podle něho dřeli jako koně a vlastně si ani nebyli vědomi svého utrpení, byli prý podobní spíše stádu zvířat nebo automatům než lidem. Jako pracovní síla by prý nahradili ledaskoho. Einstein dále v denících hodnotí nepřitažlivost čínských žen, které si často pletl s muži, a podivuje se tomu, že Číňané za této situace plodí tolik dětí.

Einsteinovy zápisky je třeba vnímat v kontextu doby, kdy podobné názory mezi Evropany převládaly, ale nebyly určitě univerzální.

Na Cejlonu se Einsteinovi také nelíbilo, zarážela ho nečistota, ve které místní obyvatelé žili, a všudypřítomný zápach. Místní prý málo pracovali, a proto měli málo majetku, což demonstrovalo podle něho místní ekonomický koloběh. Japonce Einstein naopak vnímal pozitivněji, byli podle něho nenápadní, slušní a přitažliví.

Einsteinovy deníkové zápisky týkající se podřadnosti obyvatel Číny, Indie a i Japonska, lze považovat za xenofobní a rasistické, jelikož jsou tyto národy popisovány jako méněcenné. Editor Rosenkranz uvádí, že Einsteinovy zápisky je třeba vnímat v kontextu doby, kdy podobné názory mezi Evropany převládaly, ale nebyly určitě univerzální. Einstein sám si o deset let později vyzkoušel na vlastní kůži, jaké to je být součástí opovrhované rasy, když začalo pronásledování Židů nacisty.

foto: Profimedia, zdroj: The Guardian

Tipy redakce

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...