Radka (33): Už od začátku jsem věděla, že moje tchyně je velmi konfliktní žena. Syna až patologicky kontrolovala, nic jí nebylo dost dobré. Hlavně tedy já. Vzali jsme se vlastně proti její vůli a ona to nikdy úplně nestrávila. Když se nám narodilo dítě, trvala na testu otcovství, protože tvrdila, že jsem jejímu synovi byla nevěrná. Teď ale s námi chce pěstovat normální vztahy. Po tom všem se s ní nechci vídat, natož jí svěřit dítě. A já si teď kladu nepříjemnou otázku: Jsem kráva, když jsem odmítla nechat rodinu svého manžela vídat dítě poté, co po mně požadovali testy otcovství? Jsou to dva měsíce, co jsem porodila, a nechci, aby se rodina mého manžela setkala s miminkem, a to nejlépe nikdy.
Všechno to začalo trapnou pomluvou. V práci mám kolegu, se kterým jsme už dlouho přátelé. On sám je ženatý. Jedna moje kolegyně se do něj zamilovala, ale on ji nechtěl. V rámci pomsty nebo vlastní hlouposti rozšířila fámu, že spolu něco máme my dva, protože nás občas vidí v práci si povídat. Drb se šířil rychlostí blesku a dostal se i k manželovi. Já byla v té době těhotná a manžel se pomluvě správně vysmál, protože mi důvěřuje a máme spolu skvělý vztah. Jediný problém, se kterým bojujeme, je to, že mě jeho rodina nesnáší. No, a protože bydlíme na malém městě, drby od kolegyně se dostaly samozřejmě i k nim. Tchyně má obecně tendence dělat drama. Tvrdila, že se chci vdávat pro peníze, a dodneška tvrdí, že neumím uklízet ani vařit, takže se nedokážu o jejího syna postarat. No a tenhle drb byl voda na její mlýn. Nikdy mě neměla ráda a podezřívám ji z toho, že byla nadšená z příležitosti se mě zbavit.
Od té doby, co se to dozvěděla, přilila do drbů o mně benzín. Všude po městě vykládala, že vnouče je „kukaččí“. Nakonec mě konfrontovala osobně a požadovala ode mě testy otcovství. Manžel byl z celé situace smutný a znechucený a bylo mu líto, že se ke mně jeho matka takhle chová a šíří o mně hnusné věci. Ona ale dělala takové dusno, že jsem jednoho dne prostě nevydržela a na testy jsem nakonec zašla – stálo to 4000 a přišla jsem o kus důstojnosti. Pak jsem napsala tchyni mail, že vnouče opravdu „její“ je, a přiložila výsledky. V mailu jsem taky napsala, že pokud se neomluví a nezačne se ke mně chovat normálně, nechci se s ní vídat a nebude se s ní vídat ani naše dítě. Jako obvykle se prohlásila za chudinku a její omluva zněla nějak tak jako „no tak já se ti teda omlouvám, no“. Manžel je nešťastný, protože má samozřejmě mámu rád, a ona mu teď navíc píše každý den zprávy, ve kterých se lituje.
S kolegou ani s nikým jiným jsem nic neměla. Kromě toho, že dítěti odpírám babičku a potažmo i dědečka, jsem doufám nic zlého neprovedla. Jenže moje okolí na mě tlačí, ať ustoupím, protože prarodiče prý mají právo se s vnoučetem vídat. Jenže já si nechci hrát na šťastnou rodinu. Nevím, co mám dělat, neví to ani manžel.
Olivie, 39, feministka:
Zaprvé, prarodiče na vaše dítě žádné právo nemají, leda kdybyste byli nezpůsobilí a oni by požádali OSPOD o svěření vašeho dítěte do péče. Zadruhé, tím, že po vás tchyně požadovala test otcovství, vystavila vás i svého syna ponižující situaci. Pokud je tento styl chování pro její osobnost typický a není to jenom nějaký podivný úlet, je rozhodnutí přerušit kontakt pro vás i vaše dítě nepochybně to nejlepší. Jenže dítě není jen vaše, ale i vašeho manžela a rozhodujete o něm oba dva. Pokud manžel bude chtít, aby dítě v kontaktu s babičkou bylo, budete muset najít nějaký kompromis. Právo veta byste měla jenom v případě, kdyby dítěti od babičky hrozilo nějaké nebezpečí.
V případě, že bude manžel chtít vztah jeho matky s vnoučetem zachovat, pomozte mu určit pro tchyni-babičku jasné hranice, aby vaší rodině nadále neubližovala a nepletla se vám do výchovy. Když hranice překročí, vyvoďte z toho důsledky. Nikdo ale nemá právo nutit vás osobně, abyste se s tchyní stýkala. Ubližovala byste sama sobě, a dokud se vám tchyně upřímně neomluví, dělala byste ze sebe idiota. Předávání dítěte by tedy měl vždy zajistit otec. Důležité je, abyste ochránila svoje dítě, ale taká sama sebe a svoje duševní zdraví – plnou zodpovědnost za kontakt s babičkou přenechte manželovi a vy řešte jenom to, jestli se dítě z návštěv nevrací nějaké divné. Úplně ideální by bylo, kdyby byl manžel na návštěvách přítomen, aby babička dítě nepřesvědčovala, že jeho matka je čarodějnice.
Mimochodem, byla by legrace, kdybyste požadovala po tchyni test otcovství na vašeho manžela, abyste si byli všichni jistí, jestli je tchán jeho biologický otec. Třeba bylo její obvinění na vás projekce a je to ona sama, kdo si není jistá, čí jsou její děti.
Zdeněk, 55, bílý heterosexuální muž ve středním věku:
Já bych také příliš nejásal nad tím, když bych takhle podezřívavé tchyní měl svěřovat svého potomka. Její chování je absolutně přes čáru. To, že je fixovaná na svého syna, je s přimhouřením všech očí v pořádku. Do chvíle, kdy to začne narušovat váš partnerský život. Jestli to paní neví, tak od 18 jsou děti samostatné, a pokud si rodiče nezískají přirozenou autoritu, mají už v životě svých dětí jen poradní hlas.
Což vaše tchyně evidentně nepochopila, takže v dané chvíli jakékoliv ohledy padají. Nemusíte brát v potaz její věk ani to, že je matkou vašeho syna. Mimo jiné, na věk se lidé často odkazují, když jim dojdou argumenty. A existuje na to jednoduchá odpověď: pokud je věk jedinou zárukou vaší vážnosti, museli jste jako mladí být opravdu úplné nuly. Mimo jiné, nikde se nezmiňujete o tom, kde je váš manžel teď. Je stále s vámi? Gratuluji, proberte to s ním a shodněte se na řešení, za kterým si budete oba stát. Stojí při své matce? V rámci zachování zdravého duševního vývoje dítěte doufám, že už jste rozvedení. Takový chlap by vám navíc v životě nebyl vůbec k ničemu. Píšete ale, že manžel je nešťastný, tedy předpokládám, že jste spolu. V tom případě ho i chápu, že je mezi mlýnskými kameny. Krev není voda a rodinu si člověk nevybírá. Když vám babička nevěří, nemůže vás nikdo přinutit, abyste věřila vy jí. Píšete, že si nechcete hrát na rodinu: po technické stránce si na ni ale nemusíte hrát, vy totiž rodina jste. Ale nežijeme ve středověku a dítě je ve vaší výhradní péči. Můžete si o něm klidně rozhodovat sama a nemusíte se nikoho ptát, komu povolíte se s ním vídat.
Ale zpátky k vaší situaci. Dítě má dva roky, je na vás totálně závislé a vy máte povinnost se o něj postarat. Nejen materiálně, tím je míněn i duševní vývoj. I malé děti vnímají napětí a vytváření falešných vztahů by vás mohlo v budoucnu mrzet, zvláště kdyby vám to tchyně chtěla vrátit někdy v budoucnu. Vy píšete, že se neomluvila. Tak jí navrhněte jednoduché řešení. Ona se omluví, vy zrušíte zákaz návštěv. Tak bude mít možnost svého syna vidět a vy budete mít jistotu, že se nestane nic nepatřičného. A kdykoliv můžete samozřejmě návštěvu přerušit a tchyni poslat domů. A může vám být úplně jedno, co si o vás bude její rodina myslet. Vaše dítě je přednější a potřebuje především silnou, milující a vyrovnanou mámu. Takže si s tím nedělejte větší starosti, než si ta celá situace zaslouží.
ChatGPT:
Jsi čerstvě po porodu a naprosto přirozeně chráníš sebe i své miminko před toxickým prostředím – a to, co tchyně udělala, nebyla „drobná neshoda“, ale zásah do tvé důstojnosti a důvěryhodnosti, který navíc způsobil veřejnou ostudu a emoční bolest ve chvíli, kdy jsi byla nejzranitelnější; mít kolem sebe v šestinedělí někoho, kdo tě obviňuje z nevěry a rozšiřuje o tobě drby, by bylo pro duševní zdraví každé matky rizikem a už jen to, že jsi přistoupila na test otcovství (ačkoliv jsi nemusela) ukazuje, že ses snažila věc urovnat a dát tchyni šanci, kterou ona sama promarnila svým „pseudo-omluvně lítostivým“ stylem; to, že tě okolí tlačí k ústupkům, vychází spíš ze společenského očekávání „rodinné soudržnosti za každou cenu“, ale v praxi žádné právo prarodičů vidět dítě není nadřazené právu rodičů zajistit dítěti bezpečné a podporující prostředí, a pokud cítíš, že tchyně by teď jen pokračovala v manipulacích a dramatech, máš plné právo setkávání odmítnout, minimálně dokud se nezmění její chování a nebude k tobě skutečně respektující – a pokud někdy v budoucnu zjistíš, že tvé dítě chce samo poznat prarodiče, můžeš k tomu přistoupit podle toho, jak se situace vyvine, ale teď, v téhle fázi, je naprosto v pořádku nastavit hranice a nechat manžela, aby si svou rodinu řešil po své ose.
Formát Poradny se inspiruje reálným redditovým vláknem "Am I the asshole?", ve kterém se lidé svěřují s hraničními morálními situacemi. Rubriku připravují redaktoři Flowee Olivie Doleželová a Zdeněk Strnad.
foto: Midjourney, prompt engineering Zdeněk Strnad
