fbpx

10 otázek na téma "cancel culture" pro standup komika Jaroslava Cermana

Zveřejněno: 14. 8. 2020

Zejména na internetu se šíří fenomén zvaný cancel culture, tedy vyloučení z debaty, ze společnosti, ze sítí někoho, s jehož názory nesouhlasíme. Co na ten fenomén říkáte?

Nejsem si úplně jistý, že tím všichni rozumí to samé. Ten fenomén v diskuzích sahá od rozvázání spolupráce s influencerem ze strany korporace, co vyrábí sportovní boty, k zveřejňování adres lidí s kontroverzními postoji po volání po vyhazovu někoho z práce kvůli něčemu v minulosti. I v českém prostředí se s tím pojmem pracuje dle libosti. Stává se skoro pomalu floskulí, která v jednotlivých případech často slouží právě jako floskule: zakrývá pravdu.

150 světových osobností z oblasti kultury (například J. K. Rowlingová, Salman Rushdie, feministka Margaret Atwoodová a další) vydalo prohlášení,  známé jako „Dopis 150“, v němž se proti této „kultuře rušení“ vymezují. Ony osobnosti volají po svobodné debatě. Nevylučují ale podobné petice z debaty předem ty, kteří s jejich názorem nesouhlasí?

S tou myšlenkou v jejím textovém znění pochopitelně nejde nesouhlasit. Problémem je všestranná licoměrnost. Ti, kteří si z boje proti „cancel culture“ a „politické korektnosti“ udělali svou svatou křížovou výpravu, nám o sobě vykládají absurdní obrazy bojovníků za pravdu, jako když třeba Jiří Ovčáček o sobě hovoří jako o oběti „novodobé totality“, což je představa, které se smějí i malé děti. Vím to, viděl jsem je. Na druhou stranu se nelze tvářit, že především a takřka pouze na západě neprobíhá nějaký výrazný paradigmatický posun, který tak trochu občas i převálcuje něco, co by vlastně ani nemělo stát za pozornost. Ta změna, která přichází, reálná je. Stejně jako i vedlejší škody a pochybnost některých cílů, které jsou deklarovány. A osobně nevím, jak by petice mohla někoho vylučovat. Pamflet nebo manifest z definice nedává prostor protistraně, je to deklarace.

Vzniká tato „kultura“ jako důsledek toho, že spolu lidé nedokážou debatovat, nebo média a sociální sítě obecně nejsou pro takovou debatu vhodné?

Vzniká konflikt, protože spolu lidé nejsou schopni debatovat, nebo je konflikt výslednicí právě debaty, ve které se narazí na bod, za kterým nejde pokračovat stejným způsobem? Jestli „cancel culture“ něco znamená a ztělesňuje na úplně nejzákladnější úrovni, je to konflikt. Média a maskultura nám totálně vymyly mozek představou, že konflikt je pouze výsledkem nedorozumění, což je absolutní lež.

Tady je všechno všem u prdele. Za celá desetiletí se nepodařilo dostat z bulváru ani někoho takového, jako je třeba Felix Slováček nebo Bohuš Matuš.

Někdo by dokonce mohl říct, že celý tenhle současný konflikt je naopak důsledkem toho, že spolu lidé díky technologii komunikují více než kdykoli jindy. Daleko více zaznívají hlasy dříve neslyšených, daleko více prostorem rezonují emoce i názory různých stran, daleko více se mezi námi vyjevují rozdíly. V tom jsou sociální sítě a celý internet nepochybně skvělé a velmi k tomu vhodné. Výsledkem je ale podle mě konflikt. A jestliže budete věci jako sociální sítě posuzovat kritériem vhodné/nevhodné pouze podle výsledku, který předem chcete, zkuste si to představit na celou jejich šíři. Zbytečné.

Máte aktuálně příklad nějaké osobnosti nebo skupiny v Česku, která je takto „kulturně vyloučena“?

Ne, tady je všechno všem u prdele. Za celá desetiletí se nepodařilo dostat z bulváru ani někoho takového, jako je třeba Felix Slováček nebo Bohuš Matuš. Existují snad jen krátkodobé záblesky hněvu. Nepodaří se ani „cancelnout“ děkana Pullmana, protože už jen zhruba týden a něco a i těm, co volají po jeho odstoupení, dojde šťáva, protože se vyčerpají nebo je zaujme něco jiného. Ani ten zavilý antikomunismus není tak silný jako americké sociální a historické problémy. Chvíli tu mají lidé kvůli něčemu pěnu u huby, nebo dokonce cítí spravedlivý hněv, ale rychle jejich pozornost odpoutá vlaštovka za oknem nebo pes močící na hydrant.

Jak se pozná, že už jsme se demokraticky debatovat naučili?

Netuším. Jak se pozná, že masa se naučila debatovat? Jak jsem říkal, jestli si myslíte, že „naučit se demokraticky debatovat“ znamená společnost bez konfliktu, tak to je prostě tak krátkozraké a nepromyšlené, že to nestojí za řeč. Bláboly do zdi. Až budou všichni racionální a nebudou i do svých ideologií a světonázorů promítat svoje vlastní nedostatečnosti, frustrace, perverzní přání a monstra z podvědomí. Nikdy.

K vyhrocené debatě často přispívají i politici, případně jejich PR oddělení...

Bubny a trumpety konfliktu svolávají lidi k praporům. A vy nikdy nepotřebujete, aby všichni šli pod ten váš, stačí, aby pod něj přišlo tolik, že toho druhého můžete dobýt. Co svět světem stál, tak to tak asi je. Kdybychom byli upřímní sami k sobě, tak si teď řekneme, že to tak vlastně chceme, dělá nám to trochu dobře. Nejsme jen nevinní Rousseaovi divoši, vpravo ani nalevo, nahoře ani dole, kterým někdo zlý tohle dělá.

Občas to vypadá, že ani novináři, politici a jiné „elity“ (jak říkají dnešní mladí i staří) vůbec netuší, co budou mít zítra k snídani, ještě aby nastolovali nějaký veřejný diskurz.

Jsou vlastně sociální sítě pro politické proklamace vhodné?

Možná dokonce nejvhodnější, vzhledem k tomu, že už průměrný Čech stráví na Facebooku denně víc jak dvě hodiny čistého času, tak je to dokonce ideální. Politické proklamace tak do vás skrz váš mobil může někdo prát, i když sedíte na záchodě. Jednou stranou to jde ven, druhou dovnitř, jde přitom o tu samou věc.

Kdo podle vás určuje v Česku směr oficiálního veřejného diskurzu?

Reptiliáni. Ale vy se ptáte na OFICIÁLNÍ, takže vlastně nevím. Asi nikdo, témata vybublají. Se vší úctou, občas to vypadá, že ani novináři, politici a jiné „elity“ (jak říkají dnešní mladí i staří) vůbec netuší, co budou mít zítra k snídani, ještě aby nastolovali nějaký veřejný diskurz.

Sám jste občas na sociálních sítích osobní, někdy i útočný. Jsou to spontánní reakce, nebo promyšlená strategie?

Třeba teď jsem byl možná trochu útočný. Je možné, že tím nějak podvědomě posiluju svou maskulinitu. Vyloženě vypočítavě zlý jsem, když je někdo zlý na mě. Jinak jsem laskavost sama a to všichni víme.

Zažíváte někdy sám pocit, že jste kvůli práci z určitých kruhů vyloučen, nebo to berete jako nutnou součást profese?

Asi už nikdy nebudu prezidentem Ruska nebo nástupcem předsedy Trikolóry. Je fakt, že občas kvůli tomu ani nemůžu spát, protože se moc směju.

Existuje z vašeho pohledu někdo, kdo by naopak z veřejné debaty vyloučený měl být?

Nechci utíkat do centristické pozice, ale nevím. Vždycky někdo řekne, že popírači holocaustu, ale oni vlastně už podle práva veřejně popírat holocaust nesmí, že. Což ale nějakým způsobem nebrání třeba panu Okamurovi, aby polodementně neblábolil nesmysly o koncentračním táboře v Letech. A zase v nás vzbuzuje silné emoce, připomíná nám, že nějaký ksindl stále mezi námi je, lidi se víc vybarvují, jsme zase v nějakém boji, který nám dělá dobře, a je dobře, že nám dělá dobře... to zas v Americe je Alex Jones, který šíří absolutní nesmysly, ale vlastně nám dělá nějaký dobrý kontrast nebo ten druhý bod přímky, na které se pohybujeme, když přemýšlíme o světě.

Ale můžu s jistotou říct, že vyloučeni by měli být lidé, kteří o sobě tvrdí, že jsou vyloučeni z debaty, a přesto jejich obličeje a krákorání nás z různých médií a z různých institucí obtěžují takřka denně. Ne protože by za tím byla snad nějaká vyšší myšlenka, ale protože by to byla sranda.

Související…

Viktor Janiš: Leckdy musíte držet jazyk za zuby, aby proti vám nevyrazil twitterový dav s pochodněmi a vidlemiJiří Ovčáček: Cancel culture je především městský fenoménFilmový kritik Kamil Fila: Jak zrušit „kulturu rušení“

Tipy redakce

Ráj na zemi nastane, až zjistíme, že si realitu tvoříme sami, říká profesor Jan Rak

Ráj na zemi nastane, až zjistíme, že si realitu tvoříme sami, říká profesor Jan Rak

Je realita to, co vidíme? Nebo si ji každý z nás vytváří po svém? Co nám vlastně o...

USA jsou zaplavené fake news: Třetina mileniálů pochybuje, zda je Země kulatá

USA jsou zaplavené fake news: Třetina mileniálů pochybuje, zda je Země kulatá

Tajná spiknutí okolo celebrit nejsou až tak nová. To první se objevilo na sklonku...