Povinnost dodržovat klid je první krok. Buďte zticha. Nezvěte hosty. Nepouštějte pračku po desáté. Nechoďte domů po půlnoci. A v ložnici raději jen spěte. A tak najednou ležíte sami v posteli, potichu tak, že slyšíte vlastní srdce. Hlavně, abyste měli zítra ještě střechu nad hlavou.
Doma je tam, kde se cítíme v bezpečí. Prostor, kam můžeme jen my a ti, se kterými je nám dobře. A když máme někoho rádi, intimní chvíle k tomu prostě patří.
Jenže hranice mezi veřejným a soukromým se rozmazává. Ve chvíli, kdy na jeden byt v Praze čekají desítky zájemců, cítí se majitelé na koni a začínají kontrolovat víc, než je zdrávo.
V Londýně se objevily inzeráty, kde majitelé zakazují nájemníkům intimní život. Někdy nepřímo – zákazem přespávání návštěv. Jindy kreativněji, třeba snahou dostat do smlouvy zákaz „hlasitého sexu“. V extrémních případech chtějí, aby nájemníci své návštěvy hlásili dopředu.
Jde o to, kdo má navrch.
Aby bylo jasno: zákaz nadměrného hluku je v pořádku. Sousedi mají právo se vyspat. Když se v létě z otevřeného okna naproti ozývají velmi upřímné projevy radosti, může to být úsměvné (vyzkoušeno ve Vršovicích), ale pro spoustu lidí je to prostě rušivé.
Povinnost dodržovat klid je první krok. Buďte zticha. Nezvěte hosty. Nepouštějte pračku po desáté. Nechoďte domů po půlnoci. A v ložnici raději jen spěte.
Jenže ve chvíli, kdy vám majitel začne diktovat nejen to, jak hlasitě se můžete projevovat, ale i to, jak vůbec máte žít, je něco špatně. Byt přestává být domovem. Je to místo, kde vás někdo nechá přespat – pod dohledem.
Napjatá situace tomu jen nahrává. Vysoká poptávka nutí nájemníky přijímat podmínky, které by si ještě před pár lety nepřiznali ani v hospodě. Ale co mají dělat – další kolečko inzerátů a prohlídek, nebo podepsat a bydlet?
Doháníme Západ
V Česku zatím vídáme spíš zákazy nočních návštěv a smlouvy připomínající kombinaci domovního řádu a skautského tábora. Právně by často neobstály. Jenže kdo se bude soudit, když už máte prostě dost nekonečného hledání nového a nového bydlení?
„Povinnost dodržovat klid“ zní neškodně. Vlastně logicky. Jenže povinnost dodržovat klid je první krok. Buďte zticha. Nezvěte hosty. Nepouštějte pračku po desáté. Nechoďte domů po půlnoci. A v ložnici raději jen spěte.
A o tom to je. O malých ústupcích. Poznámka ve smlouvě, zdvižené obočí majitele při náhodné kontrole, vyčítavá SMSka. A najednou ležíte sami v posteli, potichu tak, že slyšíte vlastní srdce. Hlavně, abyste měli zítra ještě střechu nad hlavou.
Možná je to život, ale k žití to moc není. Ale přesně takhle nějak dnes vypadá ideální nájemník.
