Internetové portály Jobs.cz a Práce.cz prodal Libor Malý před sedmi lety téměř za miliardu korun. Dnes se tento osvícený člověk věnuje především buddhismu a filantropii. K rozhovoru o jeho aktivitách jsme se sešli stylově v čajovně. Miliardář si dal rovněž stylově čaj a do mističky si nechal přinést speciální bodlákový med. Pak už jsme se oba soustředili na rozhovor, který byl rovněž tak trochu „meditativní“. Povídali jsme si o současné transformaci a také o takzvané ekonomice daru, což je podle Libora Malého investice do štěstí.
Související…
Reklama
Může být duchovní cestou i byznys?
Určitě, stejně jako každá jiná činnost. Jde jen o to, s jakým záměrem ho člověk dělá. Když je záměr čistý, je čistý i byznys. Může být čistý, i když se v něm respektují ekonomické a tržní mechanismy a procesy. To byl i můj případ. Byznys mě bavil, ale na poradách jsme mimo jiné řešili, jaký je náš nejvyšší cíl. Většinou se uvádí zisk, ale to jsem odmítal. Pro mě bylo smyslem toho všeho konat dobro pro svět a chtěl jsem dělat to, co je prospěšné pro všechny.
Nikdy jsem neměl ambici tvořit dokonalý svět, protože dokonalý už je.
Finanční ředitel řekl, že to ale musíme nějak kvantifikovat. Jenže jak se kvantifikuje dobro? A jak se pozná, že dobro vůbec děláme? Pak přišel s tím, že naším hlavním cílem by tedy mohlo být zvyšovat hodnotu firmy – firma dělá větší dobro pro svět, takže se zvyšuje i její hodnota. A to jsem bral.
S tím asi souviselo i vaše úsilí o to, aby lidi k vám do firmy chodili rádi...
Ano. Nejdůležitější energie nejsou peníze v bance, ale radost lidí. Také je důležité pomáhat druhým růst, protože ten druhý jsem já sám a život je především o vnitřním růstu. Nikdy jsem ale neměl ambici tvořit dokonalý svět, protože dokonalý už je.
Posléze jste přešel k takzvané ekonomice daru. V čem spočívá?
Existuje o tom kniha s názvem Posvátná ekonomika. Dar by měl být naší přirozeností, protože spojuje to, co je pro jednotlivé firmy zisk. S ekonomikou daru máme přitom zkušenost všichni – nebo po vás snad maminka někdy chtěla zaplatit snídani či oběd? Je to ekonomika, která tu bude poté, až lidstvo projde transformací, kterou odstartoval rok 2012. Démon mamonu a toho, co je dnes jakoby „in“, nás pak už úplně přestane ovládat.
Když lidé dělají, co je baví, a dávají to druhým, jsou všichni bohatší, protože místo braní nastupuje dávání.
Ekonomika kapitálu čili kapitalistický systém založený na rozdělenosti světa a stále rostoucí spotřebě se sám v sobě vyčerpává, protože všichni berou všechno všem. Když ale lidé dělají, co je baví, a dávají to druhým, jsou všichni bohatší, protože místo braní nastupuje dávání.
Kdy to může začít fungovat, pokud vůbec?
K novému směru udržitelné ekonomiky se na světě přiklání stále více lidí a může to fungovat tehdy, až lidé budou mít hlubší poznání. Právě 21. 12. 2012 jsme symbolicky uvedli do provozu portál Hearth, kde se lidé navzájem obdarovávají. Portál provozuje nezisková organizace Adato. V současnosti přicházíme i s dalšími projekty, jako je například poradní kruh zajímavých hostů, kteří se věnují proměně obecného paradigmatu. Nejbližší tahle akce se bude konat 10. října v Kongresovém centru Praha.
Čím víc se ale starých konceptů budeme držet, tím víc to bude při transformaci drncat.
Kromě toho se dnes věnuju nadačnímu fondu Via Clarita, který poskytuje filantropické poradenství. Je totiž zásadní, aby si bohatí lidé uvědomili, jak je důležité být štědrý. A když už se pro filantropii rozhodnou, měli by to dělat strategicky a efektivně. Také jsem činný v Mezinárodní komunitě dzogčhenu, což je prastaré učení o prvotním stavu bytí všech bytostí. Tím prvotním stavem je svoboda a nezávislost na jakýchkoliv omezeních.
V čem tohle učení spočívá?
Slovy se to těžko vysvětluje, protože racionální mysl operuje v dualismu – buď něco, v tomto případě projevená realita, existuje, nebo ne. Jenže pointa je v tom, že člověk musí z mysli vystoupit do toho, čemu se v dzogčhenu říká podstata mysli.
Smrt není negativní. Kdyby nebyla, tak už se na planetě ani nehneme, říká Libor Malý
Ale tu už není s kým probírat. V tomhle stavu mysli není už žádný člověk, respektive osobnost, tudíž už není o čem mluvit a není ani prostor pro to, aby si člověk kladl otázky.
To vlastně znamená, že člověk přichází o své ego. Ego má ale strach ze svého zániku stejně jako náš společenský systém…
Ano, protože čím blíž je konec, tím víc se vše brání. Dnes se to týká politických, ekonomických, náboženských i všech jiných konceptů, včetně farmaceutických. Například se ví, že prostřednictvím negativních informací je možné zcela zničit imunitní systém, ale oficiálně to ještě nikdo vědět nesmí, aby farmaceutické firmy mohly prosperovat.
Svět se opravdu mění a jde to čím dál rychleji. Je to nezadržitelné a půjde to až na dřeň.
Čím víc se ale starých konceptů budeme držet, tím víc to bude při transformaci – obrazně řečeno – drncat. Svět se opravdu mění a jde to čím dál rychleji. Je to nezadržitelné a půjde to až na dřeň.
Zmizí v novém světě i tabu, které se týká smrti?
Téma smrti je nutné otevřít už teď. Dnes je to negativní téma, ale to je kvůli nepochopení, protože smrt je ve skutečnosti transformace. Je to stejné, jako kdyby se voda bála, že se vypaří. Vypaří se, ale nezmizí, protože za tři týdny naprší třeba o sto kilometrů dál. Je to ta stejná voda? V podstatě na tom nezáleží, ale nic se neztrácí.
Se smrtí je třeba počítat jako s pozitivním fenoménem, protože kdyby nebyla, tak se na planetě už ani nehneme.
Se smrtí je třeba počítat jako s pozitivním fenoménem, protože kdyby nebyla, tak se na planetě už ani nehneme. Je třeba začít smrt přijímat, i když to je v zásadním rozporu se západní hédonistickou civilizací, která si chce hlavně užívat a žije podle hesla „po nás potopa“. Ať si každý chvíli sedne, připustí, že jednou umře, a tuto myšlenku sebou nechá prostoupit v úplném klidu.
Když lidé přijmou svoji smrtelnost, najednou zjistí, že vše je úplně v pořádku. Téma smrti odsouvali jen proto, že se jí bojí, protože si chtějí užívat. Jakmile ji ale přijmou, uleví se jim a přestanou lpět na hmotných věcech. Najednou budou mít radost z drobností a uvolní se, čímž vzroste kvalita jejich života.
Je jasné, že když člověk žije podle konceptu, který připouští jediný konečný život, dělá řadu hloupostí. Jakmile se na svět začne dívat z perspektivy věčnosti a neustálého koloběhu, začne se chovat jinak…
Každý, kdo chce dneska urvat co nejvíc, spotřebovává svoji budoucnost, protože v jiném životě to bude muset vracet. Stejně tak všichni spotřebováváme budoucnost dalších generací, když ničíme a kácíme lesy. Když se někomu v životě daří, je to zase díky jeho předchozí investici do dobra, i když z nejvyššího hlediska čas neexistuje a vše se děje najednou.
Větu „Miluj bližního jako sebe sama“ z Bible naštěstí ještě nevyškrtli. Právě to je nejjednodušší manuál, jak máme žít.
Škoda, že zmínka o reinkarnaci byla z Bible v minulosti vymazána, naštěstí větu „Miluj bližního jako sebe sama“ ještě nevyškrtli. Právě to je nejjednodušší manuál, jak máme žít. Za hranicí mysli není žádný prostor, čas ani dualita, takže není žádný rozdíl mezi mnou a čímkoliv jiným. Já jsem vše, co je. Bližní, to jsem vlastně já, a když neinvestuju do bližního svého a do sebe, protože to má být rovnoměrné, pak to v jiném životě chybí. Přál bych nám všem, aby k tomuto poznání došlo co nejvíc lidí.
foto: Archiv autorky a Profimedia, zdroj: Heart.net
