fbpx

Pátek Karla Křivana: Je Den veteránů vlastně i dnem lidské hlouposti? 1 fotografie
zdroj: Shutterstock

Kdyby nevznikaly zbytečné konflikty, asi bychom nemuseli vůbec Den veteránů slavit. A už před první světovou válkou si lidé mysleli, že nic jako světová válka ve 20. století přijít nemůže

Zveřejněno: 12. 11. 2021

Ve čtvrtek 11. listopadu mělo mnoho lidí červený květ vlčího máku na klopě. Byl Den válečných veteránů. Před sto třemi lety, konkrétně 11. listopadu 1918, skončila první světová válka, která vůbec neměla a taky nemusela být. Je příkladem toho, jak se dá zpackat úplně všechno a vývoj lidstva nemusí směřovat k lepším zítřkům.

Ti mrtví i přeživší vojáci si zaslouží naši úctu. Ale rozhodně ne ti, kteří svojí neschopností onu válku spustili. Jak se stalo, že se průmyslová revoluce změnila v průmyslové vraždění? A může se to opakovat? Samozřejmě, jak se říká v jedné aktuální reklamě.

Když se obchod změní v chamtivost

Začátek Velké války, jak jí tehdy nazvali, byl koncem iluzí. Třeba, že státy, které spolu obchodují, spolu neválčí. Kdepak, když se obchod změní v chamtivost a přecenění vlastních sil k představě, že konkurenta je možné nejen porazit na trhu, ale i zničit a jeho trh jednou provždy obsadit, pak se rodí nápady šílené.

Tradiční rodina, církve jako opory trůnů a vůbec kvetoucí měšťanská společnost poslaly svoje syny do bláta zákopů, kde jim zajistily velmi netradiční mládí.

Nebo že jsou monarchie lepší než republiky, protože dědičným panovníkům tak nějak víc záleží na osudech země a na rozdíl od volených politiků myslí na její dlouhodobou budoucnost. Tehdy vládly ve většině evropských mocností vzájemně příbuzensky propojené rody, což jim nezabránilo poslat své poddané na jatka. Volení politici, pravda, také předvedli nebývalou směs tuposti a nulové představivosti.

Nebo že věda a vůbec vzdělání zamezí chybám v rozhodování. Začátek minulého století byl plný přímo erupcí vědeckých objevů a skvělých myšlenek. Leč ty samy o sobě temné síly v člověku nezastavily. Nebo že staré dobré hodnoty zajistí klidnější a rozumnější svět. Tradiční rodina, církve jako opory trůnů a vůbec kvetoucí měšťanská společnost poslaly svoje syny do bláta zákopů, kde jim zajistily velmi netradiční mládí. Válka samozřejmě měla svoje vítěze. A ti to možná onoho jedenáctého listopadu v jedenáct hodin viděli jinak. Leč důsledkem jejich vítězství bylo také vítězství dvou odporných ideologií, jejichž stínu jsme se nezbavili dosud.

Nezemřeli zbytečně?

Svět nikdy nebyl a nebude bezpečné místo. Lidé, kteří svým nasazením a oběťmi brání, aby se nebezpečí nezměnilo v peklo, si zaslouží mnohem víc než jen květiny jednou za rok. O tom žádná. Onu válku, která započala svým koncem tuto úctyhodnou tradici, jsme si však zařídili sami. To se tak stane, že lidé kolektivně zpitomí. Spokojeni sami se sebou přestanou sledovat, co vyvádí jejich vládci, a uvěří, že jsou již tak vyspělí, že dokáží snadno předejít jakýmkoliv problémům.

Věda, instituce, tradice, víra – nic z toho nám nepomůže, nebudeme-li s nimi nakládat s rozumem a citem. Někdy se říká v projevech nad hroby mrtvých vojáků, že nezemřeli zbytečně. Obávám se, že většinou zemřeli zbytečně. Protože byli posláni do boje, který vůbec nemusel být. Kdyby si každý z jejich spoluobčanů dokázal vybojovat mnohem jednodušší zápas s vlastní leností a omezeností. Důvody zbytečných válek ve své většině trvají stále. A čekají na svoji novou příležitost.

Související…

Pátek Karla Křivana: Je čas úklidu na sociálních sítích i ve vlastní hlavě
Karel Křivan

foto: Shutterstock

Tipy redakce

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...