Je půl desátá večer, ležím v hotelovém pokoji na posteli, nic se mi nechce, chtěl bych se donutit alespoň si přečíst maily a místo toho mačkám televizní ovladač. Kanály projíždím rychleji než reels na Instagramu, a když to kolečko jedu potřetí, zastavím se u CNN, vypnu zvuk a nechám si obraz běžet, abych měl v tmavé místnosti něco barevného a stále se měnícího. Otevřu komp, ale samozřejmě se dříve než na maily podívám na X. Zemřel Ted Turner, čtu text pod černobílou fotografií kníratého chlápka.
Nevědomky zvednu oči k televizní obrazovce. Vím, že to je již jiná CNN než ta jím založená, ale i tak ji nechám zapnutou. Kvůli zakladateli i té kulise, ze které jsem si vytvořil jednu ze svých závislostí. Více než třicet let bydlím v bytech velikosti hotelových pokojů a barevná obrazovka mi dotváří většinu večerů.
Vzpomínám na svůj první skutečně hotelový pokoj v Amsterodamu a pocit světáka, když jsem si našel mezi desítkami kanálů CNN News. Byla podobným symbolem převahy západního stylu života jako žluté oblouky rychlého občerstvení nebo limonáda s bíločerveným logem.
Těžko dnes vysvětlovat, že spuštění televizní stanice, která by vysílala celý den jen zpravodajství a byla ekonomicky úspěšná, bylo bráno jako podnikatelské riziko. Ted Turner to v roce 1980 udělal a uspěl. Vliv CNN na americkou i světovou politiku a podobu médií byl ve své době zásadní. Ovládl závěr doby vlády televize jako média, které rozhoduje volby, jedinou reportáží ničí politické kariéry a určuje, o čem budou druhý den psát noviny. Amerika za chvíli vyhrála studenou válku a „její“ televize ovládla světové zpravodajství. Vzpomínám na svůj první skutečně hotelový, a ne hostelový pokoj v Amsterodamu a pocit světáka, když jsem si našel mezi desítkami kanálů CNN News. Byla podobným symbolem převahy západního stylu života jako ty žluté oblouky rychlého občerstvení nebo limonáda s bíločerveným logem.
K mailům se nedostanu, protože mně hlavou procházejí brandy, které určovaly směr a dnes jsou jen součástí vyprávění těch, kteří s nimi měli něco do činění. Třeba Kodak, první opravdu velká firma, kterou jsme jako reklamní agentura měli coby stálého klienta. Ovšem nic není na světě stálé.
Nejdříve nás nová marketingová ředitelka vyprovodila z Kodaku a pak digitální fotografie Kodak z byznysové ligy mistrů. Na úspěchu a moci, ať politické či ekonomické, je zajímavé, jak při svém růstu vyvolává pocit věčnosti. Stejně jako si málokdo dovedl před padesáti lety představit televizi, která vysílá celý den jen zpravodajství, tak si pak asi nikdo nedovedl představit svět, kde se o tom, co si lidé myslí, nerozhoduje především v televizních studiích. No vidíte, dnes mají někteří influenceři větší sledovanost profilů na sociálních sítích než pořady celostátních televizí. O vlivu na vrstevníky nemluvě.
Sáhnu pod hotelovou postel a vyndám pytlík s oním logem žlutých oblouků a zjišťuju, jestli mi tam nezůstalo pár soust. A ano, dosrkávám tmavou limonádu. Některé brandy stále vládnou světu a udržují nás tak v iluzi, že věčnost je možná.
Přemýšlím, co provokativního bych napsal k blížícímu se sobotnímu derby, abych naštval sparťanskou část Facebooku. A dochází mi, že Ted Turner vlastnil i sportovní kluby. Média a sport. Kombinace, se kterou má následovníky i v zemi uprostřed Evropy. Moc a zábava. Možná to je jistota, která mění formu, ale trvá od chvíle, kdy někdo z prapředků namaloval prožitý lov na stěnu jeskyně a sám sebe jako toho, kdo skolil medvěda. Ostatní členové kmene si sedli, přidali polínka do ohniště, aby lépe skálu osvítili, a zírali na první televizi na světě.
Je příjemné být v něčem první. Tedu Turnerovi se to podařilo.
