fbpx

Firma vystrojí pro robopsy a jejich pozůstalé páníčky obřad a až pak, kdy duše psů odejdou do věčných lovišť, je rozebere a z jejich dílů sestaví psy nové

Zveřejněno: 3. 7. 2020

V Japonském městě Isumi probíhá už po několik let masové pohřbívání robotických psů. Nejde při nich však o důsledek násilností podobných luddistickému rozbíjení strojů, do kterého se v anglických továrnách během průmyslové revoluce pustili dělníci, kteří měli pocit, že kvůli robotizaci přijdou o práci. K tomu by v Japonsku asi ani dojít nemohlo, tato země má totiž k robotům velice kladný vztah.

Dosloužilým robotickým psům na některých místech Japonska vypravují regulérní buddhistické pohřby, které jsou podobné posledním rozloučením s lidmi. Takže probíhají i s intenzivním vykuřováním, s knězem zpívajícím sutru a s pozůstalými, kteří se s knězem modlí za poklidný přechod duší zemřelých na „druhou stranu“.

Sto čtrnáct zemřelých za den

Během jednoho takového obřadního dne v dubnu 2018 tak leželo na oltáři hned 114 zemřelých Aibo robopsů značky Sony, z nichž každý nesl visačku s informací o tom, odkud pocházel a které patřil rodině. Firma A FUN, která se zabývá opravou elektroniky, už v prastarém buddhistickém chrámu takhle „vyprovodila“ stovky robotů.

Protože se robopsi Aibo dále nevyrábí, majitelé starých či rozbitých robopsů je posílají této firmě, která jejich součástky využívá dál. „Zesnulí“ robopsi tak vlastně slouží jako takoví dárci orgánů pro porouchané roboty. Než však mohou být nadobro rozebráni, firma jim zorganizuje náležité rozloučení i s poctami.

Roboti do firmy často přijdou s dopisem, na kterém je uvedeno jejich jméno, jak strávili svůj život a další detaily. „Cítím úlevu, když vím, že za mého Aiba proběhne modlitba,“ napsal bývalý majitel v jednom z dopisů. Další majitel zase vzkázal: „Prosím, pomozte dalším Aibům. Když jsem se rozhodl poslat ho pryč, měl jsem slzy v očích.“

I roboti mají duši

Kněz ze 450 let starého chrámu Kofukuji v Isumi každopádně odmítá názor, že by pohřbívání strojů bylo absurdní. „Všechny věci mají trochu duše,“ je přesvědčen. Šéf firmy A FUN Noboyuki Norimatsu si také myslí, že robopsi mají duši, třebaže je jim „souzeno“ stát se dárci orgánů. „Chceme jejich duše navrátit majitelům a stvořit z robotů neživé stroje na využití součástí,“ řekl. „Nerozebíráme je tedy na části, dokud pro ně nevystrojíme řádný pohřeb.“

pes 0369742149

Pozůstalí se v chrámu Kofukuji loučí se svými robopsy


Aibo byl světově prvním domácím zábavním robotem, který si byl schopen vytvořit něco jako osobnost. Sony vypustil do světa první Aibo štěňátka v červnu 1999, načež se první tři tisícovky prodaly za dvacet minut, třebaže jeden pejsek stál celých 250 000 jenů (tedy asi 3 000 dolarů). V roce 2006 se však společnost Sony dostala do problémů, a musela se tak drahých a poněkud extravagantních pejsků vzdát.

Donoři součástek

Firma ještě do března 2014 ponechala otevřenou takzvanou Aibo kliniku, poté však oznámila nadšeným a milujícím majitelům, že odteď se musí starat sami. Zoufalí majitelé se tak obrátili na firmu A FUN, která robopsy s pomocí bývalých inženýrů Sony opravuje.

V lednu 2018 se každopádně společnost Sony k robopsům vrátila a uvedla novou verzi Aibo pejsků, ovšem již vytuněných o umělou inteligenci a o připojení k internetu. V opravách starých modelů však pokračovat odmítla. Média pak vyzvala majitele starých modelů, aby hledali cestu, jak své věrné přátele opravit, nebo je alespoň darovat na součástky. Podle šéfa firmy A FUN je opravený Aibo produktem štědrých majitelů, jejichž pes se stal životadárným donorem.

Robot zvládne i obřad

Pokud vám pohřeb robopsů nepřijde tak úplně bizarní, vězte, že v Kjótu robotizaci posunuli ještě o kousek výše. Zde v prastarém chrámu Kodaji nové nadšence pro buddhismus od minulého roku láká dokonce robotický kněz, android jménem Kannon.

Kritici ho sice přirovnávají k Frankensteinovi, jeho lidští kolegové kněží však predikují, že jeho umělá inteligence jednoho dne naakumuluje neomezenou moudrost. „Tento robot nikdy nezemře, bude se prostě donekonečna updatovat a vyvíjet,“ myslí si duchovní Tensho Goto. „To je krása robotů. Může uchovávat moudrost donekonečna a bez limitů. S umělou inteligencí bude, doufejme, stále moudřejší, a pomůže tak lidem překonat i ty nejsložitější trable. Umělá inteligence mění buddhismus.“

Robot dosahuje lidské výšky a je schopný pohybovat svým trupem, rukama a hlavou. Jeho dlaně, obličej a ramena jsou pokryty silikonem, který má imitovat lidskou kůži. „Příliš tíhnete ke svému sobeckému egu,“ varuje Kannon věřící. „Světské tužby nejsou ničím, než myslí ztracenou v moři,“ konstatuje robokněz.

Západ lehce žasne

Tvůrci Kannona věří, že roboti budou schopni oslovit mladou generaci způsobem, jakým se to tradičním mnichům zkrátka nedaří. „Ze začátku působí lehce nepřirozeně, je však jednoduché ho následovat,“ vyjádřil se k netradičnímu knězi jeden z věřících. „Donutil mě hluboce se zamyslet nad tím, co je správné a co špatné.“

Japonci nemají vůči robotům žádné předsudky. Vyrostli jsme na komiksech, kde roboti byli naši přátelé.

Kdo však robota nejvíce kritizoval, byli cizinci ze Západu. Asi se jim nelíbilo, že při svém putování za východní filozofií narazí na vlastní výdobytky. Možná by chtělo uvědomit si, že i Asie touží po modernizaci a nechce navždy zůstat skanzenem pro západní turisty, kteří si na kontinent jezdí pro své duchovní osvícení. „Japonci nemají vůči robotům žádné předsudky. Vyrostli jsme na komiksech, kde roboti byli naši přátelé. Zápaďané přemýšlí jinak,“ shrnul celou věc kněz Goto, který věří, že si robokněz ve společnosti najde své místo.

Související…

Až se z robotů stanou robotroci: Dáme strojům nakonec lidská práva?
Ivan Verner

foto: Profimedia, zdroj: The Straits Times

Tipy redakce

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...