V roce 1984 to byl revoluční filmový scénář: Stroj z budoucnosti se vrací do minulosti, aby zlikvidoval Sarah Connorovou – ženu, jejíž tělo „vyrobilo“ Achillovu patu robotické budoucnosti. V Terminátorovi není mateřství romantika, ale problém. Těhotenství je hrozba a lidské tělo poslední slabé místo budoucnosti, v níž už stroje vědí, že člověk je dobrý sluha, ale špatný pán.
Dnes, o čtyřicet let později, se tenhle příběh vrací v ironické aktualizaci. Stroje nepřicházejí zabíjet matky budoucích vůdců – sami lidé přicházejí s nabídkou, že je z budoucího evolučního řetězce prostě vyškrtnou.
Čínská firma Kaiwa Technology tvrdí, že vyvíjí humanoidního robota s umělou dělohou, schopného odnosit lidské embryo od početí až k porodu. Robot se jmenuje GEAIR (General Embodied Artificial Intelligence Robot). Podle jeho tvůrce Zhanga Qifenga se prototyp blíží dokončení a mohl by se dostat na trh už během příštího roku. Cena? Zhruba 100 000 jüanů, tedy asi 14 tisíc dolarů. Nejde prý o pomůcku pro těhotné ženy, ale o technologii, která má těhotenství zcela nahradit. Qifeng to uvedl v rozhovoru pro čínská média.
Umělé dělohy máme. Zbytek je složitější
Je fér říct, že umělé dělohy nejsou novinka. Už v roce 2017 se vědcům z Children’s Hospital of Philadelphia podařilo udržet předčasně narozená jehňata několik týdnů naživu v uzavřeném vaku, naplněném syntetickou tekutinou, která napodobovala prostředí dělohy. Jehňata rostla, vyvíjela se a přežila. Jenže:
- šlo o zvířata, ne lidi a to je zásadní rozdíl. Mezi přežitím savce v laboratorních podmínkách a vývojem lidského mozku je pořád propast, kterou (zatím) neumíme přeskočit ani s pomocí grantů.
Neptáme se, jestli to dokážeme. Ptáme se, jestli to chceme.
- experiment se týkal pozdní fáze vývoje. Nešlo o „výrobu života“ od začátku, ale o záchranu extrémně předčasně narozených plodů, které už část vývoje absolvovaly v těle matky. Jinými slovy: startovní čára byla úplně jinde než u plné ektogeneze.
A právě tady se láme chleba: většina odborníků se shoduje, že plná lidská ektogeneze – tedy vývoj od embrya až po porod mimo lidské tělo – je zatím spíš teoretická než reálně dosažitelná.
Co GEAIR slibuje a o čem mlčí
Projekt GEAIR mluví o syntetické děloze, umělé plodové vodě a umělé pupeční šňůře. Neříká ale, jak by se řešily klíčové věci:
- jak by probíhalo oplodnění,
- jak by se simulovalo proměnlivé hormonální prostředí těhotenství,
- jaký vliv by mělo prostředí bez pohybu, hlasu a tělesných reakcí na vývoj mozku dítěte,
- a jak by se hodnotily dlouhodobé psychologické dopady.
Těhotenství totiž není jen biologický proces. Je to nepřetržitý dialog mezi tělem a vyvíjejícím se životem – rytmus srdce, hormony, stres, pohyb, hlas. O mnoha těchto vlivech zatím víme překvapivě málo. Natož abychom je uměli plně nahradit.
Od pomoci k výrobě
Zásadní rozdíl mezi dosavadním výzkumem a projektem GEAIR není v technologii, ale v přístupu. Umělé dělohy byly dosud chápány jako zdravotnická pomoc – způsob, jak zachránit extrémně předčasně narozené děti nebo snížit rizika.
GEAIR posouvá hranici dál. Reprodukce se tu mění z intimního procesu v technologickou službu. Možná pohodlnější. Možná efektivnější. Ale také zásadně odosobněnou. A tím se dostáváme k otázce, kterou zatím neumí zodpovědět žádný prototyp: Co se stane, když se lidský původ přesune z těla do stroje?
Reklama
Nevíme, jak by se „roboticky narozené“ děti vztahovaly ke svému tělu, rodičům nebo vlastnímu původu. Nevíme, kdo by měl k takové technologii přístup – a kdo by rozhodoval, jak má „správně vytvořený“ člověk vypadat.
Jsme na to připraveni?
Možná se nakonec ukáže, že GEAIR zůstane jen vizí, prototypem nebo marketingovým experimentem. Možná technologie narazí na limity, které nepůjde obejít. Ale jedna věc už se stala: otázka byla položena.
Neptáme se, jestli to dokážeme. Ptáme se, jestli to chceme.
