„Mami?... Mami! Jsi v pohodě?“
To je věta, kterou jsem prý v poslední době slyšela několikrát. Jenže si to moc nepamatuju.
Z pohledu dětí to prý vypadalo jako nějaký záchvat. Seděla jsem ve vlaku nebo doma na pohovce, oči stočené nahoru. A nevnímala.
Jako bych „vypnula“.
Jenže já přitom jen přemýšlím.
Tak proč to vypadá tak dramaticky?
Když se vypne svět
Většina z nás má pocit, že přemýšlení je čistě vnitřní proces. Něco, co se odehrává „v hlavě“, a navenek není vidět. Jenže mozek není oddělený od těla. A když přepne režim, tělo to často prozradí.
Jedním z těch projevů je právě pohyb očí.
Když se hluboce soustředíme, mozek začne omezovat vnější podněty. Zrak je přitom jeden z nejsilnějších smyslů – a tak ho jednoduše „ztlumí“. U někoho to znamená, že se zadívá do prázdna. U jiného, že mu oči těkají do stran. A u některých lidí se stočí vzhůru, jako by se snažily zmizet z obrazu.
Nejde o gesto ani o emoci. Je to spíš vedlejší efekt toho, že pozornost se přesunula dovnitř.
„Loading face“, který si neuvědomujeme
Zvenku to ale může působit úplně jinak.
Děti v tom vidí problém. Dospělí někdy ironii nebo nezájem. Ve skutečnosti jde o něco mnohem prostšího: mozek na chvíli přestal řešit svět a začal řešit myšlenku.
Psychologové pro to mají poměrně suchý termín – vnitřně řízená pozornost (internally directed cognition). V praxi to ale znamená jediné: jste tak zabraní do sebe, že okolí na chvíli zmizí.
A oči to prozradí.
Problém, nebo vlastnost?
Dobrá zpráva je, že ve většině případů nejde o nic nebezpečného. Pokud při tom člověk normálně vnímá své myšlenky a po „návratu“ se bez problému zapojí zpět do reality, jde spíš o specifický styl soustředění než o zdravotní problém.
Jinými slovy: žádný záchvat. Jen velmi viditelný způsob přemýšlení.
Co si z toho vzít
Tělo často říká věci dřív, než si je uvědomíme. A někdy říká i to, co bychom sami neřekli – třeba že jsme právě úplně jinde.
Pokud vám tedy někdo příště řekne, že jste „protočili oči“, možná jste jen na chvíli zmizeli do vlastních myšlenek.
A možná to není problém, ale schopnost, kterou si většina z nás už dávno odnaučila.
