Mají emoce, vztahy a schopnost se učit, měla by mít taky svoje práva. Většina lidí, ať už vegetariánů nebo masožravců, se shodne na tom, že zvíře je bytost, která cítí. Jsou ale zvířata a „zvířata“ – některá brutálně rozmazlujeme luxusními paštičkami, z jiných si zase děláme řízky.
Většina evropské legislativy uznává veškerá zvířata, alespoň do určité míry, jako „cítící bytosti“. Chovná zvířata jsou obvykle chráněná v tom ohledu, že by se neměla týrat a bezdůvodně usmrcovat. Realita je trochu jinde, ale to už vám určitě vysvětlil nějaký otravný vegan a nemá cenu se pouštět do detailu.
Španělská revoluce
Nedávno ale nastala v právech zvířat malá revoluce. V roce 2022 se typičtí domácí mazlíčci ve Španělsku posunuli na další level. Nejenže se nemají týrat, ale přestali být věcí, o kterou se lidé můžou přít. Španělští psi a kočky jsou nyní legálně členy rodiny a reflektuje to místní rodinné právo. A tak mohou vznikat celkem netradiční situace, kdo dostane zvíře do péče, se bude řešit podobně, jako se to dělá s dětmi.
Když se expartneři nedokážou dohodnout, u koho zůstane jejich kočka nebo pes, může se celá věc dostat až k soudu. Ten bude posuzovat, komu z bývalých partnerů je zvíře citově bližší, kdo se o něj více staral a jaký je „nejlepší zájem“ zvířete. Je to skoro stejné jako svěření dětí do péče, akorát u psa OSPOD neřeší, jestli má hezky zařízený pokojíček a co máte v ledničce. Když se exmanželé dokážou dohodnout alespoň na základních věcech, třeba jestli chtějí zvíře kastrovat nebo očkovat, může být svěřeno do střídavé péče. Pak už se stačí jenom dohodnout, kdo bude kolik platit za veterináře – jestli půl na půl, anebo vzhledem k jejich příjmům.
Kvůli nedostatku financí vám ale zvíře nikdo nezabaví. Další důležitá změna totiž je, že už zvíře nejde zabavit kvůli dluhům, a to, ani když jde o vzácnou kočku, která je dražší než vaše auto. S farmou plnou krav je to ale jinak.
Je moc hezké respektovat domácí mazlíčky, ale uvědomit si, že chovná zvířata, která jíme, jsou často stejně komplexní bytosti jako naše kočička, už tak hezké není. Svět je prostě krutý, jedna zvířata milujeme, druhá jíme. Co je ještě paradoxnější, že některá chovná zvířata jsou chytřejší a emocionálnější než kočky a psi. S nadsázkou: Když si dáváte v restauraci chapadlo chobotnice, je to, jako byste jedli pětileté dítě. Ano, inteligence chobotnice se přirovnává k inteligenci malých dětí.
Bohužel, jak je zvíře chytré nebo empatické, nemá vůbec žádný vliv na to, jestli ho pozřeme. Na první dobrou můžeme třeba srovnat prasata a psy.
Prasata jsou stejně nebo více inteligentní než psi, taky znají své jméno, dokážou se poznat v zrcadle, řeší složité úkoly a vytvářejí pevné vazby s lidmi i mezi sebou.
Pes má kognitivně zhruba úroveň dvou až tříletého dítěte. Rozpozná desítky až stovky slov, chápe jednoduché souvislosti a dokáže se učit sociální nápodobou. Máme na něm rádi, že vytváří vazby natolik hluboké, až žárlí a stýská se mu. Pes cítí radost, strach, frustraci…
Jenže stejně to má prase. Prasata jsou stejně nebo více inteligentní než psi, taky znají své jméno, dokážou se poznat v zrcadle, řeší složité úkoly a vytvářejí pevné vazby s lidmi i mezi sebou. Inteligence prasat bývá údajně o něco málo vyšší než u psů. Prožívají nudu, radost, zvědavost, strach i frustraci. Mají svoji zvláštní osobnost a schopnost navázat (negativní nebo pozitivní) vztah jak s jiným prasetem, tak s člověkem.
Kočky jsou o něco hloupější. Jejich inteligence se srovnává s dvouletými dětmi, nebo se jim možná jen při experimentech nechce spolupracovat, protože nemají takovou potřebu se někomu zavděčit. Pamatují si ale tváře i situace, dokážou si spojit slova a předměty, poznají hlas svého člověka a mají vlastní způsob, jak dávají najevo spokojenost, strach, zvědavost nebo nesouhlas.
Krávy bývají podceňované, ale výzkumy ukazují, že i ty mají kognitivní schopnosti blížící se malým dětem. Pamatují si trasy, tváře, dokážou se naučit řešit jednoduché úkoly a je u nich vidět radost, když se jim něco podaří. Pěstují mezi sebou přátelství, mají svoje preference. Stýská se jim – když jsou oddělené od konkrétních jedinců, zažívají stres.
Kapří masakr motorovou pilou
Je ok jíst ryby, protože nemají city, když to říkal Kurt Cobain? Kapři v žebříčku inteligence nestojí tak vysoko, ale to vůbec neznamená, že necítí. Mají receptory bolesti, reagují na stres a jejich organismus vyplavuje stejné stresové hormony jako savci. Kapr nedokáže řešit úkoly, ale prožívá bolest a strach. Podtrženo a sečteno, inteligence zvířat se liší druh od druhu, ale schopnost trpět je všudypřítomná.
Až nastane na světě období startrekismu, maso se bude vyrábět jen uměle a veškeré násilí vymizí, možná, že se při rozvodu lidé budou soudit o prasátko Pepinu. Mezitím si jdu dát k večeři klobásu.
