fbpx

Japonská středa. Vláda vyhradila jeden den v týdnu jen na sex 1 fotografie
Midjourney / Zdeněk Strnad

PONDĚLNÍ ROZCVIČKA ZDEŇKA STRNADA. Proto, aby populace rostla, musí na 1 pár připadat 2,1 dítěte. V Evropě je to v současné době 1,5, v Japonsku dokonce jen 1,2. Máme šanci nevyhynout?

Zveřejněno: 20. 1. 2025

Chci pracovat jen 4 dny v týdnu a maximálně 5 hodin denně, a to hned! napsala na sociální síť pro dinosaury jedna známá. Zcela logicky se dočkala očekávaných nadávek do líných spratků a komunistických vyžírek. Čtyřdenní pracovní týden ale není nic nového pod sluncem, zvažují ho i evropské země, nejdále je v tomto směru Belgie, kde byl čtyřdenní pracovní týden uzákoněn v roce 2022. Důvody jsou jednoduché: větší flexibilita práce, více času na osobní rozvoj a také životní prostředí – míň cestování do práce znamená míň spálených pohonných hmot. Tyto výzvy, se kterými se země potýkají, jsou všem civilizovaným zemím společné. Ale zdaleka to není ta hlavní – tou hlavní je nedostatek dětí. Zkrátka a dobře řečeno, zatímco počet lidí na Zemi roste exponenciální řadou, některým národům lidi ubývají. A proto například Japonci, kteří se s klesající porodností potýkají už desítky let, zvolili radikální řešení. Státní zaměstnanci dělají čtyři dny v týdnu s jediným zadáním: mějte více sexu.

Pro Japonsko to znamená „teď nebo nikdy“. Japonská kultura overworkingu a extrémního důrazu kladeného na společenský status totiž rozmnožování moc nepomáhá. Naopak, Japonsko je snad jedinou zemí na světě, kde má smrt z přepracování své vlastní jméno – říká se jí „karoshi“ a Japonsko sužuje už desítky let. Zatímco ale v roce 2016 bylo 95 procent případů karoshi u mužů, během několika málo let se s nástupem většího počtu žen do pracovního procesu počty mírně vyrovnaly – nyní už smrt z přepracování nastává ve 20 procentech případů u žen. I proto zní výzva jasně: mějte více sexu, mějte více dětí, zakládejte více rodiny – Japonci mohou dokonce i za velmi mírné snížení platu dohodnout to, že budou chodit z práce domů dříve. Bude to stačit? Začne se počet obyvatel Japonska zase zvyšovat?

Jak praví stará moudrost: kdyby všechny děti byly plánované, vyhynuli bychom už dávno.

Až donedávna se zdál tento zápas marný, zvláště v Japonsku, kde míra loajality k firmě se měří mimo jiné také časem stráveným v práci – což se s mateřstvím slučuje jen velmi těžko. Na Západě, kde je pokles fertility ne tak dramatický (1,46 oproti 1,2 v Japonsku) do toho ještě vstupují další faktory – nemít děti je považováno ne za volbu, ale výraz osobní svobody a seberealizace, v extrémních případech za hrdý případ sebeobětování. „Nechť žijeme dlouho a vymřeme,“ hlásá organizace Hnutí za dobrovolné vyhynutí lidstva (Voluntary Human Extinction Movement), které si za úkol dalo bojovat proti lidské rase jako celku. „Nadějnou alternativou k vyhynutí milionů druhů rostlin a živočichů je dobrovolné vyhynutí jednoho druhu – Homo sapiens... nás.“

Situace se ale mění k lepšímu. Náladu veřejnosti už dávno nestanovují ani politici, ani finančníci, ale algoritmy sociálních médií. A jak říká jeden z českých internetových guru, ve firmách se dodržuje chain of command, tečka, což staví majitele technologických gigantů do velmi unikátní a zodpovědné pozice. „Pracovní síla je zbavena maskulinní energie a korporace potřebují dostat tento druh agrese zpět,“ řekl Mark Zuckerberg – ano, ten Zuckerberg, který vlastní tři z pětice největších globálních sociálních sítí, ten Zuckerberg, který nedávno  v rámci těchto sítí zrušil ověřování faktů. Což má za cíl nárůst informačního balastu nad přijatelnou úroveň, ovšem zároveň to obskurní malthusiánské teorie o ochraně matičky Země dobrovolným vyhynutím odkazuje do stejných končin jako teorie o placaté Zemi nebo amerických elitách, které se omlazují adrenochromem z malých vystresovaných dětí

Takže možná opravdu nevymřeme. Ostatně, jak praví stará moudrost, kdyby všechny děti byly plánované, vyhynuli bychom už dávno.

Související…

Jsou jedináčci rozmazlení? Tenhle stereotyp mizí s vývojem psychologie i porodnosti
Kateřina Hájková

foto: Midjourney / Zdeněk Strnad

Tipy redakce

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...